https://www.pajanacestach.cz/ Fotky a zažítky z mých dovolených a výletů. Sun, 19 May 2024 04:44:08 +0200 cs-CZ https://www.pajanacestach.cz/prechod-pohori-rila/ https://www.pajanacestach.cz/prechod-pohori-rila/ 2019-12-12 20:39:53.000000 Do Bulharska jezdí většina lidí k moři, menší část pak do pohoří Rila a Pirin. My si vybrali to první jmenované a vyrazili na několikadenní přechod jeho části (té menší, je opravdu rozlehlé). Do Bulharska jezdí většina lidí k moři, menší část pak do pohoří Rila a Pirin. My si vybrali to první jmenované a vyrazili na několikadenní přechod jeho části (té menší, je opravdu rozlehlé).

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td>Já, David, Michal, Matěj</td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Domluvit termín je vždycky problém. Matěj navrhl Bulharsko a přechod Rily, to bylo vyřešené hned, ale vybrat termín, kdy všichni můžou, není už moc vedro, ale ještě ani moc zima, to je problém. Nakonec vybíráme konec srpna, kdy sice Martin nemůže, ale jeden člověk je povolený odpad :D Kupujeme letenky a pak odpadá ještě Michal, práce ho nepustí.</p> <h2 id="odjezd">Odjezd</h2> <p>V pátek odpoledne vyjíždíme do Bratislavy. Tam se setkáváme s Matějem, který jede přímo z Tater. Ještě na letišti obvolávám sofijská ubytování, kde mají 24/7 recepci, protože přijedeme až po půlnoci. První neumí anglicky, tak až třetí úspěšně bookuji. Po příletu bereme taxík a za [currency=260]20 leva[/currency] jedeme k hotelu Best Western Lozenetz Hotel, ubytování pro 4 lidi za 1500 Kč. Hážeme věci a jdeme na pivo. Vše pozavírané, kupujeme v obchodě piva, flašku Grantsky a něco k snědku a sedáme do parku. Ve 4 na hotel a ráno litujeme, že jsme radši nešli hned spát :D Snídaně luxusní, švédské stoly, další dny už nás čekají jen ovesné kaše.</p> <h2 id="hura-do-hor">Hurá do hor</h2> <p>Procházíme pěšky a v <a href="https://campingrocks.bg" target="_blank"><b>Camping Rocks</b></a> kupujeme kartuši (šroubovací Primus, 230g za [currency=170]13 leva/ks[/currency]). Pokoušíme se vybrat z bankomatu, ale první nefunguje, druhý nechce vzít naši kartu a třetí nám peníze vydává až napotřetí. Nakupujeme ještě piva a z jižního autobusáku [42.6687703,23.3527161,South (Yug) Bus Station] vyrážíme do Samokova ([currency=78]6 leva/os[/currency]), kde hned u autobusáku v bufetu zkoušíme místní kuchyni. Co hodinu pak jezdí bus do Borovce ([currency=20]1.5 leva/os[/currency]), našeho výchozího místa. <strong>Borovec</strong> je lyžařské středisko, samý hotel, stánek a obchod, ale třeba Štrbské pleso je mnohem horší. Dejv a Michal si ve stánku kupují za [currency=130]10 leva[/currency] kloboučky v barvách Bulharska, správní turisti :D. V jedné z hospod dáváme pivko a jídlo a vyrážíme do hor.</p> [fotos=1620,1563,1618,1616] <p>Pomalu stoupáme po široké cestě až k přístřešku[42.2261658,23.5922100,Přístřešek], kde dáváme větší pauzu. Nedostatek spánku jde pěkně poznat a zavírají se mi oči, tak raději vyrážíme dál. Míjíme sjezdovky a po značce se prodíráme klečí dále, měli jsme zvolit cestu pod lanovkama, ta odsud vypadá lépe. Začíná se smrákat a přemýšlíme, kde zakempíme. Nakonec to raději zapichujeme asi 100 výškových metrů pod chatou na travnatém placku v kleči[42.2030481,23.5915947,Placek v kleči], ať u chaty neprovokujeme se stany.</p> [fotos=1614,1612,1610,1608] <h2 id="musala">Musala</h2> <p>Pořádně se dospáváme a vstáváme až dlouho po východu slunce. Balíme stany a posouváme se k <strong>chatě Musala</strong>[42.1981617,23.5874828,Chata Musala]. Za [currency=52]4 leva[/currency] dáváme pivka, dvě bereme jako vrcholový bonus a vyrážíme kolem jezer dále. Prudké stoupání, pak druhé a už stojíme u <strong>chaty Everest</strong>[42.1834983,23.5887306,Chata Everest] u Ledového jezera. Chvilku odpočíváme a vyrážíme na posledních 200 výškových metrů. Já s Matějem “ferratkou”, zbytek naokolo. Ferratka je vlastně ocelové lano na tyčích, kterého se člověk občas přidrží, jinak se leze pohodlně po kamenech. Teda pohodlně, kdybychom neměli na zádech více než 20kilové batohy. Závěrečný úsek už obcházíme po cestičce a za chvíli stojíme na nejvyšší hoře Bulharska i celého Balkánu - <strong>Musala</strong> (2925 m). Vrcholové pivo, beru kešku a sestupujeme dále.</p> [fotos=1606,1604,1602,1626,1594,1592,1590,1589] <p>Těsně podcházíme vrcholy <strong>Malak Bliznak</strong> (2777 m) a <strong>Goljam Bliznak</strong> (2779 m). Traverzujeme po úbočí <strong>Marishka Chal</strong> (2776 m), kde má být i studánka[42.1529542,23.5901375,Údajná studánka]. Prd tam je, ještěže jsme nabrali dost vody pod Musalou. V sedle za kopcem si na mírné šikmině[42.1508347,23.5924958,Šikmina v sedle] stavíme stany. Teď už jen večeře, slivovice a spát. Mates a Dejv se ještě budí, aby popili Whiskey :D</p> [fotos=1628,1583,1581] <h2 id="granchar">Granchar</h2> <p>Následující ráno nás čeká krátký výstup na <strong>Овчарец (Ovčák, 2775 m)</strong>[42.1431103,23.5950783,Овчарец (Ovčák, 2775 m)], kde nadšeně chytáme mobilní signál :) Pak nepříjemný 400m sestup do sedla Dzhanka a dalších 150 m dolů k chatě <strong>Granchar</strong>[42.1217631,23.5934442,Granchar]. Tady se potkáváme s místními turisty, se kterými se dělíme o trochu Slivovice. Chatař tu bohužel není, jel do města nakoupit zásoby, takže si očekávané pivo bohužel nedáváme :( Místo toho alespoň dobíráme vodu a šlapeme zpátky do sedla.</p> [fotos=1578,1579,1577,1580,1625] <p>Dejf přichází docela KO - není divu, na zádech si nese přes 28 kg :D Bereme mu část vody a pokračujeme dále k vrcholu <strong>Kovach (2646 m)</strong>[42.1019847,23.5723439,Kovach (2646 m)]. S Matějem čekáme na zbytek a mezitím začíná poprchávat. Naštěstí jen krátký déšť a můžeme pokračovat pohodlně dále - zbývá už jen kousek. Pár zhoupnutí po loukách a už v sedle <strong>Gorni Kuki</strong>[42.0842442,23.5408264,Gorni Kuki] stavíme stany - kousek pramen, přijatelné množství kravských hoven a krásné výhledy, co více si přát? Večer přichází na řadu Uno, takže jsem strašně rád, že jsem karty netahal zbytečně.</p> [fotos=1623] <h2 id="jezera-a-vecirek">Jezera a večírek</h2> <p>O půl osmé budíček, filtruji vodu a jelikož ostatní pořád spí, přichází na řadu budíček zpěvem “Vstávej semínko, holala, bude z tebe fiala”. Popocházíme do sedla pod vrcholem Kanarata, kde necháváme věci a po šutrech stoupáme nahoru na vrchol (2700 m n.m.)[42.0971686,23.4958794,Kanarata (2700 m n.m.)]. Pak následuje prudký sestup až k chatě <strong>Ribni Ezera</strong>[42.1123742,23.4940228,Ribni Ezera]. Tady si u starších chatařů dáváme jídlo ([currency=39]3 leva[/currency] pivo, [currency=65]5 leva[/currency] šopák, [currency=65]5 leva[/currency] masové koule a [currency=65]5 leva[/currency] omeleta) a jdeme ještě asi 3 km dál k potůčku, kde na louce táboříme[42.1331794,23.4965206,Místo na stan]. Konečně po pár dnech koupel (=ošplíchnutí se ešusem v ledovém potoce). Poslední panák slivovice, tak Dejf a Michal vyráží zpátky k chatě doplnit zásoby. Vrací se s pivy a flaškou rakije, dnešní večer trávíme poslechem Pink Floydů a pokusem o focení hvězd GoPročkem (nečekaně neúspěšným :D).</p> [fotos=1576,1575,1574,1573,1572] <p>Ráno vstávám s kocovinou, Dejf s Michalem na tom nejsou lépe. Dneska to moc výkony nebudou :D Kousek pod <strong>Voden Chal (2688 m n.m.)</strong>[42.1516356,23.4632853,Voden Chal (2688 m n.m.)] dáváme internetovou pauzu. Slunce šíleně paří. Ještě asi 100 výškových metrů a jsme nahoře. Kousek od vrcholku je pohozená kosa (jako nástroj, žádný alkoholový pozůstatek), moc nechápu na co. Scházíme do sedla s boudou <strong>Kobilino branishte</strong>[42.1725650,23.4521469,Kobilino branishte], kde se rozhodujeme popojít ještě dále k <strong>Popovokanským jezerům</strong>[42.1782600,23.4162447,Popovokanská jezera], tam u horního z nich táboříme. Jediný Matěj se odhodlává do vody a pak pobíhá na kraji stínu, aby co nejvíce využil poslední sluneční paprsky.</p> [fotos=1571,1569,1624] <h2 id="posledni-kopecky">Poslední kopečky a sestup</h2> <p>Budíček do slunečného rána, stoupáme kousek na hřeben a pak pohodovou cestou - kopečky střídají sestupy, žádné velké krpály. Pak už jen 800m sestup k <strong>chatě Mechit</strong>[42.2254728,23.4606597,Chata Mechit]. Značená cesta je často zarostlá, tak musíme jít oklikou po lesní cestě pro auta. U chaty pauza na oběd a sestupujeme ještě asi 200 výškových, kde na paloučku kempíme[42.2318569,23.4574219,paloučku kempíme]. Už jde poznat, že jsme níž, všude leze a lítá všelijaká havěť. V noci nás budí podivný štěkot poblíž stanu. Srnec? Liška? Opilý bulhar? Nevíme, tak jdeme radši zase spát.</p> [fotos=1568,1570,1565,1566,1567] <h2 id="relax">Relax na pláži</h2> <p>Ráno už jen čekáme, až na nás dosvitne slunce, pak následuje 5km sestup do vesnice Govedartsi, odkud nám za chvíli jde za [currency=25]1.90 leva[/currency] bus do Samokova. Na bus bychom čekali snad tři hodiny, tak bereme taxíka a za [currency=520]40 leva[/currency] jedeme k jezeru Iskar. První kemp plný, ve druhém se místo na pláži našlo. Spím venku, v noci kolem pobíhají nějací místní psi. Dejv ráno zjišťuje, že mu chybí jedna bota. Alespoň se díky tomu učíme novou větu - Chučeto me vze pod obuvkata (alespoň podle offline překladače to tak je, ale místní chápou) - pes mi vzal botu :D Bohužel se už nenašla, před Bulharskem si koupil nové Garmonty, tak se mu to i docela vyplatilo :D. Večer je v restauraci nějaká oslava - zpívá se, tančí, odpalují ohňostroje, pak se i střílí … prostě Balkán. Bus tady moc nejezdí, takže na cestu zpátky bereme zase taxíka. A ze Samokova míříme do Sofie, kde konečně procházíme historickou část města. U kostela mají zrovna nějaký taneční večer, tak koukáme a popíjíme Tullamorku. Pak druhou a Dejf s Matesem si kupují ještě třetí. Ráno to podle toho vypadá, ještěže se už jen balíme a hurá domů...</p> [fotos=1564,1562,1561,1560] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/tri-noci-v-kyjeve/ https://www.pajanacestach.cz/tri-noci-v-kyjeve/ 2019-05-07 00:00:00.000000 Velká města mě většinou odrazují, ale u východních zemí rád udělám výjimku. Když se tedy v akci objevily letenky do Kyjeva s FlyUIA, moc dlouho jsme neváhali a s ročním předstihem je pořídili. Velká města mě většinou odrazují, ale u východních zemí rád udělám výjimku. Když se tedy v akci objevily letenky do Kyjeva s FlyUIA, moc dlouho jsme neváhali a s ročním předstihem je pořídili.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td>Já, Míša</td> </tr> <tr> <th>Náklady:</th> <td>1100 Kč/os. letenka z Prahy<br>20 EUR cesta z a na letiště v Kyjevě<br>1500 Kč/os. útrata na místě<br>2300 Kč/2 os. ubytování<br><b>Celkem asi 4200 Kč</b></td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Přes Airbnb jsme vybrali (na místní poměry) dražší ubytování nedaleko metra do centra na sídlišti Pozniaky. Od kamarádky jsem dostal ukrajinskou SIMku (KievStar, jde koupit i na letišti) s původně 9GB internetem ([currency=130]150 UAH[/currency]/4 týdny). Než nastal den D, asi třikrát nám ukrajinci popřesouvali čas odletu. Po příletu následovala pasová kontrola s pořádným chumlem lidí, naštěstí většina místních, pro EU byly vyhrazeny vlastní brány. Náš host nás za 10 EUR vyzvedl na letišti, ukázal byt, okolí a poradil, kde vyměnit peníze (na letišti prý raději ne). </p> [fotos=1526] <p>Večer jsme jen vyměnili peníze (90 EUR za něco přes 2600 UAH) a v místním supermarketu Novus nakoupili vodu (z kohoutku nám paní domácí pít nedoporučovala), pár různých piv a na večeři Varenyky (вареники) – variace na ravioly nebo pirohy.</p> <p>Ráno krásné počasí – déšť a zima. Vyrážíme na nedalekou zastávku, kde maršrutkou popojíždíme asi 10 minut k metru (jedna jízda za [currency=6]7 UAH[/currency], platí se řidiči nebo se peníze zezadu maršrutky pošlou po lidech). Do metra je potřeba koupit si v žeton za [currency=7]8 UAH[/currency] (platí se buď [currency=8.50]10 UAH[/currency] bankovkou v automatu nebo paní v kase). Po vhození žetonu je třeba jít vlevo od turniketu, když se pokusíte jít bez zaplacení, z turniketu se vysunou kovové zábrany s děsivým zvukem, jakoby se těšily, až vám zpřelámou nohy. Žeton platí na neomezenou dobu v rámci jedné jízdy včetně přestupů. Pro plánovaní spojů MHD doporučuji aplikaci <a href="https://play.google.com/store/apps/details?id=com.eway" target="_blank">EasyWay</a> pro Android, pro orientaci po památkách i trasách metra <a href="https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.seznam.mapy" target="_blank">Mapy.cz</a>.</p> [fotos=1513,1553,1557,1554] <h2 id="lavra">Kyjevskopečerská lávra</h2> <p>Vystupejeme ve stanici <b>Arsenalna</b>[50.4433308,30.5469528,Arsenalna] (<i>Арсенальна</i>), která je nejhlouběji položenou stanicí metra na světě (105.5 m) a pokračujeme pěšky na <b>Kyjevskopečerskou lávru</b>[50.4339539,30.5590131,Kyjevskopečerská lávra] (<i>Києво-Печерська лавра</i>). Jde o pravoslavný klášterní komplex, mj. zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO. Za [currency=70]80 UAH[/currency] kupujeme vstupenku do horní části, kde se nachází hlavně <b>Kostel Nanebevzetí</b>[50.4351861,30.5574256], zvonice ([currency=56]65 UAH[/currency] vstup), ze které je 360° výhled mj. na <b>Matku vlast</b>[50.4265164,30.5630367,Matka vlast], a <b>muzeum miniatur</b>[50.4341869,30.5565772,Muzeum miniatur] ([currency=26]30 UAH[/currency], zní to trochu zvláštně, ale stojí za návštěvu). Postupujeme do nižší části, kterou vlastní církev (bez vstupného). Hlavní atrakcí je zde <b>jeskynní komplex</b>, do jedné části se vstupuje skrze <b>Kostel povýšení svatého kříže</b>[50.4339025,30.5611636,Kostel povýšení svatého kříže], do druhé přes <b>Kostel Nanebevzetí Panny Marie</b>[50.4326056,30.5629900,Kostel Nanebevzetí Panny Marie]. Do obou částí můžete vstoupit pouze příslušně oblečeni, ženy šátek na hlavě a sukni (i přes kalhoty), obojí je možné zdarma zapůjčit u vstupu. Doporučuji u vstupu koupit svíčku ([currency=2.50 - 8.50]3-10 UAH[/currency]), dole je docela tma. Procházíte úzkými uličkami, po jejichž stranách jsou ve skleněných rakvích uloženy <b>mumie mnichů</b>, kteří zde žili (komplex začal roku 1053 vytvářet sv. Antonín Pečerský – v té době samozřejmě ještě svatý ani pečerský nebyl; Пече́ра = jeskyně). Potkáte také spoustu věřících, kteří rakve a relikvie líbají nebo se jich alespoň dotýkají hlavou, čímž prý čerpají energii. Část jeskyní je určena pouze věřícím a poutníkům a sedí u nich na hlídce mnich.</p> [fotos=1515,1514,1516,1517,1555,1518] <p>Cestou zpátky k metru se ještě zastavujeme v parku <b>Věčné slávy</b>[50.4383811,30.5566883,Park Věčné slávy] u <b>pomníku hladomoru</b>[50.4382203,30.5540608,Pomník hladomoru] (1932-1933), během kterého na Ukrajině zemřelo podle některých odhadů až 10 milionů lidí. Kousek vedle se nachází ještě památník <b>Věčné slávy u hrobu neznámého vojína</b>[50.4391231,30.5532386,Památník Věčné slávy u hrobu neznámého vojína].</p> [fotos=1519,1520,1521,1522] <h2 id="majdan">Majdan</h2> <p>Popojíždíme metrem na <b>Náměstí Nezávislosti</b>[50.4509653,30.5232997,Náměstí Nezávislosti] (<i>Майдан Незалежності</i>, ve světě známý prostě jen jako <b>Majdan</b>, na kterém probíhaly roku 2014 masové demonstrace). Náměstí dominuje pomník nezávislosti z roku 2011, po celé ploše je pak mnoho menších památníků a soch významných osob Kyjeva a Ukrajiny celkově. Pod celým náměstím se nachází nákupní centrum Globus, které občas vykukuje skrze prosklené kupole a na konci náměstí se tyčí jeho hlavní budova. Na druhé straně jsou pak obří bankovní domy. V polovině náměstí protíná ulice <b>Khreshchatyk</b>, která bývá o některých víkendech a svátcích uzavřena pro dopravu a mění se tak v obří pěší zónu.</p> [fotos=1523] <p>Po celodenním chození se zastavujeme na pivo v <b>Porter pubu</b>[50.4398322,30.5198347,Porter pub] (<i>Портер Паб</i>), což je ukrajinská síť hospod s vlastním pivovarem (nejvíce mi chutnal asi <b>Chört</b>, celkově mi ale piva na Ukrajině až na výjimky moc nejela).</p> [fotos=1524,1525] <h2 id="stary-kyjev">Starý Kyjev</h2> <p>Ráno vyrážíme na zastávku <b>Zoloti Vorota</b>[50.4488278,30.5133489,Zlatá brána] (Zlatá brána, <i>Золотi ворота</i>), kde se nachází hlavní brána kyjevského opevnění z roku 1037 postavená podle <b>Zlaté brány</b> v Istanbulu. Tu sověti roku 1982 trošku necitelně zrekonstruovali, aniž by se dochovala fotka původní brány.</p> [fotos=1527] <p>Procházíme kolem sochy <b>Ježka v mlze</b>[50.4512936,30.5139264,Ježek v mlze] (<i>Ёжик в тумане</i>) podle oceňovaného animovaného filmu z roku 1975.</p> <div class="text-center" style="margin: 10px 0;"> <div class="fb-video"> <iframe loading="lazy" style="max-width: 100%" width="560" height="315" src="https://www.youtube-nocookie.com/embed/6jZ2G--y1hw" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen></iframe> </div> Ježek v mlze / Jožik v tumaně </div> [fotos=1529,1528,1530] <p>Jdeme na <b>Sofijské náměstí</b>[50.4535808,30.5165564,Sofijské náměstí], na kterém se nachází socha <b>Bohdana Khmelnytskeho</b>, vůdce kozáckého vojska, z roku 1888. Vedle náměstí se nachází i <b>Katedrála svaté Sofie</b>[50.4529022,30.5142722,Katedrála svaté Sofie] (<i>Софійський собор</i>), nejstarší chrám v Kyjevě, založený roku 1037. Protože už máme ze včerejška chrámů dost, dovnitř nejdeme.</p> [fotos=1531] <p>Pokračujeme k <b>dětskému parku</b>[50.4563456,30.5157222,Dětský park] (<i>Дитячий ландшафтний парк</i>) v Peizazhné Aleji. Ten byl otevřen roku 2009 a nachází se v něm několik desítek mozaikových skulptur od K.Skretutskeho věnované <b>Alence z říši divů</b> (která vypadá „trošku“ sjetě), <b>Malému princi</b> a dalším. Některé už jsou bohužel v poněkud horším stavu. Super místo, kde strávíte nemalý čas focením.</p> [fotos=1532,1533,1534,1535,1536,1537,1538,1539,1540,1541] <p>Odtud procházíme dál k bývalé osadě[50.4578422,30.5159897,Bývalá osada knížete Kyje], kterou založil kníže <b>Kyj</b> (<i>Кий</i>), ve středu osady jdou stále vidět pozůstatky chrámu věnovanému bohu Perunovi. Vedle se nachází budova <b>Národního historického muzea</b>, které tak trošku připomíná bílý dům.</p> [fotos=1542] <p>Naši další zastávkou měl být <b>Chrám svatého Ondřeje</b>[50.4589956,30.5179819,Chrám svatého Ondřeje] (<i>Андрiївська церква</i>), který je sice aktuálně v rekonstrukci, ale za malý poplatek se lze porozhlédnout alespoň kolem něj (a zezadu jsou prý hezké výhledy). Bohužel paní v kase neměla na vrácení z [currency=435]500 UAH[/currency] bankovky (v Kyjevě byl s většími bankovkami obecně problém, nejlepší je mít u sebe na drobné platby hlavně [currency=8.50]10[/currency], [currency=17]20[/currency] a [currency=43]50[/currency] UAH bankovky), tak jsme měli smůlu :(</p> [fotos=1543] <h2 id="podil">Podil</h2> <p>Jdeme tedy dolů <b>Ondřejským sestupem</b>[50.4598269,30.5156953,Ondřejský sestup] (<i>Андріївський узвіз</i>), která je lemována stánkaři se suvenýry, galeriemi a muzei. Také se zde nachází budova pojmenovaná jako <b>Hrad Richarda Lvího Srdce</b>[50.4600883,30.5162083]. S ním ale nemá pranic společného, nechal si ji mezi lety 1902-1904 postavit místní průmyslník Dmitry Orlov. Dole se zastavujeme v kavárně/obchodě s vyhlášenou <b>lvovskou čokoládou</b>[50.4621103,30.5177083,Kavárna se lvovskou čokoládou].</p> [fotos=1544,1545,1558] <p>Přicházíme na náměstí s <b>obřím ruským kolem</b>[50.4633583,30.5197103,Ruské kolo], které je bohužel zavřené a kdy se otevírá se tady nedočteme. Moc dalšího tu není, tak si dáváme v nedaleké restauraci <a href="https://www.facebook.com/kolo.podol/" target="_blank">KOLO</a>[50.4658111,30.5237675] oběd (doporučuji!) a procházíme se po <b>Podilu</b> (tak se jmenuje tato část města). Při návratu na náměstí nás mile překvapuje, když otevírají ruské kolo (byly tři odpoledne). Jupí. Za [currency=104]120 UAH[/currency] si užíváme výhledy na město z jiného pohledu.</p> [fotos=1546,1547] <p>Po hlavní ulici pokračujeme k zubačce[50.4586614,30.5242592,Zubačka], která nás za [currency=7]8 UAH[/currency] (je potřeba si koupit žeton podobný tomu v metru) vyveze zpátky nahoru do města k <b>Chrámu Svatého Michala</b>[50.4557039,30.5227925]. Tento klášter funguje již od 12. století, ale za sovětské éry byl zničen a cennosti převezeny do různých muzeí nebo jiných katedrál. Mezi lety 1997-1998 byl chrám obnoven.</p> [fotos=1548] <p>My už se ale vracíme zpátky na <b>Majdan</b>, odkud podél Khreshchatycké ulice na <b>Besarabský market</b>[50.4423794,30.5215422,Besarabský market], kde si v místním <b>Craft beer shopu</b> dáváme pivo <b>Tsypa</b> (<i>Ципа</i>). Asi nejlepší pivo, které jsem tady pil. A jako bonus barman rozuměl česky :)</p> [fotos=1549] [fotos=1550,1551,1552,1559] <p>Dva dny jsou na Kyjev málo. Měli jsme v plánu ještě <b>Matku vlast</b>[50.4265164,30.5630367,Matka vlast], <b>skanzen Pyrohiv</b>[50.3548669,30.5139778,Skanzen Pyrohiv] a původně i <b>Chernobyl</b>[51.4061236,30.0571097]. To by tam ale člověk musel být tak týden, aby stihl vše oběhat.</p> </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/na-skok-do-wroclawi-vratislavi/ https://www.pajanacestach.cz/na-skok-do-wroclawi-vratislavi/ 2018-10-08 00:00:00.000000 Do Španělska jsme letěli z Vratislavi, takže jsme spojili příjemné s užitečným a město si alespoň na pár hodin prošli. Do Španělska jsme letěli z Vratislavi, takže jsme spojili příjemné s užitečným a město si alespoň na pár hodin prošli.

<div class="text"> <p>Za pár zlotých jsme si na nádraží nechali zavazadla v boxech (byl trochu problém ty drobné rozměnit) a vyrazili směr centrum. </p> <p>Dominantou hlavního rynku je <b>radnice</b>. Ta se stavěla po celá tři století, proto je každá z jejich tří částí v trošku jiném stylu. Za návštěvu prý stojí muzeum uvnitř, které jsme ale museli vynechat.</p> [fotos=1506,1507,1509,1510] <p>Při procházce městem si určitě všimnete spousty malých trpaslíků (<b>Krasnale</b>, jak se jim tady říká) při různých činnostech. První taková vznikl roku 2001 na počest protirežimní skupiny <b>Oranžová alternativa</b> z 80. let, jejíž členové se oblékali do pestrobarevných oblečků. Během několika let se trpaslíci rozmohli a najdete je doslova na každém kroku.</p> [fotos=1508,1511,1512] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/hrebenovka-rumunskou-rodnou/ https://www.pajanacestach.cz/hrebenovka-rumunskou-rodnou/ 2018-08-25 00:00:00.000000 Do Rumunska jsem se chtěl podívat už dlouho. Lákal mě Fagaraš, Apuseni, Retezat, … Nevím proč, ale když jsme se tam konečně chystali a na mě bylo plánování, vybral jsem pohoří Rodna. Do Rumunska jsem se chtěl podívat už dlouho. Lákal mě Fagaraš, Apuseni, Retezat, … Nevím proč, ale když jsme se tam konečně chystali a na mě bylo plánování, vybral jsem pohoří Rodna.

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1171564173" target="_blank">1.den - Romská osada - Ineu</a> (13.5 km)<br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1171564317" target="_blank">2. den - pod vrchol Musceta</a> (11.4 km)<br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1171564421" target="_blank">3. den - do chatky "La Carti"</a> (11 km)<br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1171564537" target="_blank">4. den - přes Pietrosul do Borșa</a> (18.1 km) </td> </tr> </table> <div class="text"> <h2 id="den-0">Den nultý - cesta do Borșa</h2> <p>V neděli ráno vyrážíme v sestavě Já, Martin, Michal a David ve <b>staré Oktávce</b> směr dobrodružství. První dobrodružství nás nečekaně potkává už u Prešova, kdy na dálnici začíná vyskakovat pětka. Po chvilce vrtání se v motoru zjišťujeme, že nic nevíme, repkou pětku zafixujeme a pokračujeme dál.</p> <p>O několik desítek eur za pokutu chudší, s o několik desítek maďarských výmolů omlácenějším autem a o několik hodin později dorážíme za tmy do městečka <b>Borșa</b>, kde máme v <b>Perla Maramuresului</b> za 45 EUR zamluvený pokoj. Jelikož je už deset večer, nestíháme večeři a tak dáváme na pokoji raději piva a u Honzy Nedvěda si vaříme Dobrý hostinec.</p> [fotos=1420,1421] <h2 id="den-1">Den první - hurá do hor</h2> <p>Ráno přebalujeme věci, auto necháváme u hotelu a nadšeně jdeme stopovat. I přes to, že jsme čtyři, nám pár lidí zastavuje, nikdo ale naším směrem.</p> [fotos=1422] <p>Jdeme tedy do centra města, kde má mít zastávku Maxi Taxi (mikrobusy jako místní mhd). Moc nechápeme, jak to tu funguje, tak se každého řidiče ptáme, kam jede :D Nakonec nám místní rumunka perfektní angličtinou vše vysvětluje a o pár chvil později už sedíme v autobuse směr hory. Závratnou rychlostí občas dosahující i 30 km/h se řítíme celým městem a stoupáme až ke klášteru [foto=1441]<b>Sfânta Treime</b>[/foto], místní turistické atrakci, kde je krátká pauza na jídlo.</p> [fotos=1441] <p>Po dalších několika kilometrech se blížíme k našemu startovnímu bodu - malé romské osadičce, kde začíná modrá značka směr <b>Ineu</b>. Řidič (ani nikdo v autobuse) moc nechápe, proč chceme tady, když nástupní místo do hor je sedlo Rotunda. To sice víme, ale tam autobus nejede a šlapat několik km po asfaltce navíc se nám nechce. Nakonec to řidič vzdává a nechává nás napospas svému osudu.</p> [fotos=1423] <p>Šmatláme si to po široké rozbahněné cestě a chvílemi začíná poprchávat. Po několika kilometrech cesta, teď už užší a zarostlejší, odbočuje přes potok směrem k pastevecké maringotce. Co už, brodíme (David v sandálech, protože má děravé boty a ty si tak nechává na večer, aby byl v suchu :D), abychom zjistili, že cestička vede po původním břehu. Už to máme nacvičené, tak brodíme zpátky. V lesíku objevujeme vzpomínku na černobylské neštěstí (no jo, vím, že jsme přes 500 km a přes 30 let mimo) v podobě [foto=1425]<b>obřího hřibu</b>[/foto]!</p> [fotos=1424,1425] <p>Les mizí, začíná ještě více pršet a my se prodíráme klečí, která krásně vtírá vodu do našich už tak mokrých svršků. Místy se cestička ztrácí v potůčku, aby se zase objevila o pár metrů výše. Skrze mlhu se kocháme tak maximálně borůvkami a už se nemůžeme dočkat vrcholu. U jezera [foto=1427]<b>Lala Mare</b>[/foto] dáváme pauzu, během které se mlha trošku rozestupuje a my tak vidíme dále než jen pár metrů. </p> [fotos=1426,1427] <p>Stoupáme ještě asi 300 výškových metrů, než docházíme k boudě [foto=1428]<b>Ineu 4 Locuri</b>[/foto], našemu dnešnímu nocovišti. Jenže ouha, vítá nás štěkot a plná chajda. Československá rodinka s dětmi a psem se přeskládává na spodní pryčny a nám nechávají vrch. Čtyři se tam ale nevyspíme, tak v boudě aspoň vaříme večeři, rozvěšujeme věci a já s Michalem venku stavíme stan.</p> [fotos=1428,1429] <h2 id="den-2">Den druhý - na hřebenu</h2> <p>Vstáváme do krásného mlžného rána. Píšu Míši domů k našemu dnešnímu výročí, během kterého mi toleruje lítání po horách. Po snídani a poradě s předpovědí počasí se rozhodujeme počkat v suchu, rodinka to balí a vrací se zpět. Volný čas využíváme k dopití malinovice a když už není co na práci, vyrážíme. Na hřebenu se k zimě přidává i silný vítr, to nám ale náladu nekazí a na prvním dnešním vrcholku <b>Varful Coasta Neteda (2060 m n.m.)</b> si [foto=1430]děláme spokojené selfie[/foto]. O kousek dál už se ale mlha trhá a s prvními útržky krajiny nadšeně vytahujeme mobily a fotíme každý [foto=1431]viditelný kousek údolí[/foto].</p> [fotos=1431,1430,1394] <p>Další dva kopečky a už začíná být krásně, tak toho využíváme k [foto=1432]vyplácnutí se na slunci[/foto] a krátkému sušení bot.</p> [fotos=1432,1395,1396] <p>Sestupujeme do sedla a zase shazujeme batohy - první setkání s místními polodivokými koňmi. Jednoho člověka se nebojí, ale když se nás přiblíží více, pomalu ustupují.</p> [fotos=1397,1398,1399] <p>Teď už nám zbývá jen poslední vrchol - <b>Varful Gargalau (2159 m n.m.)</b>. Když ho Martin vidí z dálky, vyděsí se, tak ho uklidňuji, že to jen tak vypadá, že je to krpál. On opáčí, že teda vypadá pěkně reálně. Nahoře se ani moc nezdržujeme a snažíme se utéct před blížícím se deštěm. </p> [fotos=1400,1401,1402] <p>To se nám skoro daří, stany už ale u jezírka pod <b>Varful Musceta</b> stavíme v dešti. Ten naštěstí netrvá dlouho a za chvíli už lítáme po okolí, snažíme se chytit signál a najít nějaké dřevo na oheň. Dopíjíme slivovici a kolem půlnoci zalézáme do stanu, začíná pršet. V noci mě ještě budí Michal, že něco chodí kolem stanu. Tipujeme to na Dejva nebo medvěda (v knize hostů v chatce někdo popisoval, že jim medvěd vlezl přímo do stanu).</p> [fotos=1403,1433,1434,1404] <h2 id="den-3">Den třetí</h2> <p>Poprvé vstáváme do slunečného rána, tak toho využíváme a snažíme se usušit mokré oblečení. Vycházíme až před jedenáctou, míjíme velké stádo ovcí a pomalu se blížíme k prvnímu kopečku. V sedle pod ním nás vítá štěkot pasteveckých psů, o kterých jsem měl načtené, jak dokáží zavařit. Čím víc se ale blížíme, tím víc se psi stahují a jen z dálky nás hlídají. Uff.</p> [fotos=1405] <p>Přecházíme přes <b>Varful Galatului (2048 m n.m.)</b> a pod dalším vrcholkem potkáváme skupinku Čechů, kteří jdou opačným směrem. Dnes máme celkem pohodový den, pořád mírně nahoru a dolů, žádné prudké výšlapy.</p> [fotos=1406,1407] <p>Kolem tří odpoledne přicházíme k <b>La Carti</b>, na mapách označeném jako altánek. Tím pozitivněji nás překvapuje nová (2017) chatka pro 14 lidí, venku ohniště a lavičky, nedaleko voda. Nedá se nic dělat, sice jsme chtěli pokračovat dál, ale takováhle příležitost se prostě neodmítá. Sice už bez zásob alkoholu, ale i tak se rozhodujeme noc strávit tady.</p> [fotos=1442,1408,1409] <h2 id="den-4">Den čtvrtý - vrcholový</h2> <p>Jelikož jsme si včera trasu zkrátili, dnes musím vstávat dříve a tak už kolem 7 vyrážíme na cestu.</p> [fotos=1410] <p>Hned ze startu míjíme odbočku a tak místo vrcholů Repede a Cormania obcházíme po jejich úbočí. Výškově to vychází šul-nul, ale vracet už se nám nechtělo. V sedle <b>La Cruce</b> potkáváme pastevce se stádem, procházíme po jeho okraji, psi si nás hlídají, ale nevyjíždí.</p> [fotos=1411,1412] <p>Zprudka stoupáme na vrchol <b>Rebra (2119 m n.m.)</b>, Martin udýchaný dochází jako poslední a zase perlí "Je tu krásně, úplně to bere dech" :D Pokračujeme dále na vrcholy <b>Buhaiescu Mic (2224 m n.m.)</b> a <b>Buhaiescu Mare (2268 m n.m.)</b>, kde dáváme větší pauzu. Nejvyšší vrchol <b>Pietrosul (2303 m n.m.)</b> chvílemi mizí v mlze, aby se vzápětí zase objevil.</p> [fotos=1413,1414,1435] <p>Náročnějším sestup se dostáváme do sedla Pietrosul, kde ze zbytků sněhu stavíme sněhuláka. Doma se teploty blíží k 36 stupňům, tak to hned nadšeně sdílíme na facebook jako provokaci.</p> [fotos=1439,1436] <p>O sto metrů výše shazujeme batohy a na vrchol už na lehko poskakujeme jako laňky. Nebo alespoň prvních pár metrů, než se zadýcháme. Na vrcholu mandatorní fotka, já pobíhám kolem ve snaze s lítajícím signálem najít kešku a ostatní se kochají výhledem.</p> [fotos=1416,1417,1415,1437] <p>Dlouho se nezdržujeme a klesáme přes 400 výškových metrů nekonečnými serpentinami. Cestou potkáváme propocené turisty, kteří ani netuší, co je čeká a vychází i bez vody a v městských botách. Skoro jako v Tatrách.</p> [fotos=1418] <p>U jezera se vyvalíme a vaříme kafe. Místní hafan se z nás snaží vyžebrat nějaké jídlo, ale u nás má smůlu. My ale máme docela štěstí, protože nám ke kávě místní turista dává balíček minicroissantů. Prostě top.</p> [fotos=1444,1445] <p>Nekonečných 1100 výškových metrů, kdy nás těsně před sebou tlačí déšť a jsme dole. Kempíme v <b>Borsa Tourism</b>, což znamená zahradu týpka, který si takto přivydělává. Nejsme tady sami, ale další rodinka Čechů, ke které se večer připojují ještě dva Poláci. Přijde mi, že na hory nikdo jiný nechodí.</p> [fotos=1419] <p>Jdeme najít restauraci na večeři. Dáváme si <b>Mămăligă</b>, rumunskou specialitu, kukuřičnou kaši s brynzou a smetanou, jediný Michal neodolá a dává si nějaké maso se zeleninou. Na to pár piv a na závěr pizzu a při placení zjišťujeme, že neberou eura ani karty. Naštěstí nám servírka peníze vyměňuje ze svého a my tak nemusíme do kuchyně na brigádu. Zpátky v kempu kupujeme kalvádos a nějaká piva, večer se k tomu přidává ještě další pálenka od Poláků.</p> <h2 id="den-5-6">Den pátý a šestý - zpátky přes Uhry</h2> <p>A je to jasné, ráno je mi zle. Alespoň ale nemusím řídit, vše zvládá David s Michalem. Na noc se ještě stavujeme v Maďarsku v kempu. Natěšeni na langoše nabíháme do restaurace, kde nečekaně neberou ani eura, ani karty. Tak hurá do bankomatu a zpátky. Jenže ouha, langošárna už zavírá a nám nezbývá, než se uklidit do stanů. Ráno si dopřáváme vysněné langoše, procházíme se po místní pláži a nakonec to balíme a vyrážíme směr Česká republika.</p> </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/rohace-pilsko-na-skok-z-ostravy/ https://www.pajanacestach.cz/rohace-pilsko-na-skok-z-ostravy/ 2018-08-23 00:00:00.000000 Využil jsem volných dní a alespoň na jednu noc jsem si odskočil z Beats for Love na Slovensko. Využil jsem volných dní a alespoň na jednu noc jsem si odskočil z Beats for Love na Slovensko.

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td><strong></strong> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1153198660" target="_blank">Roháče</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1153198980" target="_blank">Pilsko</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Budíček v 5 ráno típu s tím, že je přece svátek, že do práce vstávat nemusím. O půl hodiny později mě budí zvonek, že už dávno mám být dole. Vyčistit rychle zuby, přítelkyně mi chystá snídani a během 7 minut od šokujícího probuzení už jsem dole u auta.</p> <h2 id="rohace">Roháče</h2> <p>Parkujeme klasicky pod lanovkou a chvilku trpíme nudnou asfaltku. Odpojujeme se a stoupáme k [foto=1377]<b>Roháčskému vodopádu</b>[/foto], u kterého se střídají skupinky turistů na focení.</p> [fotos=1377] <p>Moc se nezdržujeme a stoupáme dále k rozcestí Pod Predným zeleným, kde je čas na krátkou pauzu. Natěšeni pokračujeme po žlutozelené až do <strong>Baníkovského sedla</strong>.</p> [fotos=1376,1379,1378] <p>Opět krátká pauza a zase stoupáme. Přecházíme dnešní nejvyšší vrchol <strong>Baníkov (2178 m n.m.)</strong>.</p> [fotos=1380,1381,1382] <p>Za ním mají holky prvotní šok, když vidí řetízky, které je čekají. Vše ale hrdinně zvládají a my tak sice pomaleji, ale pokračujeme dále přes <strong>Hrubou kopu</strong> a <strong>Tri kopy</strong>.</p> [fotos=1383,1384,1385,1386,1387,1388,1389] <p>Následuje nepopulární sestup k rozcestí ve Smutné dolině, kde odbočujeme k <strong>Roháčským plesům</strong>.</p> [fotos=1390] <p>U posledního jezera zjišťujeme, že nemáme Lucku :D Bez signálu pobíháme kolem a snažíme se zjistit, kde se zapomněla. Nakonec ji doháníme o kousek dál. Sestupujeme k autu, v Šindľovci dáváme halušky a už za tmy se přesouváme do <strong>Oravské Veselé</strong>.</p> <h2 id="pilsko">Pilsko</h2> <p>Snídáme a bez zdržovaček autem popojíždíme na konec vesnice, kde začíná zelená značka. Krátký, relativně pohodový výšlap a za chvíli už stojíme na vrcholu <strong>Pilsko (1557 m n.m.)</strong>.</p> [fotos=1391,1392,1393] <p>Vzhledem k počasí raději rychle sestupujeme, já si dole na cestě stihnu ještě vymknout kotník a už za deště docházíme k autu.</p> </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/lucanska-mala-fatra/ https://www.pajanacestach.cz/lucanska-mala-fatra/ 2018-08-23 00:00:00.000000 Aby si Michal před Rumunskem vyzkoušel, jak se chodí na těžko, vydali jsme přejít část Malé Fatry, kam jsem se zatím ještě nepodíval - Lúčanskou Malou Fatru. Aby si Michal před Rumunskem vyzkoušel, jak se chodí na těžko, vydali jsme přejít část Malé Fatry, kam jsem se zatím ještě nepodíval - Lúčanskou Malou Fatru.

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td><a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1150115560" target="_blank">Vrútky - Grandhotel Partyzán</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1150109112" target="_blank">Sestup do Košťan</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Auto necháváme ve Vrútkách na parkovišti u Autocampingu Turiec a vyrážíme po zelené, hned první odbočku míjíme a zahýbáme až o kousek dál. Nevadí, prodírání se lesem a hledání správné cesty na začátku vždy potěší.</p> <p>Téměř neprošlápnutou stezkou stoupáme k sedlu za Hardištěm, kde se odpojujeme na žlutou značku. Jde vidět, že tady moc lidí nechodí, i na cestičce spousta hřibů, kolem lesní ovoce.</p> [fotos=1367] <p>Přecházíme <strong>Dlhú lúku</strong> (1305 m n.m.) a <strong>Zázrivou</strong> (1406 m n.m.), u <strong>Krížavy (1453 m.n.m.)</strong> obcházíme betonovou zeď obepínající místní vysílač a u <strong>Veľké Lúky (1476 m n.m.)</strong> se kocháme výhledy na daleký Kľak.</p> [fotos=1371,1365] <p>Pokračujeme hřebenem přes <strong>Vidlicu (1466 m n.m.)</strong> a [foto=1364]<strong>Veterné (1442 m n.m.)</strong>[/foto], které dostálo svému pojmenování a vítá nás silným vichrem.</p> [fotos=1364] <p>Pak už jen kousek a před <strong>Hornou lúkou</strong> přicházíme k dnešnímu cíli - <strong>Grand Hotelu Partyzán</strong>. Tuto útulnu po jejím vyhoření v 2014 o rok později obnovili místní turisté. Tolik lidí jsme tady nečekali, tak stavíme stan hned za ní. Večer probíhá menší degustace nápojů a jídel, po které mi kupodivu ráno není ani zle :D Hlavně překvapila místní specialita - <strong>Povážský repák</strong> - destilát z řepy. Taky musím poděkovat místním, kteří mě v nedaleké chatce pohostili točeným pivem a příjemným pokecem.</p> [fotos=1368,1374] <p>Ráno už nás čeká sestup po zelené přes vrchol <strong>Ostré (1144 m n.m.)</strong>, který si prodlužujeme malou procházkou po <strong>Tankovej ceste</strong>. Pak už jen hurá na vlak do Košťan, který nás zaveze zpátky k autu.</p> [fotos=1372,1369,1366] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/asi-letos-posledni-skialpy-na-male-fatre/ https://www.pajanacestach.cz/asi-letos-posledni-skialpy-na-male-fatre/ 2018-03-26 00:00:00.000000 Počasí přálo, pár cm pár dní předtím napadlo, tak jsme vyrazili na Malou Fatru. Lanovkou nahoru, na Kriváň, Revajovkou dolů a pak už po hřebenu na Poludňový gruň. Počasí přálo, pár cm pár dní předtím napadlo, tak jsme vyrazili na Malou Fatru. Lanovkou nahoru, na Kriváň, Revajovkou dolů a pak už po hřebenu na Poludňový gruň.

[fotos=1355,1354,1356,1357,1358,1359,1360,1361,1362,1363] ]]> https://www.pajanacestach.cz/prechod-hrubeho-jeseniku-na-skialpech/ https://www.pajanacestach.cz/prechod-hrubeho-jeseniku-na-skialpech/ 2018-02-23 00:00:00.000000 Zase po roce jsem se vydal zkusit projít celý hřeben ze Skřítku na Ramzovou. A opět neúspešně, tentokrát jsem skončil na Červenohorském sedle :D Zase po roce jsem se vydal zkusit projít celý hřeben ze Skřítku na Ramzovou. A opět neúspešně, tentokrát jsem skončil na Červenohorském sedle :D

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td><a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1075365349" target="_blank">Skřítek - Červenohorské sedlo</a></td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Po roce jsem se opět vydal pokořit jesenický hřeben ze Skřítku až do Ramzové. Bohužel jsem zjistil, že ranní autobus už o víkendech nejezdí, tak bylo třeba vzít dovolenou a vyrazit v týdnu. Co už, aspoň bude méně lidí.</p> <p>Po dvou hodinách v buse konečně dorážíme k motorestu Skřítek, kudy vede jesenická magistrála. Té se chci s několika variantami držet. Hned po vystoupení mě vítá silný mrazivý vítr, tak se přioblékám a vyrážím rovinkou po zelené značce.</p> <p>Začíná stoupání a já po chvíli pomalu dorážím ke <b>Ztraceným kamenům</b></p> [fotos=1344] <p>Odtud už se hřeben otevírá a vítr začíná zesilovat. Přes <b>Pecný (1330 m)</b> procházím stylem pár kroků vpřed, zastavit se, otočit po větru a na chvíli zahřát promrzlý obličej a ruce.</p> [fotos=1345,1346] <p>U Jelení studánky se schovávám do kamenné boudy, svačím a zahřívám se. Ven se mi vůbec nechce :D</p> [fotos=1347,1352] <p>Konečně vyrážím a pokračuji dále po téměř holém hřebeni přes <b>Velký máj</b> a <b>Vysoké hole</b> až k <b>Petrovým kamenům</b>.</p> [fotos=1348,1349] <p>Tady už přestává foukat, tak si naplno užívám krásného počasí. Sundávám pásy a užívám si krátký sjezd prázdnou sjezdovkou na <b>Ovčárnu</b>. Odtud už je to kousíček na <b>Praděd (1491 m)</b>, nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku a pátou nejvyšší horu ČR.</p> [fotos=1350,1353] <p>Chvíli se kochám a následuje freeride a pak kousek bruslení až k chatě <b>Švýcárna</b>. Chtěl jsem si přimknout lyže, ale naštěstí si včas uvědomuju, že jsem si sice vzal zámek, ale zapomněl jsem od něj doma klíče :D Rychlé pivo a knedlíky a bruslím dále po magistrále. Mezi <b>Výrovkou</b> a <b>Velkým Klínovcem</b> stoupám na červenou značku a pak přímo na vrchol. Super sjezd po poloprázdné sjezdovce mě tak vtáhne, že si nevědomky projíždím kolem sedla a sjíždím až k rozcestí nad chatou Rusalka. Teď už vím, že vlak z Ramzové by byl na těsno, tak se rozhoduji to zapíchnout na Červenohorském sedle. Následuje tedy asi kilometrový sprint s 200m převýšením a s máváním zastavuji odjíždějící autobus do Rapotína. Tady šup na vlak do Zábřehu a od tama konečně směr Ostrava. Přechod se zase nepovedl celý, ale příště už to vyjít musí! :D</p> </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/italie-jizni-tyrolsko-jidlo-vino-hory/ https://www.pajanacestach.cz/italie-jizni-tyrolsko-jidlo-vino-hory/ 2017-11-01 00:00:00.000000 V severoitalských hotelech končí sezóna a tak jsme využili poslední příležitost udělat si výlet za přáteli Míši do městečka Naturno v provincii Bolzano. V severoitalských hotelech končí sezóna a tak jsme využili poslední příležitost udělat si výlet za přáteli Míši do městečka Naturno v provincii Bolzano.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td>Já, Míša <span class="glyphicon glyphicon-heart"></span></td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td><a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1026391381" target="_blank">San Martino Al Monte - Schlanders</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1026391594" target="_blank">Kirchbachspitze</a></td> </tr> </table> <div class="text"><p>Vyrážíme v úterý po práci a bereme ještě přes Blablacar dva lidi do Linzu. Malá zajížďka nám nevadí, ale když chtějí vyhodit na nádraží, ale vůbec netuší, kde nádraží je, tak už se Míša tak tak drží :D Pokračujeme dále přes <strong>Salzburg</strong>, <strong>Innsbruck</strong> a <strong>průsmyk Brenner</strong>, kde platíme 9 EUR za přejezd. Dalších cca 6 EUR nás čeká jako mýtné za dálnici do <strong>Bolzana</strong>. Kolem půl druhé dorážíme do <strong>Naturna</strong>. Jdeme brzo spát, na další den nám Bety s Honzou připravili program.</p> <h2 id="martin-im-kofel">St. Martin im Kofel</h2> <p>Ráno se potkáváme s dalšími místními Čechy/Slováky a vyrážíme vlakem do nedalekého městečka Latsch, kde lanovkou pokračujeme do cca 1800 m.n.m.</p> [fotos=1315,1316] <p>Při procházce po vrstevnici míjíme několik hradů a naši hostitelé nás překvapují piknikem. Večer pak trávíme v nedalekém bytě večeří z raclette grilu a hraním her. </p> [fotos=1317,1319,1321,1323,1324] <h2 id="messner">Muzeum Reinholda Messnera</h2> <p>Ve čtvrtek je v plánu nedaleké muzeum Reinholda Messnera. Celkem jich v okolí postavil šest, každé zaměřené na jiný aspekt hor. Stoupáme zprudka kopcem, nahoře platíme 9 EUR vstupné a pak už si jen užíváme prohlídku v němčině, které nerozumíme :D Hrad je to ale krásný a mě dostávají hlavně obrazy od <strong>Jeana-Georgese Incy</strong>.</p> [fotos=1326,1327,1328,1330,1331] <p>Cestou dolů se ještě kocháme výhledy na rozlehlé sady jabloní, jejichž jablka známe i z čr s nálepkou berušky.</p> [fotos=1334] <h2 id="merano">Merano</h2> <p>Autbusem za 2 EUR ještě popojíždíme do <strong>Merana</strong>, známého lázeňského města.</p> [fotos=1335] <h2 id="kirchbachspitze">Kirchbachspitze </h2> <p>Večer opět trávíme popíjením a hrami. Ráno mě čeká relativně brzké vstávání, nakonec kolem 7 vyrážím k chatě <strong>Dickhof</strong>, odkud chci na vrchol <strong>Kirchbachspitze (3053 m.n.m.)</strong>. Pomalu stoupám k chatě Obere Mairalm a hlouběji do údolí.</p> [fotos=1336,1337] <p>Pak se cesta zvedá a ja pokračuji do prudkého svahu, na kterém je místy sněhu až po kolena. Stoupání je prudší a prudší, až konečně dorážím na vrchol. Pár fotek u kříže, zápis do vrcholovky a hurá dolů, protože se žene déšť. Z něj se nakonec vyklube krásná duha, která mi alespoň zpříjemňuje sestup.</p> [fotos=1338,1339] <h2 id="partschinser">Partschinser</h2> <p>Doma už mě čeká oběd a pak vyrážíme k nedalekému vodopádu <strong>Partschinser</strong>. Klikaté uličky jsou zlo a navigace nás vede do čim dál tím užších a prudších uliček. Obří vodopád ale stojí za to!</p> [fotos=1341] <h2 id="bolzano">Bolzano</h2> <p>Původní plány zajet do Merana měníme a cestu protahujeme do <strong>Bolzana</strong>, správního města celé provincie. Už větší město jen v rychlosti procházíme a kocháme se krásnými uličkami a trhy.</p> [fotos=1343] <p>Večer rozloučení u vína a ráno v 7 vyjíždíme přes <strong>Reschen</strong>, cestou pak stavíme ve švýcarském Samnaunu nabrat benzín a přes Innsbruck zase zpátky. Nedělní kolony, vichřice a déšť nám cestu prodloužily na <i>příjemných</i> 15 hodin jízdy.</p> </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/tadzikistan-trek-fanskymi-horami/ https://www.pajanacestach.cz/tadzikistan-trek-fanskymi-horami/ 2017-09-01 00:00:00.000000 Po prvotních plánech navštívit Indii nebo Nepál přichází levné letenky do Tádžikistánu a my je po krátkém zvažování kupujeme. Zjišťujeme, co navštívit, a do oka nám padají Fánské hory na západě země. Teprve pak ještě zjišťujeme, že v této oblasti byl i otec před více než 20 lety. Po prvotních plánech navštívit Indii nebo Nepál přichází levné letenky do Tádžikistánu a my je po krátkém zvažování kupujeme. Zjišťujeme, co navštívit, a do oka nám padají Fánské hory na západě země. Teprve pak ještě zjišťujeme, že v této oblasti byl i otec před více než 20 lety.

<div class="row"> <div class="col-lg-6"> <table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td>Já, Lenka, Pavel</td> </tr> <tr> <th>Náklady:</th> <td>10 500 Kč letenka<br>50 USD vízum<br>1300 Kč cesta na letiště + parking<br>5000 Kč útrata na místě (rozhazování :D)<br><b>Celkem asi 20 000 Kč vč jídla</b></td> </tr> </table> </div> <div class="col-lg-6"> <table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/992438529" target="_blank">Procházka ke Czukaraku</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/992439311" target="_blank">Artuch - Kulikalon - Dushaka</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/992439459" target="_blank">Dushaka - Alaudin pass - Alaudin</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/992439827" target="_blank">Alaudin - Mutnoye jezero</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/992439944" target="_blank">Mutnoye - Kaznok pass - Alaudin</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/992440072" target="_blank">Iskanderkul - Saratog</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/992440198" target="_blank">Saratog - pod Dukdon pass</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/992440347" target="_blank">přes Dukdon pass</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/992440493" target="_blank">přes Munora pass</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/1000695975" target="_blank">přes Tavasang pass</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/992437912" target="_blank">sestup kolem Sedmi jezer</a> </td> </tr> </table> </div> </div> <div class="text"> <p>První plány vzít s sebou i ledovcové vybavení a v rámci treku vyjít i na vrcholy <b>Chimtarga</b> (5489m) nebo <b>Zamok</b> (5070m) vzaly za své, když jsme zvážili vybavení, které bychom s sebou museli celou dobu zbytečně tahat. Nakonec tedy bereme alespoň mačky, že se pokusíme o <b>Energiu</b> (5120m), která by měla být schůdná i bez dalšího vybavení.</p> <h2 id="khujand">Khujand</h2> <p>Blablacarem popojíždím z Ostravy do Brna, kde mě nabírá Pavel s Lenkou a pokračujeme dále do Vídně, na P+R Erdberg. Odtud je to jen 15 min autobusem za 5 EUR na letiště. Během letu nabíráme zpoždění a v Moskvě přistáváme ve chvíli, když už dávno máme být na palubě dalšího letadla. To naštěstí čeká a my můžeme opět pokračovat čtyřhodinovým letem do <b>Khujandu</b> [:chudžand:] (dříve Leninabad). Po příletu si děláme srandu, že beztak ztratí náš batoh. A ono fakt. Pavlova krosna na pásu není. Českorusky se snažíme domluvit s personálem a vysvětlit jim náš problém. Po chvíli naštěstí shání anglicky mluvícího člověka, který nám vysvětluje, že batoh nejspíš zůstal v Moskvě a MĚL BY přiletět zítra ráno. Krása. Všichni jsou ale vstřícní, shání nám i překupníka, který nám mění peníze. Kurz znám, dokonce se nás nesnaží ani natáhnout :) Pokračujeme do letištního hotelu, kde nám nabízí pokoj za 30 dolarů na osobu. Nevěřícně koukáme, tak majitel mění nabídku na pokoj bez WC a sprchy, ale za 50 TJS (cca 130 Kč), což je sice pořád dost, ale hotel je aspoň asi 100 m od letiště.</p> <p>Maršrutkou popojíždíme do centra Khujandu, kde se kocháme <b>mešitou Bofanda</b> a pokračujeme na <b>Panjshanbe</b> (čtvrteční bazar), jeden z nejlépe zásobených trhů ve Střední Asii.</p> [fotos=1246,1247,1248,1283] <p>Procházíme celé město na sever až do <b>parku Kamala Khudzhandiho</b>, kde náhodou narážíme na infocentrum. Munira a Jamshed nás hostí melounem a probíráme s nimi naše plány. První setkání s tádžickou vstřícností. Nakonec nám domlouvají i taxi, které nás odveze přímo do Artuche, odkud se chceme vydat do hor.</p> [fotos=1249,1250,1251] <h2 id="artuch">Base Artuch</h2> <p>Ráno si Pavel vyzvedává batoh a my potvrzujeme taxíka. Přijíždí milý chlapík v Opelu Zafira s náhradní pneumatikou na střeše, dobré znamení. Na rychlost se tady moc nehraje, jedeme většinou 80-140 km/h, v zatáčkách kvílí kola, ve městech po troubení uskakují lidi a my máme jen smrt v očích :D Po třech hodinách dorážíme do <b>Artuche</b>, kde se loučíme s naším řidičem a pokračujeme po svých do basecampu.</p> [fotos=1252,1253] <p>Tady táboříme za 2 USD a za dalších 22 USD kupujeme plyn (450g, klasický šroubovací Coleman). Pokud vím, ten lze sehnat jen tady nebo v <b>Dushanbe</b>. Dají se zde taky doplnit zásoby, což hned děláme a popíjíme tedy pivo Sim-Sim. Jelikož máme ještě spoustu času, procházíme se ještě nalehko k nedalekému jezeru <b>Czukurak</b> a po návratu se setkáváme s Čechy, kteří tady svou dovolenou pomalu končí. Alespoň nám dávají nějaké tipy :)</p> [fotos=1254] <h2 id="kulikalon-dushaka">Jezera Kulikalon a Dushaka</h2> <p>Ráno vstáváme docela pozdě a vyrážíme k <b>jezerům Kulikalon</b> vzdáleným necelých 12 km s převýšením 800 m. Jezero nádherné - v okolí se pasou ovce a krávy, nad jezerem ční pětitisícovka Mirali, taková idylka.</p> [fotos=1255,1256,1257] <p>My ale pokračujeme ještě kousek dále k jezeru <b>Dushaka</b>, kde táboříme. Lence námaha a výška nedělá dobře, tak hned zalézá do stanu. Po chvíli přichází místní pastevec společně s rangerem, který vybírá 16 TJS/os (40 Kč) za spaní u jezer. Nabízíme <b>slivovici</b>, pastevec si dává, ranger ve službě prý nepije, tak mu odléváme aspoň na doma. Pavel jde spát k Lence a já ulehám k jezeru a kochám se výhledem na <b>Mirali</b>. V noci je docela zima, ráno se budím pokrytý námrazou.</p> [fotos=1258,1284,1285] <h2 id="alaudin">Alaudin pass</h2> <p>Ráno nás čeká přes 800 m stoupání do <b>Alaudin passu</b> (3730 m), kdy cesta vede vesměs cikcak žlebem. Mi se jde docela příjemně a o to víc potěší, že mě na vrcholu čeká keška, navíc založená Čechy. Dáváme malou svačinu a prudce klesáme dolů. Tohle fakt nesnáším.</p> [fotos=1259,1260] <p>Dole už nás vítá místní a nabízí občerstvení a místo na stan. Táboříme u velkého kamenu a jdeme si dát čaj, k němu dostáváme místní placatý chléb, oříšky a sýr. Mňam. Vše za 10 TJS (asi 26 Kč). Zvedá se vítr a začíná lehce poprchávat, dnes poprvé spím ve stanu.</p> [fotos=1261] <h2 id="mutnoye">Mutnoye jezero</h2> <p>Po snídani nás navštěvuje další ranger, tentokrát spadající pod okres Ayny a platíme 18 TJS/os (46 Kč). Podél jezera vyrážíme dále a neustále se míjíme se skupinkou turistek, které jdou jen s malými batůžky. Občas se dáváme do řeči, některé dokonce umí i anglicky, což je fajn :) Zvou nás, ať se připojíme k jídlu - vařené brambory, chléb, maso, oříšky, prostě hostina. Neodmítáme. Holky jsou místní, z Kazachstánu i Uzbekistánu, nás podle jazyka tipují na Maďarsko :D Po pár hodinách jsme u jezera <b>Mutnoye</b>, odkud se podnikají výpravy na většinu okolních kopců. Lenka je totálně KO, tak stavíme stan a jdeme k ledovcovému přítoku pro vodu. Odpoledne ještě půjčuji místnímu mladému pastevci USB kabel, večer mi ho s díky vrací a jeho děda se pak stavuje na slivovici, jde vidět, že Češi sem občas zavítají :)</p> [fotos=1262,1263,1286] <h2 id="kaznok">Pokus o Kaznok pass</h2> <p>Ráno se rozhodujeme, že Lenka by cestu do <b>Chimtarga Passu</b> (4800m) fyzicky nezvádla, tak měníme plány a vyrážíme do <b>Kaznok Passu</b> (4040m), kde chceme přejít hřeben. Cesta není úplně jasná, tak různě přecházíme. Za ledovým polem začíná finální stoupání, ale cestička se ztrácí a já nastupuji na špatné straně do suťoviska, snažím se přidržovat skály, ta se ale totálně drolí. Tohle už Lenka psychicky nezvládá a tak se rozhodujeme se vrátit a hory objet. Scházíme do necelých 3000m, kde u jezera táboříme.</p> [fotos=1264,1265,1266,1287,1267,1268] <h2 id="iskanderkul">Přejezd k Iskanderkulu a do Saratogu</h2> <p>Další den se stavujeme na svačinu zpátky k Alaudinskému jezeru a pokračujeme sestupem kolem Vertical campu. Po pár km nás odchytává náš známý strážce a nabízí svezení od místních, normální cena k jezeru Iskanderkul je prý 800 TJS (2000 Kč), pro nás to bude za 500 TJS (1300 Kč). To tak, za 66km tohle odmítáme dát! Nakonec se ale necháváme ukecat za 400 TJS (1000 Kč). Kdybychom věděli, jaká cesta nás čeká, rádi bychom dali i více :D Těch 66km jedeme asi 3 hodiny průměrnou rychlostí 20 km/h :D Po pár km řidič zastaví v půlce řeky, otevře dveře a nabírá si vodu :D Za chvíli ještě na přední sedadlo nabíráme šestého pasažéra. Vyhazují nás u jezera <b>Iskanderkul</b>, které má být místní atrakcí. Nám se ale moc nelíbí, nic zvláštního. </p> [fotos=1269] <p>Stoupáme tedy pomalu k městečku <b>Saratog</b>, kde je guest house, který nám doporučovali Češi první den v horách. Za 100 TJS (260 Kč) dostáváme útulný pokoj, venku evropský záchod, teplou vodu v lavoru, večeři i snídani. Trošku se bojím, co bude na večeři, ale zeleninová polévka s pár kousky masa je ok - maso dávám Pavlovi. K tomu pivko Baltika a kupujeme i půllitr <b>vodky Ruská koruna</b> za 10 TJS (26 Kč). Vodku moc nemusím, ale oproti českým je opravdu jemná, že mi ani ta pachuť nevadí.</p> [fotos=1270,1271] <h2 id="dukdon">Trek pod Dukdon pass</h2> <p>Ráno snídáme chléb s marmeládou a jako druhý chod ještě <b>volské oka</b>! Taková drobnost a jak dokáže po týdnu v horách potěšit :) Dnes poprvé jdeme bez GPS. Teda pořád ji máme s sebou zaplou na trackování, ale zbytek cesty není na mapě zaznačený. Pohodově jdeme po rovince podél řeky, když tu najednou řeka. A most nikde v dohlednu. Chvilku přemýšlíme, jestli se vrátit a zkusit jinudy, nakonec ale Pavel leze do vody a celkem bez problému se dostáváme na druhou stranu.</p> [fotos=1272,1273] <p>O kousek dál se historie opakuje - původní most strhla voda, tak jsme opět nuceni brodit - tentokrát jdu jako první já, brr, voda studenější, než minule :D [fotos=1274] <p>Pomalu stoupáme dále a okolí vypadá jak ve Vinnetouvi, krása. Stoupáme podél prudké říčky plné vodopádů.</p> [fotos=1275,1276,1277] <p>Na horizontu vidím stádo ovcí a koz, což znamená i spoustu pasteveckých psů, jde z nich fakt respekt. Naštěstí jsou poblíž pastevci, s jedním na chvíli sedáme na zem a povídáme si. "Kolko máš ovcí?" ... "Čto?" ... díváme se do slovníku, jak se řekne rusky ovce ... Ovca, to už pastevec rozumí a kreslí na zem číslici 1050. Teď už teda možná míň, protože asi desítka se mu zaběhla na skálu nad námi a podle na nás shazuje kameny. Doporučuje nám ještě místo na spaní kousek výše a pokračujeme dále.</p> [fotos=1278] <p>Další noc pod širákem a budíček štěkajícím psem. Stádo je docela blízko, tak jsou zvědaví. Naštěstí je to jen štěně (i tak bych ale nechtěl, aby šlo blíž :D) a kousek vedle pár velkých černých. Balíme se, zdravíme s pastevci a pohodlně stoupáme do <b>Dukdon passu</b> (3810m).</p> [fotos=1279,1280,1281,1282] <p>Nahoře dáváme svačinu a hromadnou fotku. Při zvedání foťáku se ale popruh zachytává o kámen a padá k zemi. Super, objektiv je v háji. Nejdřív mě štvou peníze, po chvíli mi dochází, že zbytek dovolené jsme odkázáni jen na focení mobilem.</p> [fotos=1289] <p>Co se dá dělat, sestupujeme dále, až docházíme k brodu. Já ho přeskakuji po obřích šutrech (jo, ten poslední dal mým zádům s batohem pořádně zabrat :D), Lenka s Pavlem volí raději brod. Hned za ním narazíme na umělou strouhu, asi nějaké zavlažování. Ale kdeže, to si jen k místnímu letníku takto přivádějí vodu. Když se přibližujeme, už z dálky nám naproti utíkají děti, klasicky za nimi dospělí. Sice už je dost hodin, ale pozvání na kefír neodmítáme. Lence moc nejede, panímáma si myslí, že se s ní nechceme dělit a tak ji ho pořád nutí :D Dětem chceme na oplátku dát alespoň nějaké sladkosti, ale prý ne, že zubař je drahý a navíc daleko. Takové věci nás ani nenapadly, příště vezmeme raději nějaké obrázky apod.</p> [fotos=1290,1291,1292] <h2 id="munora">Přes Munora pass k hovnovému údolí</h2> <p>Další den nás čeká trek přes <b>Munora pass</b>, což je celkem příjemné stoupání s pozvolným sestupem, ve kterém opět ztrácíme cestičku :D Odpoledne se utáboříme v <i>Hovnovém údolí</i>, jak jsme si pojmenovali náš placek u potůčku, kolem kterého se rády shromažďují i krávy.</p> [fotos=1294,1295] <p>Ráno scházíme k letníku a traverzujeme do našeho posledního údolí v horách. Na chvíli se zdržujeme v letníku, kde nás mladá paní opět hostí kefírem. Její manžel pracuje v <b>Panjakentu</b>, ona teď bývá s dětmi v horách, příbytky tu mají celkem 3 rodiny. Děti jsou super, dáváme jim alespoň pohledy, co jsme koupili v Khujandu a necháváme tu nějaké jídlo, ať ho nemusíme tahat :)</p> [fotos=1296,1297,1298] <h2 id="tavasang">Tavasang pass a koupačka</h2> <p>Stoupáme a cestička se nám zase ztrácí. V asi 3000m jsme na vrcholku kopečku, ze kterého zjišťujeme, že jsme špatně :D Tak zase hurá dolů a teď už správnou cestou pokračujeme na do <b>Tavasang Passu</b>. Po 5 dnech opět telefonní signál, tak nadšeně píšu domů :) U prvních obydlí se k nám zase sbíhají děti, tyhle jsou už ale hodně turisty rozmazlené. Chtějí, ať jim dáme hůlky nebo že se s námi za sladkosti vyfotí. Tohle odmítáme a jdeme dál. Je to asi naštve, tak si nadběhnou o pár cestiček výše a začnou po nás házet kameny. Má asi jediná negativní zkušenost z Tádžikistánu. Sestupujeme dále nekonečnou klikaticí, nechápu, jak se tady může někdo vyznat :D Konečně jsme dole a obcházíme <b>jezero Marguzor</b>, abychom našli místo ke spaní. Luxusní plážička u obřích kamenů vybízí ke koupání, konečně relativně teplá voda, takže tam na Adama skáčeme a poprvé se zvládneme ponořit celí bez toho, abychom kňučeli zimou a bolestí :D</p> [fotos=1299,1300,1301,1302] <p>Ráno nadšeně vyrážíme, vždyť nás čekají už jen rovinky a mírný sestup, i když ty kopce mi budou chybět. Procházíme kolem ostatních 5 jezer (to sedmé bylo na druhou stranu, tak jsme ho vynechali), přes vesničky, ve kterých se kolem nás opět srocují děti. Všude kolem vraky aut, některé vypadají pojízdně, jiné se nehodí ani na náhradní díly. Potkáváme pár skupinek, které nás zvou na piknik nebo čaj, ale s díky odmítáme, chceme se dnes dostat do Panjakentu.</p> [fotos=1303,1304,1305,1306,1307,1308] <h2 id="panjakent">Panjakent, zase Khujand a konec</h2> <p>Po 30km docházíme k zastávce, ve které čeká místní. Pracuje hned vedle ve zlatém dole, který před pár lety koupila čínská firma (číňani se tady snaží investovat i do infrastruktury apod.). Kecáme s ním a nadšeně si nás fotí, jsme asi docela atrakce :D Objednává nám odvoz do Panjakentu, jsme hodně rádi, že nebudeme muset spát někde cestou, okolí už není nic moc, jen prach a šutry. Vyhazuje nás u homestaye, který jsme našli v Lonely Planet - u Nematova Niyozkula, který jej zprostředkovává, umí dobře anglicky a navíc je strašně příjemný. Za 80 TJS dostáváme pokoj, venku sprcha s teplou vodou a na snídani míchaná vejce :) Večer jdeme na večeři, Lenku pak doprovodíme zpátky a s Pavlem jdeme najít nějakou hospodu. Vypadá to sice jako v gayclubu, všude jen chlapi, modrá světla, fontánka, ale mají tu točené pivo! Úspěch :)</p> <p>Ráno bereme maršrutku a jedeme ke starému městu, cestou nás místní zve domů na plov (tádžické národní jídlo z rýže, zeleniny a masa), ale musíme odmítnout. Asi 2500 let staré město bývalo kdysi důležitým obchodním uzlem na hedvábné stezce. Na místě jsme čekal alespoň nějaké cedule, ale nikde nic, prostě jen ruiny města bez jakéhokoliv vysvětlení. Procházíme ho a je neskutečné, někteří ho nazývají <b>Pompejemi střední Asie</b>. Vracíme se pěšky zpátky do města k místnímu bazaru. Odtud pak k mešitě, kterou opatrně obcházíme, nevíme, zda můžeme dovnitř. Po chvíli k nám přichází chlapík a vede nás dovnitř, i Lenka má vstup povolen i bez pokrývky hlavy :)</p> [fotos=1309,1310] <p> Odtud pokračujeme do <b>Rudakiho muzea</b>, kde za 15 TJS/os dostáváme i anglicky mluvící průvodkyni. Anglicky sice zvládá hlavně přečíst cedule u exponátů, ale občas nám poví i něco navíc. Jsou tady vykopávky právě ze starého města, obrazy, ukázky místních krojů a způsobu života. Nadšeně nám ukazuje místnost věnovanou moderní historii, ve které jsou hlavně fotky prezidenta a pár olympioniků. Mi se ale nejvíce líbí poslední místnost věnovaná biologii. Bohužel jsem nemohl fotit, ale desítky hrůzně vycpaných zvířat ve strašně nepřirozených polohách nás nutí propadat ve výbuchy smíchu :D</p> [fotos=1311] <p>Přicházíme zpátky ke guesthousu, kde nás má vyzvednout taxík do Khujandu (za 100 TJS/os). Kousek dál chce sehnat ještě čtvrtého pasažéra, ale takhle odpoledne asi nikdo nechce, tak mu nabízíme, že to čtvrté místo zaplatíme a vyrážíme. V Khujandu se ubytováváme klasicky u letiště. Ráno pak vyrážíme na nákupy do města, procházíme celý bazar a strašně si to oproti prvnímu dni tady, kdy jsem byl vyjukaný, užívám. Nakupujeme nějaké suvenýry, čaje a oříšky a vracíme se zpět. Bereme pak taxíka k <b>Khujandskému moři</b> - asi 40 km dlouhému jezeru Sirdaryo kousek od města. Mladý taxikář nás zavede až na pláž a domlouváme se, že nás za 3 hodiny vyzvedne. Na místě půjčujeme rodince nůž, na oplátku pak dostáváme sladký meloun. Při odchodu ještě otec další rodiny svolává celou famílii, aby si s námi anglicka promluvil a děti tak poznali něco nového :D Před branou už nás čeká náš taxikář - teda čekal tam celou tu dobu, asi se mu nevyplatilo jet zpátky :)</p> [fotos=1313] <p>Vyhazuje nás u letiště, ale jelikož nemá drobné na vrácení, nechává nás bez placení zajít nakoupit do obchodu, že mu to dáme pak. Utrácíme ještě své poslední peníze za různé, sladkosti, ale i jídlo na zítřek. Taky tu mají Kozla, i když vyrobeného v Kazachstánu :D</p> [fotos=1312] <p>Ráno pak brzké vstávání, odlet a přestup v Moskvě. Mám nějak rozhozená střeva, tak cestu v letadle prospím, jen si odskakuji se vyblít :D A pak ještě jednou ve Vídni. Jo, výměna bakterií není příjemná. Sestra se mi za to směje, ale to ještě neví, že jí to chytne hned další den :D</p> </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/prechod-zapadnich-tater-krivan-jako-bonus/ https://www.pajanacestach.cz/prechod-zapadnich-tater-krivan-jako-bonus/ 2017-07-17 00:00:00.000000 Dlouho plánovaný přechod Roháčů, Polských a Vysokých Tater nám nakonec překazilo počasí a absence stanu, tak jsme nakonec dali alespoň na dva dny celé Roháče a k tomu Kriváň jako bonus. Dlouho plánovaný přechod Roháčů, Polských a Vysokých Tater nám nakonec překazilo počasí a absence stanu, tak jsme nakonec dali alespoň na dva dny celé Roháče a k tomu Kriváň jako bonus.

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/958202915" target="_blank">Huty, Salatín, Baníkov, Plačlivé, Jamnická Plesa</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/958202899" target="_blank">Jamnická plesa, Volovec, Zverovka</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/958202926" target="_blank">Kriváň</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Původně jsme měli vyrazit na prodloužený víkend jen ve dvojko, ale nakonec se připojuje i Pajin, kterému padl Triglav. Večer vyjíždíme a skoro za tmy dorážíme do Hut. Po pár pivech roztahujeme plachtu u turistického přístřešku a spíme pod širákem.</p> <p>Ráno vyrážíme na těžko po červené a pomalu stoupáme k skalnímu městu - <strong>Radovým skalám</strong> a dále na <strong>Sivý vrch (1805 m.n.m.)</strong>.</p> [fotos=1236,1225,1229,1234,1226] <p>Za <strong>Salatínem (2047 m.n.m.)</strong> nás čekají první řetězy a vynecháváme první "dobrovolný" vrchol - Pacholu. Na <strong>Baníkovu (2178 m.n.m.)</strong> dáváme v závětří první větší pauzu a pokračujeme dále přes Tri kopy do Smutného sedla.</p> [fotos=1228,1224,1233] <p>Před <strong>Plačlivé (2128 m.n.m.)</strong> trochu ztrácíme značku, tak hodně prolézáme různé kameny :D Před <strong>Ostrým Roháčem (2088 m.n.m.)</strong> začíná poprchávat, kluzké kameny nám ještě scházely. Naštěstí to byla jen krátká přeháňka a při sestupu se okolní kopce krásně probarvují.</p> [fotos=1237,1242,1230,1238] <p>Scházíme k Nižnému Jamnickému plesu, kde u velkých kamenů táboříme. V noci začíná solidní bouřka, takže se tísníme pod malou plachtou, na kluky na kraji teče a moc se nevyspíme. Že jsme si, blbci, nevzali stan.</p> <p>Ráno se probouzíme, u sousedů dostáváme kafe a rozhodujeme, že dnes dojdeme jen zbytek Roháčů. Stoupáme tedy na <strong>Volovec (2063 m.n.m.)</strong> a dále do Látané doliny.</p> [fotos=1244,1239,1227,1235] <p>Dáváme pivko a jdu stopovat zpátky do Hut pro auto. Během chvilky zastavuje mladý pár, který mě háže až na místo, super! Sjíždíme do Liptovského Mikuláše, doplníme zásoby a stavíme u řeky poblíž Pribyliny.</p> <p>Ráno popojíždíme ke Třem Studničkám a stoupáme po zelené značce kolem <strong>Partyzánského bunkru</strong>.</p> [fotos=1231,1240] <p>Když dorážíme k rozcestí pod Kriváňom, začíná se okolí halit do mlhy a pršet. Bereme to zkratkou a stoupáme přímo na hřebínek. Skrze složitější terén to jde pomaleji, dost lidí to otáčí, ale vrchol alespoň máme jen pro sebe! Krátká kochačka, když se mraky rozestoupí a v dešti zase sestupujeme dolů, tentokrát po modré.</p> [fotos=1223,1241] <p>U Jamského plesa se pořádně rozpršelo, tak chvilku čekáme pod přístřeškem, ale nakonec se odhodláváme a pokračujeme v dešti. Pajin si vzpomíná, že četl o veřejném termálním pramenu někde poblíž, tak hledáme a za pár minut už míříme do Kalamen. Na konci vesničky platíme 1.5E za parkování a v trenkách už skáčeme do teplé vody.</p> [fotos=1232] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/vikendove-lezeni-na-hohe-wand/ https://www.pajanacestach.cz/vikendove-lezeni-na-hohe-wand/ 2017-05-03 00:00:00.000000 Předpověď sice nebyla vyloženě lezecká, ale i tak jsme se vypravili do oblasti kolem Hohe Wandu, něco málo pochodit a já si konečně vyzkoušet svou první větší vícedélku. Předpověď sice nebyla vyloženě lezecká, ale i tak jsme se vypravili do oblasti kolem Hohe Wandu, něco málo pochodit a já si konečně vyzkoušet svou první větší vícedélku.

<div class="text"> <p>S nacpanou krosnou vyrážím vlakem do Brna, kde mě nabírá zbytek osazenstva a už za tmy dorážíme do kempu <strong>Zeltplatz Hohe Wand Blick-Camp</strong>[47.8262683,16.0541772] poblíž městečka <strong>Stollhof</strong>.</p> [fotos=1213,1214,1215] <p>Ráno se probouzíme do slejváku a tak jediné, co nám zbývá, je vyzkoušet místní hospodu. Odpoledne se počasí trošku umoudřuje, tak vyrážíme autem na <strong>Hohe Wand</strong> na vzdušnou vyhlídku <strong>[foto=1196]Skywalk[/foto]</strong>.</p> [fotos=1196,1197,1198] <p>Popojíždíme ještě asi dalších 30km dále k městečku <strong>Muggendorf</strong>, kde se nachází známé vodopády [foto=1199]<strong>Myrafälle</strong>[/foto][47.9139925,15.9352103]. Krátká procházka po dřevěných lávkách a schodech nás vede kolem kopečku <strong>Hausstein</strong>, odkud je hezký [foto=1202]výhled do okolí[/foto].</p> [fotos=1199,1200,1201,1202,1216] <p>Po příjezdu zpátky do kempu nás vítá [foto=1222]silný vítr[/foto] a stany poházené po place. Večeři [foto=1221]vaříme v závětří přímo na místních záchodech[/foto].</p> [fotos=1222,1221] <p>Ráno už se počasí umoudřuje, ale než skály vyschnou, vyrážíme na nedaleký <strong>Schneeberg</strong>. Moc se nám nechce stoupat břečkou nahoru, tak se necháváme asi o 400 výškových metrů popovést lanovkou k chatě <strong>Edelweißhütte</strong>. Prudce stoupáme lesem, pak po [foto=1203]menších skalkách[/foto] a [foto=1206]traverzem[/foto] a po chvíli jsme na plošině vedoucí na vrchol. Ten je ale kompletně v mlze, navíc někteří mají jen tenisky, tak fotíme [foto=1205]kamzíky[/foto] a sestupujeme zpátky dolů.</p> [fotos=1203,1204,1205,1206] <p>Vracíme se do kempu, který se mezitím pěkně naplnil, stany se staví všude, i v lese. Našel jsem si nového kamaráda, asi tříletého rakušáka, který po kempu popojíždí na plastovém autíčku. Sice si z němčiny nepamatuji už skoro nic, i tak si ale fajně pokecáme :D Odpoledne ještě jdeme na pár cest do sektoru <strong>ÖTK Klettergarten</strong>.</p> <div class="text-center" style="margin: 10px 0; max-width: 100%;"> <div class="fb-video" data-href="https://www.facebook.com/paja88/videos/10209088384071767/" data-width="500" data-show-text="false" style="display: block; width: 500px; margin: 10px auto;"> </div> Večer je docela zima, tak si musíme hledat způsoby, jak se zahřát </div> <p>Ráno se konečně probouzíme do krásného počasí a jdeme vyzkoušet vícedélkovou cestu <a href="http://www.bergsteigen.com/klettern/niederoesterreich/gutensteiner-alpen/draschgrat-varianten" target="_blank"><strong>Draschgrat</strong></a>. Lezení není příliš těžké, ale i tak jsem rád, že ji táhne Pavel a ne já :D Občas musíme čekat na štandu, než odleze družstvo před námi, navíc tudy vede více cest, které se různě spojují a rozpojují. Moc nechápeme topo, když si myslíme, že jsme někde v půlce cesty a vedle stojící rakušák nás opravuje, že už nás čeká jen poslední délka.</p> [fotos=1218,1219,1207,1208] <p>Cestou dolů se ještě stavujeme do ÖTK Klettergarten, kde si Pavel vyleze cestu [foto=1209]<strong>Ruck Zuck</strong>[/foto], která se mu včera nepovedla. Sestupujeme k ostatním a dáváme ještě pár jednodušších cest.</p> [fotos=1209] <p>Ráno balíme a přesouváme se o pár km vedle, kde dáváme <a href="http://www.bergsteigen.com/klettern/niederoesterreich/gutensteiner-alpen/die-eleganz-im-meerschweinchentanz" target="_blank"><strong>Die Eleganz im Meerschweinchentanz</strong></a> a Pavel ještě jednu těžší. A už jen hurá pár hodin v autě, ve vlaku a už se nemůžu dočkat vany.</p> [fotos=1220,1210,1212] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/hoher-sonnblick-na-skialpech/ https://www.pajanacestach.cz/hoher-sonnblick-na-skialpech/ 2017-04-10 00:00:00.000000 Skialpovou sezónu už jsem považoval za uzavřeno, když mi Milan nabídl, že se chystají na Hoher Sonnblick a mají jedno místo v autě. Skialpovou sezónu už jsem považoval za uzavřeno, když mi Milan nabídl, že se chystají na Hoher Sonnblick a mají jedno místo v autě.

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/897795009" target="_blank">Chata Neubau a krátký výšlap nad ni</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/897795237" target="_blank">Hoher Sonnblick</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>V pátek v 5 ráno vyrážíme z Ostravy na 7 hodin dlouhou cestu do údolí <strong>Rauris</strong>. Platíme 9 EUR za vjezd na horní parkoviště, komu by se taky chtělo trmácet s lyžemi. I tak nás čeká asi 20 minutová procházka po asfaltce. U Kolm-Saigurn nasazujeme lyže a kamenitým stoupákem [foto=1184]nabíráme výškové metry[/foto]. Závěrečný kopec a jsme u chaty.</p> [fotos=1184,1185,1186] <p>Po krátké pauze a pivu ještě s Honzou [foto=1187]jdeme asi 300 výškových metrů[/foto] nad chatu a dolů fajným sjezdíkem, bohužel místy až moc kamenitým, což odnesla má skluznice. Spíme na povalu za 24 EUR (s OEAV slevou).</p> [fotos=1187,1188,1189] <p>Ráno nespěcháme, tak vyrážíme až kolem půl deváté společně s davem Čechů a Rakušáků. Většina volí mírnější cestu po ledovci, my to neplánovaně bereme přes chatu <strong>Rojacher</strong>, která je kratší, [foto=1191]prudší[/foto] a celkově zábavnější.</p> [fotos=1190] <p>Na jednom místě je třeba vzít lyže na záda, jinak je to celkem příjemná trasa. Na vrcholu <strong>Hoher Sonnblick</strong> nás vítá celkem [foto=1192]velký komplex[/foto] a relativně plná chata.</p> [fotos=1191,1192,1193] <p>Po krátkém občerstvení volíme [foto=1194]sjezd po ledovci[/foto], přece jen podmínky už nejsou nic moc a sníh mokrý nebo ledový. Od chaty volíme trošku jinou cestu než nahoru a odměnou nám je cikcak sjezd úzkými cestičkami. Pak opět nudná asfaltka s lyžemi na zádech a 7 hodin v autě zpátky do Ostravy. Hezké zakončení sezóny.<p> [fotos=1194,1195] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/kralicky-sneznik/ https://www.pajanacestach.cz/kralicky-sneznik/ 2017-01-23 00:00:00.000000 Do Stříbrnic pod Kralickým sněžníkem jsme pravidelně jezdili jako děti. Konečně jsem se asi po 15 letech na místo vrátil a opět si udělal fotku u slůněte :) Do Stříbrnic pod Kralickým sněžníkem jsme pravidelně jezdili jako děti. Konečně jsem se asi po 15 letech na místo vrátil a opět si udělal fotku u slůněte :)

[fotos=1177,1178,1182,1179,1180,1181,1183] ]]> https://www.pajanacestach.cz/neuspesny-prechod-hrubeho-jeseniku-na-skialpech/ https://www.pajanacestach.cz/neuspesny-prechod-hrubeho-jeseniku-na-skialpech/ 2017-01-16 00:00:00.000000 V neděli jsem vyrazil projít hlavní hřeben Hrubého Jeseníku ze Skřítku do Ramzové na skialpech. Bohužel se nepovedlo :( V neděli jsem vyrazil projít hlavní hřeben Hrubého Jeseníku ze Skřítku do Ramzové na skialpech. Bohužel se nepovedlo :(

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/858836141" target="_blank">Skřítek - Jelení studánka a zpátky</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>V 6:43 vyrážím ze Svinova přímým autobusem na <b>Skřítek</b>. Krátce kecám o skialpech se starším párem na běžkách a [foto=1172]rovnou cestou[/foto] vyrážím po zelené značce.</p> [fotos=1172] <p>Po chvilce se stezka zvedá do mírného stoupání a takhle pohodově pokračuji až na hřeben. Zastavuji se u [foto=1173]<b>Ztracených kamenů</b>[/foto], které podle internetu slibují nádherné výhledy do celého okolí. Vidím prd, samá mlha.</p> [fotos=1173] <p>Přes vrchol Pec (1311 m.n.m) pokračuji na [foto=1174]<b>Pecný (1334 m n. m.)</b>[/foto], kde sundávám pásy a na rukách se odrážím až k <b>Jelení studánce</b>.</p> [fotos=1174,1175,1176] <p>Už docela solidně fouká a mrzne, zbytečně se nezdržuji, nasazuji pásy a pokračuji dále. Ale ouha, slabá vrstva lepidla (jsou to fakt staré pásy) nedrží, co chvíli se odlepují a náhradní jsem nechal doma. Pokračuji ještě asi kilometr a půl dále po hřebenu, než se obracím a vracím se k Jelení studánce. Tady se v přístřešku zahřívám jak já, tak pásy. Nelepí, tak je přichytávám leukoplastí (jo, lékárnička je na horách třeba :D) a vyrážím na cestu zpátky. Kousek před Pecným páska povoluje a pásy už jsou zase dole. To už je mi ale jedno, stejně už je sundávám a mírným sjezdem se vracím zpátky na Skřítek. Autobus odjíždí až za 2 hodiny, tak se mi daří odchytit staršího běžkaře, který mě odváží do Olomouce.</p> </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/lysa-hora-po-cely-rok/ https://www.pajanacestach.cz/lysa-hora-po-cely-rok/ 2016-10-07 00:00:00.000000 Směska fotek z Lysé hory z celého roku 2016, které jsem tady ještě nedával. Směska fotek z Lysé hory z celého roku 2016, které jsem tady ještě nedával.

[fotos=1170,1171,1168,1169,1167,1166,1130,1108,1104,1105,1103,1101,1102,1100,1107,1106] ]]> https://www.pajanacestach.cz/italie-bergamo-lago-d-iseo/ https://www.pajanacestach.cz/italie-bergamo-lago-d-iseo/ 2016-11-28 00:00:00.000000 Itálie mě nikdy příliš nelákala, ale po téhle návštěvě jsem definitivně změnil názor. Krásné hory jsem tušil, ale až tak příjemné a vstřícné lidi jsem nečekal. Itálie mě nikdy příliš nelákala, ale po téhle návštěvě jsem definitivně změnil názor. Krásné hory jsem tušil, ale až tak příjemné a vstřícné lidi jsem nečekal.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, Henry, Martin, Jo </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/840653176" target="_blank">Výlet na Monte Isola</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/840653027" target="_blank">Piramidi di Zone a Monte Guglielmo</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Když Ryanair ohlásil novou linku Ostrava - Bergamo, neváhal jsem a hned koupil první levné (zpáteční za 430 Kč) letenky na listopadový prodloužený víkend. Než jsem ale stačil zbantovat další lidi, cena letenek stoupla a nikomu už se nechtělo. Nakonec se ale přidal ještě Henry, který žije v Londýně, s kamarádkou Jo a nakonec i Martin, na kterého ještě vyšly relativně levné letenky z Ostravy.</p> <h2 id="iseo">Iseo</h2> <p>Po příletu se přesouváme busem (cca 2E, jízdenku je třeba koupit předem v automatu na zastávce) k hlavnímu nádraží, kde už na nás čeká Henry. Po krátké procházce městem se přesouváme do malé útulné hospůdky [45.6971961,9.6641475], kde se nám i přes jazykovou bariéru daří bez větších problémů objednat :D Pak už vyzvedáváme Jo, kupujeme si lístky na vlak (nezapomeňte si je označit na nádraží) a vyrážíme do Brescii. Vlak do Isea nám má jet z nástupiště 2 s poznámkou "ovest". Ovest se nám najít nedaří a tak nám poslední dnešní vlak ujíždí těsně před nosem (no jo, ovest znamená západ, tak je nástupiště kousek vedle, ale to jsme v tu chvíli nevěděli). Voláme Silvii, u které máme přes Airbnb (pokud se zaregistrujete a objednáte ubytování přes <a href="http://www.airbnb.cz/c/pajas30" target="_blank">můj odkaz</a>, dostaneme každý 600 Kč slevu) zařízené ubytování a za necelou půlhodinku nás vyzvedává její sestra. Ta, zdá se, příliš nezná své auto, a tak chvíli jedeme se zapnutými dálkovými světly, které neví, jak vypnout. Předává nám klíče od <a href="https://www.airbnb.cz/rooms/6929106" target="_blank">útulného podkrovního bytu</a> a jede zpátky do Brescii.</p> <h2 id="monte-isola">Výlet na Monte Isola</h2> <p>Ráno nespěcháme, protože má stejně pršet. Na pátečních tradičních trzích je k dostání hlavně oblečení a tak snídani kupujeme v nedalekém supermarketu.</p> [fotos=1140,1139] <p>Pak z přístavu za 3.50E [foto=1141]pokračujeme lodí[/foto] na nedaleký ostrov <b>Monte Isola</b>, který mj. před pár lety proslavili umělci Christo a Jeanne-Claude, když <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/The_Floating_Piers" target="_blank">k ostrovu dočasně vytvořili dva chodníky</a>.</p> [fotos=1141,1142,1143,1144,1145] <p>Cestou po uhlazených klouzajících kamenech [foto=1146]pomalu stoupáme nahoru[/foto] k [foto=1147]<b>svatyni Madonna della Ceriola</b>[/foto]. Je těsně před západem a celý vrcholek se halí do mlhy.</p> [fotos=1146,1147,1148] <p> Večer (většina hospod a restaurací na odpoledne zavírá a otevírají až kolem 6-8 večer) ještě navštěvujeme suterén restaurace <b>Trattoria Gos</b>[45.6589067,10.0477831], kde si dáváme místní pivo. K němu dostáváme od "silného" pokérovaného číšníka (který pouštěl Rancidy a různé Oi! a punk) chipsy a po chvíli i místní speciality na ochutnání - sýr, šunku a cibulovou marmeládu s pečivem.</p> <h2 id="piramidi-guglielmo">Konečně hory - Piramidi di Zone a Monte Guglielmo</h2> <p>V sobotu ráno vstávám jako první a sám vyrážím vlakem do <b>Marone</b> (cca 2E za lístek), odkud stoupám k místní atrakci - [foto=1149]<b>Piramidi di Zone</b>[/foto], které vznikly postupnou erozí.</p> [fotos=1149,1150,1151] <p>Dále chci pokračovat na <b>Monte Guglielmo (1948 m.n.m.)</b>, na který vede několik tras. Samozřejmě si vybírám tu nejhorší :D <b>Sentiero della Valle di Gasso</b> začíná na mírné asfaltce a poté prudčeji stoupá kolem potůčku v údolí.</p> [fotos=1152,1153] <p>Já se z ní ale nahoře odpojuji na <b>Sentiero di Tress - Passei - I Gnaf</b>, která je docela peklo! Nepříliš prošláplá cesta chvílemi mizí a zase se objevuje, do klouzavých prudkých svahů musím občas po čtyřech. [foto=1154]Po chvíli se ale cesta pokládá a já kráčím mlhou dále podél srázu.[/foto]</p> [fotos=1154] <p>V asi 1500 výškových metrech se objevuje [foto=1156]mléčná farma[/foto] a kousek výše další, v takové výšce bych ji nečekal.</p> [fotos=1155,1156] <p>To už ale docházím k [foto=1159]chatě[/foto] a mířím bahnitou cestou rovnou na vrchol, kde se nachází i [foto=1157]<b>kostel Bertino</b>[/foto].</p> [fotos=1157,1158] <p>Po krátké pauze scházím dolů - mlha se rozestupuje a já raději volím jinou cestu a po asi hodině a čtvrt už jsem zpátky u pyramid, kde mě čekají ostatní.</p> [fotos=1159,1160,1161] <p>Cestou zpátky se ještě stavujeme v obchodě, kde nám hned u dveří dávají ochutnat místní muškát, nějake susenky a buchtu, trošku nás to zdrží, takže nám zase málem ujíždí vlak. Po návratu do Iseo jdeme na večeři (pokud se vás servírka ptá, jeslii svůj steak chcete "pokokota", zadržte smích, poco cotta znamená rare :D) a pak zapadáme do malé hospůdky <b>Holden Pub</b>[45.659192251681,10.048493009443], která se na facebooku představuje jako "The Smallest Pub in Italy". Příjemné prostředí, super obsluha, dvě piva na čepu a nespočet v lahvích. Jo, tady chvilku zůstaneme, pro mě asi top podnik, který jsme měli tu čest tady navštívit :) Jo barmanovi navrhuje, že mu dá aspoň dobré hodnocení na TripAdvisoru, ten to odmítá s tím, že tady chce místní a tak či tak už teď malý bar praská ve švech.</p> <h2 id="bergamo">Bergamo</h2> <p>V neděli vyrážíme do <b>Bergama</b>, abychom si ještě před odletem prohlédli město. Ve vlaku Martin zjišťuje, že v bytě nechal v šuplíku na památku trenky, ponožky a funkční triko :D Vracet už se ale nebudeme, stejně ani nemáme klíč. Bergamo je opravdu turistické centrum, strašně moc lidí a hezké památky, míříme přímo do [foto=1164]<b>starého města - Città Alta</b>[/foto] a po krátké prohlídce a prodírání se davy lidí zapadáme do restaurace Il Circolino[45.7051786,9.6615972], která nám byla doporučena. A právem.</p> [fotos=1163,1164,1165] <p>Plánovaný bus na letiště nestíháme, málem ale ani ten další :D V trafice poblíž autobusového nádraží (jízdenky se prodávají vždy buď v automatech nebo nějakém obchodě poblíž) kupujeme jízdenku a přes dopravní zácpu míříme na letiště.</p> </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/ohen-stanovani-a-taboreni-v-chranenych-uzemich/ https://www.pajanacestach.cz/ohen-stanovani-a-taboreni-v-chranenych-uzemich/ 2016-11-09 00:00:00.000000 Na internetu lze nalézt spoustu diskuzí, kde se řeší, jak je to se zákonem a stanováním, bivakováním, rozděláváním ohně a obecně pohybem v přírodě. Pokusil jsem se laicky vše sesumírovat do jednoho článku. Na internetu lze nalézt spoustu diskuzí, kde se řeší, jak je to se zákonem a stanováním, bivakováním, rozděláváním ohně a obecně pohybem v přírodě. Pokusil jsem se laicky vše sesumírovat do jednoho článku.

<div class="text"> <h2 id="taboreni">Táboření, stanování a bivakování</h2> <p><img src="/data/chranena_stan.jpg" class="float-left hidden-xs" style="margin: 0 15px 15px 0;" width="300"> Když to vezmeme obecně, tak lze v ČR legálně stanovat pouze se souhlasem majitele pozemku. V případě, kdy je majitelem stát nebo obec, je to složitější, obce stanování někdy omezují vyhláškou, což je už ale na vás, abyste si sami pozjišťovali. Podle <a href="http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-289#p20-1-k" target="_blank">zákona č. 289/1995 Sb. §20 odst. 1. k)</a>, se také <b>zakazuje tábořit v lesích mimo vyhrazená místa</b>.</p> <p><b>V národních parcích, chráněných krajinných oblastech a národních přírodních rezervacích je táboření oficiálně zakázáno.</b> Před pár lety se ale Martin Hyťha z Nesehnutí pustil do sporu s ČR ohledně <b>bivakování v Chráněné krajinné oblasti</b>. Na základě toho pak Ministerstvo životního prostředí ustanovilo (pozor, jedná jen o stanovisko a ne o závazný úřední výklad), co přesně ono táboření je (viz níže). Z toho vyplývá, že pokud jen bivakujete, nezanecháte po sobě žádný odpad a nerozděláte oheň, <b>můžete v přírodě přespat</b>. Jen pozor v <b>národních parcích</b>, ty mají svůj vlastní návštěvní řád, který často obecně nocování zakazuje.</p> <h3>Co je to vlastně táboření?</h3> <p><a href="http://www.mzp.cz/web/edice.nsf/39330BDCA0DF416FC1257081001AAEDB/$file/planeta7_soubor_stranovisek_korektura1.pdf" target="_blank">Stanovisko MZP</a>: Tábořením ve smyslu § 16 odst. 1 písm. c), § 16 odst. 1 písm. b) a § 29 písm. j) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., se rozumí souhrn různých činností umožňujících vícedenní pobyt v přírodě spojený s přenocováním, a to obvykle ve stanech (stavění stanů, příprava stravy, hygiena, likvidace odpadků atd.).</p> <h3>Prakticky</h3> <p>Pokud se člověk někde zašije, neničí okolí, nenechává po sobě nepořádek, přijde večer a ráno se zase sbalí, není většinou problém najít místo k přespání i se stanem. V civilizaci se taky lze přímo místních, zda si můžete postavit stan někde na kraji jejich pozemku.</p> <h2 id="ohen">Rozdělávání ohně</h2> <p>Oheň (i kouření nebo používání různých vařičů) je podle <a href="http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-289#p20-1-k" target="_blank">zákona 289/1995 Sb.</a> mimo vyhrazená místa <b>zakázáno rozdělávat v lese a ve vzdálenosti do 50 m od jeho okraje</b>. Zároveň je třeba dodržovat <a href="http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1985-133#p1-2" target="_blank">zákon 133/1985 Sb.</a>, který říká "Každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví", takže když vás přistihnou u táboráku na přesušené louce, v pořádku to nebude. Stejně jako u táboření, může obec rozdělávání ohně omezit vyhláškou. Úplný <b>zákaz rozdělávání ohně</b> mimo vyhrazená místa pak platí v národních parcích, chráněných krajinných oblastech i národních přírodních rezervacích.</p> <h2 id="pohyb">Pohyb v krajině a sběr plodů</h2> <p><img src="/data/chranena_boruvky.jpg" class="float-right hidden-xs" style="margin: 0 0 15px 15px;" width="300">V národní přírodní rezervaci a 1.zóně národního parku je pohyb povolen pouze po vyznačených stezkách. V přírodě obecně pak platí podle <a href=" http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-114#p63-2" target="_blank">§ 63 českého Zákona o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.)</a>, že "má každý právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí újmu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv."<br> Zároveň lze ale na některá místa, kde hrozí poškození přírody, <b>omezit vstup</b> dle <a href="http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-114#p64-1" target="_blank">§ 64 zákona o ochraně přírody a krajiny</a>. Takové místo ale vždy musí být označené na všech přístupových cestách. Také do lesa je možné dočasně omezit vstup (kvůli ochraně lesa, bezpečnosti apod.), do lesa mj. nesmíme vjíždět auty.</p> <p>Podle <a href="http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-289#p19-1" target="_blank">§ 19 Lesního zákona (289/1995 Sb.)</a> má každý právo <b>vstupovat do lesa</b> a <b>sbírat pro vlastní potřebu lesní plody</b> (pořád ale v NPR a 1. zóně NPR platí, že nesmíme opustit vyznačenou cestu) a suchou na zemi ležící klest. Pozor ale, například <b>medvědí česnek není lesní plod</b>, ale rostlina, jejíž sběr je v národním parku, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervaci i přírodní rezervaci zakázán.</p> <h2 id="psi">Psi ve volné přírodě</h2> <p>Pes se i <b>v lese smí pohybovat bez vodítka</b>, na dohled od majitele a na povel. Pouze některé národní parky mají v návštěvním řádu <b>zakázáno volné pobíhání psů</b> a musí tedy být na vodítku. Na internetu lze nalézt různé články a diskuze, kdy myslivec usmrtil volně pobíhajícího psa. Myslivecká stáž je opravdu oprávněna za určitých podmínek <b>usmrcovat v honitbě psy</b> (neplatí pro psy ovčáckých a loveckých plemen, psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební), kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení <b>pronásledují zvěř</b> (podrobně <a href="http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-449#p14-1-e" target="_blank">zákon 449/2001 Sb. §14 e</a>).</p> <h2 id="rekapitulace">Rekapitulace</h2> <p>Je tedy zakázáno:</p> <ul> <li>tábořit a dělat oheň v lese, NP, CHKO a NPR</li> <li>pohybovat se mimo vyznačené cesty v NPR a 1. zóně NP</li> <li>jezdit na kole mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená (vyznačené trasy) v NP, NPR a v lese</li> <li>provozovat horolezectví v NP a NPR </li> </ul> </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/podzimni-mala-fatra/ https://www.pajanacestach.cz/podzimni-mala-fatra/ 2016-10-31 00:00:00.000000 Přemýšlel jsem, kam o prodlouženém víkendu vypadnout. Tatry nepřicházely v úvahu, poslední víkend před zimní uzavírkou budou určitě plné turistů. Tak tedy zvítězila Malá Fatra. Přemýšlel jsem, kam o prodlouženém víkendu vypadnout. Tatry nepřicházely v úvahu, poslední víkend před zimní uzavírkou budou určitě plné turistů. Tak tedy zvítězila Malá Fatra.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, Inka, Lefty </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/828732277" target="_blank">Den první - Strečno -> Chata pod Chlebom</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/828732556" target="_blank">Den druhý - sestup do Štefanové</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Kolem 9 ráno přijíždíme ke vlakové stanici Nezbudská Lúčka, kde necháváme auto, a pokračujeme po svých po červené. Z dálky míjíme [foto=1109]<b>Hrad Strečno</b>[/foto] a po chvíli začínáme stoupat ke <b>[foto=1111]zřícenině Starého hradu[/foto]</b>.</p> [fotos=1109,1110,1111,1112,1113] <p>Prudce stoupáme na <b>Plešel</b>, kde už se stezka pokládá a mírně do kopečka pokračujeme na <b>chatu pod Suchým</b>. Povinné pivko a halušky a opět vyrážíme na cestu. Oproti minulé návštěvě, kdy byla cesta kompletně zasněžená a my špatně zašli, teď cesta probíhá bez problémů a za chvíli jsme na <b>Suchém</b>, jehož vrcholek se skrývá v mlze, kterou ani silný vítr nedokáže rozfoukat.</p> [fotos=1114,1115,1116,1117,1118] <p>Odtud dále lehce [foto=1116]složitějším terénem[/foto] přes <b>Biele skály</b> a hurá kopečkem na <b>[foto=1119]Malý Kriváň (1671 m.n.m.)[/foto]</b>, kde nás opět vítá silný vítr (nedoporučuju čůrat ani po větru, turbulence bývají silné :D).</p> [fotos=1119,1120,1121,1122,1123,1124] <p>Po krátkém odpočinku v závětří vyrážíme na cestu, při příchodu do <b>sedla Bublen</b>, začíná se už [foto=1126]smrákat[/foto].</p> [fotos=1125,1126] <p>Na vrchol <b>Velkého Kriváně (1709 m.n.m.)</b> už docházíme za tmy. Zdržujeme se tam jen chvíli a přes <b>Snilovské sedlo</b> scházíme na <b>chatu pod Chlebom</b>. Tady zase halušky (bez masa tu toho moc na výběr není) a po pár pivech a Tatranském čaji uleháme na poval (8E/noc). Ranní plány na svítání na Chlebu hatí déšť a tak spíme o něco déle. Po snídani jdeme rozbahněnou cestičkou po žluté do <b>Sedla za Hromovým</b> a dále [foto=1127]v mlze[/foto] po hřebenu přes <b>oba vrcholy Sten</b> na <b>Poludňový grúň</b>.</p> [fotos=1127] <p>Tady se odpojujeme z červené značky a po žluté zprudka sestupujeme (já občas sjíždím po zadku) k <b>chatě na Grúni</b> a dále do Štefanové. Pak už jen busem zpátky k autu, zastavit se do Terchové pro <b>máslo a sýrové nitě</b> a s krátkou přestávkou u [foto=1129]<b>orloje ve Staré Bystrici</b>[/foto] jedeme zpátky do Ostravy. Doufám, že další výlet na Malou Fatru už bude i se sněhem a na skialpech :)</p> [fotos=1128,1129] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/zapadni-tatry-rohace/ https://www.pajanacestach.cz/zapadni-tatry-rohace/ 2016-09-27 00:00:00.000000 Počasí nám sice úplně nepřálo, mlha ve vyšších polohách kazila výhledy, ale i tak se jednalo asi o jeden z posledních skoroletních víkendů. Počasí nám sice úplně nepřálo, mlha ve vyšších polohách kazila výhledy, ale i tak se jednalo asi o jeden z posledních skoroletních víkendů.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, Inka, Tomáš </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/812751244" target="_blank">Den první - Baranec, Plačlivé</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/812752736" target="_blank">Den druhý - Račková dolina</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Původní plán jít hřeben Roháčů ze Zverovky padl ve chvíli, kdy jsme vyrazili směr Slovensko namísto Polska a rozhodujeme, že se nám nechce tak daleko zajíždět. Auto necháváme v Žiarské dolině a po žluté vyrážíme na Baranec. Po pár set metrech zjišťujeme, že už ale na žluté nejsme, tak stoupáme strmě vzhůru směrem, kde bychom se zase měli napojit. Stoupák na Holý vrch je docela výživný, ale nic strašného.</p> [fotos=1090,1089] <p>Od tama už jen klečí a za chvíli už stojíme na Baranci. Dáme svačinu a než se odhodláme ke společné fotce, celý vrchol se noří do mlhy. Při sestupu k Smreku klasicky fouká silný vítr, který alespoň mlhu rozhání.</p> [fotos=1091,1092,1093,1094,1095] <p>V Žiarském sedle se Inka odpojuje a já s Tomášem jdeme kouknout ještě na Plačlivé, odkud jsou určitě nádherné výhledy kdyby nebyly skryty za bílým závojem. Ze Smutného sedla pak pokračujeme dále k chatě, kde už by nás čeká Inka.</p> [fotos=1096,1097] <p>Rychle občerstvení a za 5E si půjčujeme koloběžky, které nás rychle dovezou dolů skrze děravou silnici. Lepší, než to jít pěšky. Večer ještě přejíždíme do kempu v Račkové dolině. Nikde nikdo, tak zvedáme závoru a táboříme u dřevěné lavičky. Lehce se posilňujeme Whiskou a najednou koukáme, že je láhev prázdná. Čas jít spát.</p> <p>Ráno se rozhodujeme dát jen malou procházku. Údolím Račkové jdeme podél potoka a na rozcestí odbočujeme na zelenou směrem na Nižnou Maguru.</p> [fotos=1098] </p>Moc se nám dneska nechce, tak máme procházkové tempo, jen občas zrychlíme při řevu jelenů v říji. Na skalce před Nižnou Magurou odpočíváme u sběru borůvek a brusinek a po chvíli to otáčíme zpátky k autu.</p> [fotos=1099] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/beskydy-godula-ropicka-prasiva/ https://www.pajanacestach.cz/beskydy-godula-ropicka-prasiva/ 2016-09-19 00:00:00.000000 Nedělní sychravé počasí nás neodradilo a vyrazili jsme z Komorní Lhotky přes Godulu, na Ropičku, Prašivou a zpátky do Komorní Lhotky. Nedělní sychravé počasí nás neodradilo a vyrazili jsme z Komorní Lhotky přes Godulu, na Ropičku, Prašivou a zpátky do Komorní Lhotky.

[fotos=1083,1084,1085,1086,1087,1088] ]]> https://www.pajanacestach.cz/zabi-kon-poprve-horolezecky-v-tatrach/ https://www.pajanacestach.cz/zabi-kon-poprve-horolezecky-v-tatrach/ 2016-08-15 00:00:00.000000 Díky FB skupině se mi naskytla možnost přidat se při výstupu na Žabího koně - prý nejhezčí hřeben Vysokých Tater. Neváhal jsem a využil toho. Díky FB skupině se mi naskytla možnost přidat se při výstupu na Žabího koně - prý nejhezčí hřeben Vysokých Tater. Neváhal jsem a využil toho.

<div class="text"> <p>Vyrážíme v pátek večer a první noc kempíme u altánku poblíž Čierného Váhu, ráno jen popojedeme ke Štrbskému plesu a vydáváme se na cestu.</p> [fotos=1065,1066] <p>Klasicky po červené na Popradské pleso, od tama po modré a červené směrem na Rysy.</p> [fotos=1067,1068,1069,1070,1071] <p>Těsně před řetězy za Žabím plesem se odpojujeme ze značené trasy, kousek vystoupáme a traverzujeme na nástup. Nebe pod mrakem, hory v mlze, ale nevypadá to, že by mělo pršet.</p> [fotos=1072,1073] <p>Nastupujeme dvojkovým komínem, kde se na jednom místě lehce dojišťujeme (teda jen spustíme lano, kterého se přidržujeme :D) a traverzujeme přes kamennou plotnu na plácek, odkud se slaňuje do sedla. To už nám ale začíná pršet. David zkouší nastoupit na Dolního koně, ale za mokra to dost klouže a začíná pršet ještě více. Volíme tedy raději ústup a kousek vlevo od slanění lezeme zpátky k řetězu. Za mokra to pro nás není moc ideál, ale nějak se škrábeme nahoru.</p> [fotos=1074,1075,1076,1077] <p>Pak už jen přehupkat přes plotnu a slanit zpátky k nástupu. No, co se dá dělat, Žabí kôň padne někdy jindy.</p> [fotos=1079,1080,1081,1082] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/prechod-nizkych-tater/ https://www.pajanacestach.cz/prechod-nizkych-tater/ 2016-07-07 00:00:00.000000 Dva svátky v úterý a středu přímo lákaly vzít si volno i v pondělí a během pěti dnů tak pohodlně přejít celý hřeben Nízkých Tater. Dva svátky v úterý a středu přímo lákaly vzít si volno i v pondělí a během pěti dnů tak pohodlně přejít celý hřeben Nízkých Tater.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, Lenka </td> </tr> <tr> <th>Nachozeno:</th> <td> 105 km </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/760698731" target="_blank">Den první - Donovaly - útulna Ďurková</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/760700150" target="_blank">Den druhý - přes Chopok na chatu M.R.Štefánika</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/760700711" target="_blank">Den třetí - Ďumbier a na Ramžu</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/760701192" target="_blank">Den čtvrtý - do Andrejcovej</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/760701715" target="_blank">Den pátý - do Telgártu</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <h2 id="donovaly">Vyrážíme z Donoval</h2> <p>V sobotu v 5 ráno vyrážíme přes <b>BlaBlaCar</b> (dříve <b>Jízdomat</b>, ten název se mi stejně líbí více) směr [foto=994]<b>Donovaly</b>[/foto]. Slečna nás nakonec zaveze až přímo na místo, takže jsme ušetřili asi hodinu času. Sedáme na louku a po snídani chci udělat první fotky. Jenže ouha, sice mám dva objektivy, tři baterky, přisvětlovací blesk i dálkové ovládání, ale jaksi jsem zapomněl vzít SD kartu. Po chvilce obíhání obchodu, informací a turistů s foťákem (jeden byl dokonce ochotný prodat mi i svoji přímo z foťáku, jen bohužel CF) to vzdávám a smiřuji se, že budu fotit jen na mobil. Vyrážíme do mírného kopečku a po asi třech hodinách pohodové chůze docházíme do <b>Hiadeľského sedla</b>. Krátká svačinka a čeká nás nejnáročnější stoupání dnešního dne. Část v lese je sice prudká, ale ve chvíli, kdy se vynořujeme z lesa a stoupáme na přímém slunci na ni ještě s láskou vzpomínáme. Na [foto=996]<b>Prašivé (1673 m.n.m.)</b>[/foto] chvilku spočíváme a přes <b>Malou (1719 m.n.m.) a Veľkou (1753 m.n.m.) Chochulu</b> už celkem pohodlně pokračujeme dále po hřebeni. Přes <b>Skalku (1549 m.n.m.)</b> docházíme k <b>Latiborskej Hoľi (1648 m.n.m.)</b>. Pomalu dochází voda, tak ještě v dalším sedle chceme doplnit vodu - prý má být asi 100 m jižně po žluté pramen. Nic tam není, jen se zbytečně vyšťavuji sestupem a následným stoupáním zpátky na hřeben. Tak už jen poslední stoupání na <b>Ďurkovou (1751 m.n.m.)</b> a krátký sestup k útulně pod ní. Po pivu domlouváme spaní uvnitř, stan jsme nebrali a v noci má pršet (a taky že byl pořádný slejvák) a u slivovice a <b>Tatranského čaje</b> se seznamujeme s dvěma holčinami z Rožnova a dvěma brňáky. Za 5E spíme na nafukovačkách na lavicích, stolech a vlastně kdekoliv je uvnitř místo.</p> <h2 id="dest">Déšť přes nejvyšší vrcholy</h2> <p>Probouzíme se do mlžného chladného rána a po snídani vyrážíme zdolat <b>nejvyšší vrcholy Nízkých Tater</b>. Ještě před hřebenem začíná lehký deštík, který se po chvíli mění v regulérní vánici s deštěm. Totálně promočení (ani boty nevydržely suché) stoupáme na [foto=1002]<b>Chabenec (1955 m.n.m.)</b>[/foto] a přes <b>Kotliská (1937 m.n.m)</b> a <b>Polanu (1889 m.n.m.)</b> konečně po dlažděném chodníku docházíme na první dvoutisícovku <b>Dereše (2003 m.n.m.)</b>. Od tama už jen kousek na <b>Chopok (2024 m.n.m.)</b>, kde rovnou zapadáme do chaty. U piva, čaje a smažáku čekáme, až se trochu umoudří počasí a sestupujeme dolů. Nejvyšší vrchol <b>Ďumbier (2046 m.n.m.)</b> dneska vynecháváme, z výhledů bychom stejně nic neměli. Cestou si Lenka na kamenité cestičce lehce vymkne kotník, naštěstí pár set metrů od chaty. V <b>chatě M.R. Štefánika</b> chytáme ještě dvě místa za 21E vč. snídaně. Bohužel už několik dní neteče teplá voda (to se dá přežít, studená sprcha fajně osvěží), ale navíc jako bonus v sušárně netopí.</p> <h2 id="ramza">Na Ramžu</h2> <p>Ráno s holkama z Rožnova na lehko vycházíme na [foto=1004]<b>Ďumbier</b>[/foto], dnešní počasí nám přeje, takže nás vítají super výhledy do okolí. Zpátky na chatě ještě dáváme pivo a na slunci dosoušíme věci. Holky se svěřují, že se jim vybil foťák, čehož hned využívám a půjčuju si jejich kartu! Štěstí v neštěstí. Krátkým stoupákem vycházíme na [foto=1008]<b>Králičku (1807 m.n.m)</b>[/foto] a spočíváme na slunci. Najednou se za námi objevuje velká skupina mladých maďarů, tak se [foto=1005]narychlo zvedáme[/foto] a vyrážíme dále. Nahoru dolů se přes <b>Panskou holu (1635 m.n.m.)</b> a <b>Rovienky (1602 m.n.m.)</b> dostáváme strmým svahem dolů na <b>Čertovicu</b>. V motorestu dáváme halušky a pivo a pokračujeme ještě asi 2 hodiny do <b>útulny Ramža</b>. Po příjemném večeru u ohně uleháme [foto=1006]venku před chatkou[/foto].</p> <h2 id="andrejcova">Přes Veľkou Vápenicu do Andrejcovej</h2> <p>Ráno z <b>Ramži</b> vycházíme a špatně odbočujeme (což prý udělal skoro každý :D) tak scházíme asi sto výškových metrů níže. Cesta ubíhá celkem rychle, nebýt [foto=1007]vyvrácených stromů[/foto], jdeme ještě rychleji. Přes <b>Zadnů hoľu (1620 m.n.m)</b>, <b>Oravcovou (1544 m.n.m.)</b> docházíme na <b>Kolesárovou (1508 m.n.m.)</b>, odkud je nádherný výhled na celé [foto=1012]<b>Vysoké Tatry</b>[/foto]. Následuje už jen lehce nepříjemný sestup do <b>sedla Priehyba</b>. Tady se rozdělujeme a část lidí stoupák obchází, část jde klasicky po červené na [foto=1013]<b>Veľkou Vápenicu (1691 m.n.m.)</b>[/foto], odkud jsou hezké výhledy do celého okolí. Ze sedla pak ještě malé stoupání na <b>Krivuľu (1586 m.n.m.)</b> a za chvíli jsme v útulně pod Andrejcovou. Ubytování zdarma, polévka zdarma (zdarma = kasička na dobrovolný příspěvek), pivo levné, chatár i obsluha příjemní lidé. Tahle útulna se mi zamlouvá nejvíc - žádný byznys, ale čiré nadšení. Večer dáváme nějaké <b>Demänovky</b> a uleháme v podkroví.</p> <h2 id="telgart">Do Telgártu</h2> <p>Poslední den přechodu vstáváme poprvé relativně brzo, abychom stihli přejít zbytek hřebene a neujel nám autobus. Hned ze startu nás čeká stoupák na <b>Andrejcovou (1520 m.n.m)</b> a [foto=1014]<b>Bartkovou (1790 m.n.m.)</b>[/foto]. Pak už není převýšení tak velké, tak pořád nahoru dolů přecházíme přes <b>Orlovou (1839 m.n.m.)</b>, <b>Strednú hoľu (1876 m.n.m.)</b> a užíváme nádherné výhledy. Na [foto=1016]<b>Králové hoľi (1946 m.n.m.)</b>[/foto] chvilku odpočíváme a vydáváme se nejdřiv po zelené, pak po červené strmým klesáním směrem na [foto=1017]<b>Telgárt</b>[/foto]. Klesání je to opravdu výživné - 1100 výškových metrů na několika kilometrech. Dole už jen svlažíme nohy v potoce a busem vyrážíme přes <b>Poprad</b> domů. <b>Nízké Tatry</b> za námi.</p> [fotos=994,995,996,997,998,999,1000,1001,1002,1003,1004,1005,1006,1007,1008,1009,1010,1011,1012,1013,1014,1015,1016,1017] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/babia-gora-a-rohace/ https://www.pajanacestach.cz/babia-gora-a-rohace/ 2016-07-12 00:00:00.000000 Původně jsme plánovali přechod Roháčů na dva dny, ale kvůli počasí měníme plány a v sobotu vyrážíme na Babia Góru, v neděli pak Roháčskou dolinu. Původně jsme plánovali přechod Roháčů na dva dny, ale kvůli počasí měníme plány a v sobotu vyrážíme na Babia Góru, v neděli pak Roháčskou dolinu.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, Lenka </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/763249433" target="_blank">Den první - Babia Góra</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/763251421" target="_blank">Den druhý - Roháče</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <h2 id="babia-gora">Babia Góra</h2> <p>O půl deváte parkujeme v <b>Oravské Polhoře</b> u Slané vody a vyrážíme po žluté asfaltkou pozvolna nahoru. Za muzeem Hviezdoslavovej Hájnikovej ženy se cesta stáčí doleva a přecházíme do terénu. Prostředí se postupně mění - od smrkového pralesa, přes kleče až po alpské šutry. Kousek pod vrcholem odbočuji ze značky a traverzuji k bývalé chatě Beskidenverein, která roku 1949 vyhořela. Dnes jsou na místě už jen základy a zbořený sklep.</p> [fotos=1019] <p>Od tama už jen pár minut po zelené a jsme na vrcholu nejvyšší hory Beskyd - [foto=1018]<b>Babí hory (1725 m.n.m.)</b>[/foto].</p> [fotos=1018] <p>Dáváme rychlou svačinu a kvůli přemíře turistů sestupujeme do sedla, kde začíná poprchávat. Než dorazíme na <b>Malou Babí horu (1515 m.n.m.)</b>, je z toho solidní slejvák. Rychle teda odbočujeme dolů po červené a za asi dvě hodiny už sedíme v autě a vyrážíme do autokempu v Oravici.</p> [fotos=1020,1021] <h2 id="rohace">Západní Tatry - Roháče</h2> <p>Ráno dorážíme na parkoviště <b>Pod Spálenou</b> mezi prvními a po modré začínáme stoupat na Brestovou. Chvíli po sjezdovce, pak se stáčíme do lesa a chvíli jdeme i mimo značku korytem potoka. Cesta ubíhá celkem rychle a po zhruba dvou hodinách stojíme na vrcholu Brestové (1934 m.n.m.).</p> [fotos=1022,1023] <p>Po krátkém sestupu do sedla zase stoupáme na [foto=1025]<b>Salatín (2047 m.n.m.)</b>[/foto], kde jsem byl zatím jen v zimě na skialpech. Na vrcholu v závětří svačíme a pokračujeme dále na <b>Spálenou (2083 m.n.m.)</b>, cesta už není obyčejný choďák a začínají se objevovat první skalky a řetězy. Zdá se to sice jako kousek, ale právě takové úseky dokáží docela zpomalit.</p> [fotos=1024,1025,1026,1027] <p>Já pokračuji ještě na [foto=1026]<b>Pachoľu (2167 m.n.m.)</b>[/foto] a sestra traverzuje rovnou do <b>Baníkovského sedla</b>. Její chyba, z vrcholu jsou nádherné výhledy na všechny strany.</p> [fotos=1029,1028] <p>Ze sedla pak krátký prudký výstup a za pár minut už stojíme na nejvyšším vrcholu Roháčů - [foto=1032]<b>Baníkov (2178 m.n.m.)</b>[/foto]. Z něj pokračuje hřeben skalkami, které jsou částečně jištěny řetězy, počítejte s tím, že se tady můžete na chvíli seknout, senzacechtivých turistů je tady požehnaně a někteří postupují opravdu pomaličku. Za posledním prudším výstupem na <b>Hrubou kopu (2166 m.n.m.)</b> následuje zase "lezecká" část přes <b>Tri kopy (2136 m.n.m.)</b> a <b>Smutné sedlo</b>. Odtud sestupujeme dolů po modré, obcházíme Roháčská plesa a za Ťatliakovou chatou už se napojujeme na asfaltku vedoucí skoro k parkovišti. Cestou zpátky ještě zastavujeme v lékárně pro Panthenol, protože opalovací krém jsem nechal nachystaný v autě.</p> [fotos=1030,1031,1032,1033,1034] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/bile-karpaty/ https://www.pajanacestach.cz/bile-karpaty/ 2016-06-07 00:00:00.000000 Poprvé v Bílých Karpatech a naprosto mi učarovaly. I když nepříliš vysoké, přesto nemálo prudkých výšlapů a nádherných výhledů. Poprvé v Bílých Karpatech a naprosto mi učarovaly. I když nepříliš vysoké, přesto nemálo prudkých výšlapů a nádherných výhledů.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, Lenka, Pavel, Vlaďka, Michale, Petr, Mirka </td> </tr> <tr> <th>Nachozeno:</th> <td> 52 km </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/741855102" target="_blank">Den první - Velká nad Veličkou</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/741873673" target="_blank">Den druhý - Velká Javořina</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/741878615" target="_blank">Den třetí - Velký Lopeník</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/741857182" target="_blank">Den čtvrtý - zpátky do Bojkovic</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Jako jediný Ostravák jedu sám autem do <b>Bojkovic</b>, cestou dělám ještě zastávku ve <b>Vizovicích</b> podívat se na [foto=973]místní zámek[/foto] a k [foto=972]<b>destilérce Rudolfa Jelínka</b>[/foto]. V Bojkovicích pak nechávám auto a ostatní mě odváží do <b>Velké nad Veličkou</b>, kde naše trasa začíná. Po modré značce přecházíme přes vrch <b>Hradisko</b> a kousek za ním se už za tmy na louce utáboříme. Večer ještě padne nějaká ta slivovička.</p> <p>Ráno vedle nás nabíhají lesaři s motorovkama. Po nedobrovolném budíčku se přesouváme kousek vedle, kde teprve v klidu snídáme. Obcházíme Klokočník a napojujeme se na zelenou značku podél potoka. Cestou je několik studánek, tak aspoň můžeme doplnit vodu. Dále stoupáme k [foto=978]<b>Šibeničnímu vrchu</b>[/foto], odkud je nádherný výhled do okolí. Po pár kilometrech (doslova - 2 km dále) zastavujeme na oběd v přístřešku u <b>Dibrovova pomníku</b> (sovětský generál, který zde padl během SNP). Přes <b>Durdu (842 m.n.m)</b>, na jehož úbočí leží nejvyšší vrchol Jihomoravského kraje, pokračujeme až k vysílači na [foto=979]<b>Velké Javořině (970 m.n.m.)</b>[/foto], ta je zase nejvyšší horou <b>Bílých Karpat</b>. Kousek za vrcholem se nachází <b>Holubyho chata</b>, kde dáváme pivko a oběd (dá se platit českými korunami i eury). Rozhodně si nedávejte lívance, teda pokud nechcete suché něco více podobné koblize. Pokračujeme dále na <b>Jelenec</b> s 40m kovovou rozhlednou. Jelikož ale začíná bouřka, tak si to v půlce rozmýšlíme a lezeme zpátky dolů a schovat se do rozbořeného domu hned vedle. Jak dům tak i rozhledna dříve sloužila československé lidové armádě. Po dešti sestupujeme do obce <b>Květná</b>, kde si dáváme krátkou pivní pauzu. Tady Pavel zjišťuje, že na <b>Holubyho chatě</b> zapomněl hůlky. Vracet se mu už ale nechce. Pokračujeme teda kousek dál na [foto=981]<b>Novou horu</b>[/foto], kde u ohniště táboříme. V noci nás ještě překvapuje krátký déšť, tak narychlo stavíme stany.</p> <p>Po snídani balíme stany a sestupujeme rozbahněnou cestou dále k pramenu <b>Březové kyselky</b>. Sirovodíková voda sice smrdí, ale chutná. Prý chutnala i Leoši Janáčkovi, alespoň to teda tvrdí cedule. Sestupujeme do <b>Starých Dílů</b> a stoupáme dále po zelené. Cesta je čím dál tím prudší, až od slovenských hranic stoupáme přímo kolmo na vrstevnice. Na [foto=985]<b>Velkém Lopeníku (911 m.n.m.)</b>[/foto] se nachází rozhledna a velký přístřešek i s křesly :D Ze slabého pramenu nedaleké studánky doplňujeme vodu a chvíli tady odpočíváme. Přes <b>Malý Lopeník</b> a <b>Kobylec</b> jdeme dále až před <b>Mikulčin vrch</b>, kde končíme v restauraci Arnika. Původní plán pokračovat po jídle dále nám kazí bouřka, tak dáváme pár piv a po domluvě stavíme stany přímo na hřišti před hotelem (navíc nám dovolují využít sprchy v hotelu). Nabízí nám sice ubytování (prý 100 Kč/noc namísto klasických 300 Kč), ale s díky odmítáme. Večer ještě zjišťuji, že jsem na Nové hoře při vyklepávání stanu ztratil čelovku.</p> <p>Po snídani jdeme ještě do restaurace na kafe. To dostáváme zdarma a k tomu navíc i džus z automatu pro snídaňová menu. Michal nemůže najít svou kolenní ortézu, takže další ztráta. Na <b>Mikulčině vrchu</b> se naše cesty rozdělují - já se odpojuji směrem k autu, zbytek ještě pokračuje dále na Slovensko. Nudnou asfaltkou sestupuji k <b>Novému Dvoru</b>, dále kolem <b>andezitového lomu Bučník</b> až ke [foto=990]<b>zřícenině hradu Zuvačov</b>[/foto]. Tuto zříceninu zničenou někdy v 15.-16.století se aktuálně pokouší zvelebit obec Komňa, dochovaly se ale jen trosky věže a hradní příkop. Pokračuji dále a napojuji se zpátky na zelenou. Široká lesní cesta je totálně zničená od těžařů dřeva, takže často musím jít mimo lesem. Před <b>Bojkovicemi</b> se ještě zastavuji u [foto=992]<b>zámku Nový Světlov</b>[/foto], který jsem v den příjezdu [foto=975]obdivoval jen z dálky[/foto]. Teď už jen hurá k autu, cestou dělám zastávku v <b>lázeňském městě Luhačovice</b> nabrat vodu z místních pramenů.</p> [fotos=972,973,974,975,976,977,978,979,980,981,982,983,984,985,986,987,988,989,990,991,992] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/prechod-jeseniku/ https://www.pajanacestach.cz/prechod-jeseniku/ 2016-05-30 00:00:00.000000 V Jeseníkách jsem byl naposledy tak před 15 lety. Vyrazili jsme teda s Matějem a Honzou přejít Hrubý Jeseník z Karlovy studánky na Ramzovou. V Jeseníkách jsem byl naposledy tak před 15 lety. Vyrazili jsme teda s Matějem a Honzou přejít Hrubý Jeseník z Karlovy studánky na Ramzovou.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, Matěj, Honza </td> </tr> <tr> <th>Nachozeno:</th> <td> 38 km </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/735386317" target="_blank">Den první - Karlova studánka -> Klínovec</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/735937130" target="_blank">Den druhý - Klínovec -> Ramzová</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Plán vyjet v 6:45 ze Svinova padá ve chvíli, když asi 6:40 voláme Matesovi, kde je. No, náš telefonát ho vzbudil. Tak teda jedeme v 8. V [foto=951]Bruntálu[/foto] přestupujeme na bus, který nás zaveze až do [foto=952]<b>Karlovy studánky</b>[/foto]. Údolím <b>Bílé Opavy</b> stoupáme přes [foto=953]různé můstky[/foto] pomalu nahoru. Jediné, co mi kazí dojem, jsou davy turistů (někteří s igelitkama v rukou), takže místy jdeme pomalu ve vláčku. Nemám ani moc chuť fotit. U <b>Barborky</b> dáváme jídlo a pokračujeme asfaltkou na [foto=954]<b>Praděd (1491 m.n.m.)</b>[/foto]. Na chvíli kempíme za vysílačem a užíváme si slunce a výhledy. Pak kousek zpátky a po červené pokračujeme na <b>Švýcárnu</b>. Zase jídlo. A pivo. Začíná se ale zatahovat, tak rychle doplníme ze studánky vodu a pokračujeme dále. Slatě před [foto=959]<b>Malým Jezerníkem</b>[/foto] jsou opravdu nádherné! Cesta vede místy po zemi, místy po dřevěných chodníčcích, fakt hezké. Začíná ale poprchávat, tak trochu přidáváme do kroku. K [foto=962]přístřešku pod <b>Klínovcem</b>[/foto][50.1193311,17.1683783] docházíme akorát načas a po chvíli začíná pršet. Po večeři se rozhodujeme postavit stan a nacpat ho alespoň z části dovnitř. Ještěže tak, večer začíná pořádná bouřka - blesky se vozí po pradědském vysílači a my jsme rádi, že jsme relativně v suchu</p> <p>Ráno po snídani vyrážíme dále přes <b>Červenohorské sedlo</b> a stoupáme k <b>Vřesové studánce</b>, kde dříve bývala i turistická chata. Dnes tady najdeme už jen kříž, [foto=964]kapličku[/foto] a v ní studánku. Opět po dřevěných chodníčcích stoupáme k čtvrtému nejvyššímu vrcholu Jeseníků - <b>Keprníku (1423 m.n.m.)</b>, odkud je hezký výhled do okolí. Docela fučí, tak se tady moc nezdržujeme a pokračujeme na [foto=966]<b>chatu Jiřího na Šeráku</b>[/foto] (název dostala podle kardinála Jiří Koppa, který ji financoval). Po rychlém obědě scházíme z červené značky na modrou - to abychom šli kolem [foto=967]<b>Obřích skal</b>[/foto]. Ty prý vytvořil obr Amík, když po prohrané sázce v záchvatu rozťal skalisko vedví. Jestli je to pravda, nevím, ale skály jsou to hezké. Dále ještě z dálky míjíme vražedný potok a po asfaltce scházíme do <b>Ramzové</b>, kde náš výlet končí.</p> [fotos=951,952,953,954,955,956,957,958,959,960,961,962,963,964,965,966,967,969,971] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/svitani-na-lyse-hore/ https://www.pajanacestach.cz/svitani-na-lyse-hore/ 2016-05-27 00:00:00.000000 Maturitu (ne mou, já už ji mám nějakou dobu za sebou) bylo potřeba oslavit jak jinak, než výšlapem na Lysou horu. Takže večer nahoru, přespat po vysílačem a po svítání hurá zpátky do práce. Maturitu (ne mou, já už ji mám nějakou dobu za sebou) bylo potřeba oslavit jak jinak, než výšlapem na Lysou horu. Takže večer nahoru, přespat po vysílačem a po svítání hurá zpátky do práce.

[fotos=944,945,946,947,948,949,950] ]]> https://www.pajanacestach.cz/mallorca-gr221-ruta-de-pedra-en-sec/ https://www.pajanacestach.cz/mallorca-gr221-ruta-de-pedra-en-sec/ 2016-05-02 00:00:00.000000 Mallorcu jsem vždy přehlížel jako destinaci plnou letovisek a koupání chtivých turistů. Až Verča mi ji ukázala v jiném světle a já se tam letos vydal "pokořit" GR221 - trail skrze pohoří Serra de Tramuntana. Mallorcu jsem vždy přehlížel jako destinaci plnou letovisek a koupání chtivých turistů. Až Verča mi ji ukázala v jiném světle a já se tam letos vydal "pokořit" GR221 - trail skrze pohoří Serra de Tramuntana.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td>Pája, Verča Š., David K.</td> </tr> <tr> <th>Nachozeno:</th> <td>&plusmn;150 km</td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/716963839" target="_blank">Den první - Port d'Andratx -> Cala en Basset </a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/716980103" target="_blank">Den druhý - Cala en Basset -> Estellencs</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/717023469" target="_blank">Den třetí - Estellencs -> Esporles</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/717040562" target="_blank">Den čtvrtý- Esporles -> Deià</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/717068846" target="_blank">Den pátý - Deià -> Cúber</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/717072038" target="_blank">Den šestý - Cúber</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/717072458" target="_blank">Den šestý - Torrent de Pareis</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/717073245" target="_blank">Den sedmý - Lluc -> Pollença</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/717074525" target="_blank">Den sedmý - Port de Pollença -> strážní věž</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/717075134" target="_blank">Den osmý - strážní věž</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>S Davem vyrážíme z Krakowa, zatímco Verča do Plamy přiletěla už o dva dny dříve ze Španělska, kde je na Erasmu. Přespáváme na letištní terase a ráno se v centru Palmy setkáváme s Verčou (letiště->centrum za 3E). Ze zastávky Catedral[39.5663472,2.6457461] vyrážíme do <strong>[foto=851]Port d'Andtrax[/foto]</strong>, cesta ubíhá celkem rychle, stejně jako víno, které průběžně upíjíme.</p> [fotos=851] <p>V cíli kupujeme další a po chvilce relaxu na molu vyrážíme na <strong>GR221</strong>! Po několika hodinách přecházíme hřeben a v městečku <strong>[foto=854]Sant Elm[/foto]</strong> odpočíváme u pláže. Na koupání to ale není, tak se přesouváme kousek dál k [foto=855]ruinám baráku[/foto] [39.5932681,2.3563889] asi 2km za městem.</p> [fotos=853,852,854,855] <h2 id="malo-vody">Málo vody!</h2> <p>Ráno vstáváme až po plánovaném budíčku, z čehož si v průběhu celého tripu děláme jakousi tradici :) Kousek do kopečka a otevírají se nám krásné výhledy na nedaleký ostrov <strong>[foto=856]Dragonera[/foto]</strong>, kde se nachází NP a je možné se tam podívat lodí.</p> [fotos=856,857] <p>My ale pokračujeme dále, chceme dojít do <strong>[foto=859]La Trapa[/foto]</strong>, abychom doplnili vodu. Jaké je naše překvapení, když zjišťujeme, že chata ještě není dokončena! Procházíme teda alespoň okolí, fotíme na vyhlídce a prohlížíme starý mlýn. Vodu nakonec nabíráme z vodní nádrže na dešťovku. Pokračujeme dále a procházíme kaskádami zídek, které se staví už od nepaměti, aby místní získali alespoň trochu úrodné půdy. [foto=862]Potkáváme jezdce na koních[/foto] a docela jim to v tom vedru závidíme!</p> [fotos=858,859,860,861,862] <p>Po chvilce už jsme na kopci na <strong>[foto=863]Mirador d'en Josep Sastre[/foto]</strong>, odkud se nám naskytá výhled zase na Dragonera.</p> [fotos=863,864,865] <p>Po dvou hodinách scházíme k parkovišti, kde, jak doufáme, bude voda. Taky že je, ale jen z kaluže. Co už, alespoň příležitost [foto=866]vyzkoušet vodní filtr Sawyer/Care Plus[/foto].</p> [fotos=866] <p>Dále pokračujeme po asfaltce a v refugiu [foto=867]Ses Fontanelles[/foto] dáváme zasloužené pivko a dokupujeme vodu.</p> [fotos=867] <p>Stoupáme asi 600 výškových metrů po kamenité cestičce, která se nám občas ztrácí, občas obcházíme spadlé kmeny a občas jdeme prostě rovnou za nosem. Na rozcestí pod vrcholem necháme btťohy a utahaného Dava a na lehko jdeme kousek výše, k ruině observatoře a na vrchol <strong>[foto=870]Moleta de s'Esclop (926 m.n.m.)[/foto]</strong>.</p> [fotos=868,869,870] <p>Už za tmy docházíme k další chatě - Coma d'en Vidal, která je zase nečekaně zavřená. Uleháme tedy [foto=871]pod stříšku[/foto].</p> [fotos=871] <p>Vstáváme zase pozdě! Po krátkém sestupu se ocitáme v městečku <strong>[foto=872]Estellencs[/foto]</strong>, kde dáváme rychlý oběd a potkáváme prvního českého turistu.</p> [fotos=872,873] <p>Dále do <strong>Esporles</strong> volíme jinou cestu, která sice ještě není oficiálně otevřena, ale co se dá dělat. Přelézáme plot a pokračujeme. U kostela v Esporles [foto=931]Verča nachází na zemi 20E bankovku[/foto], tak alespoň dáváme pivko a tapas. Obchody jsou dnes zavřeny, tak stoupáme kousíček nad městečko, kde [foto=876]táboříme[/foto]. V noci nás zastihne první déšť.</p> [fotos=874,931,875,876] <h2 id="prvni-kopecky">První kopečky</h2> <p>Pátý den začínají kopečky. Nejdříve pozvolna stoupáme k <strong>[foto=880]cisterně de Son Ferrandell[/foto]</strong>, fajné místo na táboření - kryté spaní, zásoba vody i studna.</p> [fotos=877,878,879,880] <p>My ale pokračujeme dále a před <strong>Mola de Sa Comuna (714 m.n.m.)</strong> opět [foto=881]přelézáme plot[/foto].</p> [fotos=881,882] <p>Za vrcholem už jen klesání a dorážíme ke krásnému historickému městu <strong>Valldemossa</strong>.</p> [fotos=883,884,885] <p>Odpočíváme u [foto=886]Cartoixa de Valldemossa[/foto], ale po svačině pokračujeme dále.</p> [fotos=886] <p>U nástupu do hor nás zastavuje týpek v kiosku s tím, že naše plánovaná trasa je částečně zavřena (denně pouští jen 50 turistů, takže je třeba rezervovat předem). Navrhuje nám ale náhradní trasu, která je zhruba stejně dlouhá.</p> [fotos=887,888] <p>Po necelých dvou hodinách stoupání dorážíme na vrchol <strong>[foto=892]Es Caragolí (944 m.n.m.)[/foto]</strong>. Horší než stoupání se ale ukazuje klesání - cikcak cestička skoro až k moři, chodidla bolí.</p> [fotos=889,890,891,892] <p>Docházíme do Deià - dneska spíme v chatě! Večeři už sice nestíháme, tak vaříme venku, dáváme rychlou sprchu a za 11E spíme ve společné místnosti na patrových postelích.</p> [fotos=932] <p>Vyrážíme směr <strong>Soller</strong>! Celkem pohodová cestička, fajný odpočinek. Cestou potkáváme psa, který se narodil v těle ovce. Prostě se ovečka chová jak pes, přibíhá k nám, chce krmit a [foto=933]nechává se drbat za ušima[/foto].</p> [fotos=933] <p>Míjíme dráhu historického vláčku a na kraji Solleru dáváme oběd (těstoviny + pití za 8.50E).</p> [fotos=893,894,895] <p>Krátce procházíme [foto=896]nádherné úzké uličky města[/foto], tak úzké, že skoro každé auto má větší či menší šrám.</p> [fotos=896,897] <p>Následuje oblíbený cikcak stoupák, který ale kupodivu ubíhá celkem příjemně. Nahoře krátká vyhlídka do údolí a pokračujeme dále.</p> [fotos=898,899] <p>Klesání nám zpříjemňuje [foto=900]setkání s osly a koni[/foto], kteří se volně pasou hned vedle.</p> [fotos=900,901] <p>Během chvilky dorážíme k vodní nádrži <strong>Cúber</strong>, u které se nachází i [foto=902]malá zavřená chatka[/foto]. Steleme si pod stříškou. V noci fouká vítr a je zima. Taková zima, že se na nás zblízka přišla podívat i jedna z ovcí. Ráno přijíždějí správci chatky, ale bez problému nás nechávají nasnídat a v klidu se sbalit.</p> [fotos=902] <h2 id="stopovani-a-kanoning">Stopování a kaňoning</h2> <p>Obcházíme nádrž a na zastávce kontrolujeme, kdy nám jede bus. Co chviličku, paráda! Jenže jsme trochu nepochopili místní jízdní řády a místo "co chviličku" je to ve skutečnosti jednou denně.</p> [fotos=934] <p>Takže stopujeme. Moc se nedaří, až po dvou hodinách nám zastavuje rakušák, který je na cestě vyzvednout manželku z plavby lodí. Kvůli nám ale zajíždí a vyhazuje nás až v <strong>Escorca</strong> - startovním místě pro <strong>Torrent de Pareis</strong>! Po obědě pomalu sestupujeme údolím do koryta (aktuálně) vyschlé řeky. Pozvolný kopeček se mění v klasický cikcak sestup :D</p> [fotos=903,904,905] <p>Samotný torrent je hodně členitý, musíme tedy hodně hledat správnou cestu, [foto=906]přelézat a podlézat balvany[/foto]. Párkrát taky využijeme natažená lana pro "slanění", na jednom místě se bohužel s batohy [foto=911]neprotáhneme[/foto], tak je musíme [foto=912]spustit na okolo[/foto], ještěže jsem s sebou vzal aspoň repku.</p> [fotos=906,907,908,935,936,911,912,913] <p>Zastavujeme na svačinu a ostýchavě k nám přibíhá nový kámoš - [foto=909]kuna lesní[/foto], která žebrá o jídlo. Jde vidět, že na lidi je docela zvyklá.</p> [fotos=909,910,943] <p>Po pěti hodinách jsme dole!</p> [fotos=914] <p>Procházíme tunely do městečka, které nás vítá přemrštěnými cenami. To se nám moc nelíbí, tak ukecáváme francouzský pár, ať nás hodí někam dále. Opět super trefa, hážou nás až do <strong>Llucu</strong>.</p> [fotos=937] <p>Tam jen v rychlosti procházíme [foto=915]klášter[/foto] a pokračujeme směrem k refugi. Kousek pod ní táboříme. V noci nás opět probouzí déšť, tak rychle stavíme pidi stan a tísníme se v něm ve třech.</p> [fotos=915] <p>Ráno čekáme, až ustane déšť a přesouváme se do chaty na ranní hygienu a kafe. Za mírného deště pak pomalu sestupujeme do dalšího města - <strong>Pollença</strong>. V místní chatě opět kafe a kolem [foto=916]starého římského mostu[/foto] jdeme na bus.</p> [fotos=916] <p>Ten jede až za dvě hodiny, tak máme alespoň čas na oběd v nedaleké restauraci. V autobuse lidi zapínají větrání a ohrnují nosy, asi by nám docela bodla sprcha. Co už. V <strong>Port de Pollença</strong> zrovna probíhá rekonstrukce, tak bus zastavuje trochu mimo. Alespoň se procházíme po pláži a skrze celé město jdeme do kopců, kde je nedaleko [foto=918]strážní věž[/foto]. Teda vypadalo to nedaleko, nakonec je to asi 10km :D Do staré věže lezeme asi 6m po žebříku a steleme si hezky v závětří jeho stěn.</p> [fotos=917,918,919,920] <h2 id="plazovi-turisti">Plážoví turisti</h2> <p>Naše ranní balení urychlují přicházející turisti. Scházíme kousek dolů na vyhlídku, kde stopujeme. Během chvilky zastavuje páreček z Německa (asi páreček, dva týpci, co vypadali, že k sobě mají hodně blízko ;) však víte, jak to myslím) a vezou nás až na nejsevernější mys Mallorcy - <strong>[foto=923]Cap de Formentor[/foto]</strong>.</p> [fotos=922,923,921] <p>Je tu hezky, ale přeturistováno, tak se dlouho nezdržujeme a zkoušíme stopovat zpátky. Moc se nedaří, až nám zastavuje starší paní, doktorka, z Německa. Ze startu nás varuje, že jede hodně pomalu. To nám nevadí, ale ona i v 30km/h zvládá ohrožovat okolní cyklisty (těch je tu požehnaně), auta i nás! Je ale fajná, tak ji to odpouštíme. Vyhazuje nás zpátky v přístavu. Po luxusním obědě konečně jdeme na [foto=938]pláž[/foto] a Dave jako první hecuje moře.</p> [fotos=938] <p>My dva se vzápětí připojujeme. Voda studená, ale koupačka být musí! Pak se stopem přesouváme do Pollençi, kde na chatě dáváme sprchu a pěšky pokračujeme kousek za město. Steleme si pod [foto=924]fajným převisem[/foto], který nás v noci alespoň ochránil před deštěm.</p> [fotos=924,940] <p>Ráno jdeme rovnou na bus, ještě, než jede, se nám ale podaří stoupnout místní auto, že taky jede do Palmy. Jenže jak se ukazuje, nejede, vyhazuje nás kousek dále u nájezdu na dálnici. Není moc kde stopovat, ale po chvilce nám zastavuje izraelský pár, který jede na letiště. Svezeme se s nimi a od tama zpátky do města. Verča už památky viděla, tak zůstává v kavárně a s Davem jdeme do místní [foto=925]katedrály La seu[/foto], moc hezká, ale jsme docela utahaní, tak není nálada na památkování.</p> [fotos=925,926,927,941,928] <p>Kupujeme nějaké suvenýry a po obědě (Paella) jdeme na pláž. Verča ještě mezitím skáče tisknout letenky. [foto=929]Na pláži poslední večeře[/foto] a vyrážíme na letiště.</p> [fotos=929,930,942] <p>Verči to letí večer, my s Davem čekáme na ranní letadlo. Venku fouká, tak místo terasy spíme raději uvnitř. Přes 150km v nohách, unaveni, ale spokojeni.</p> </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/v-jarnim-krakowe/ https://www.pajanacestach.cz/v-jarnim-krakowe/ 2016-04-06 00:00:00.000000 To, že je Krakow nádherné město, slíchávám už docela dlouho. První dubnový víkend jsem se o tom musel jet přesvědčit na vlastní oči. To, že je Krakow nádherné město, slíchávám už docela dlouho. První dubnový víkend jsem se o tom musel jet přesvědčit na vlastní oči.

<div class="text"> <p>V pátek ráno se vydávám TigerExpressem (za 199,- je to z Ostravy asi nejlevnější doprava). Jako první po příjezdu jdeme navštívit <b>hřbitov Rakowicki</b>, kde je pochována řada spisovatelů, vědců, známých rodin, ale i vojáků z obou světových válek.</p> [fotos=841] <p>Procházíme kolem starých městských hradeb (resp. tří věží a zdi, které se podařilo dochovat) na Krakovský rynek (<b>Rynek Główny</b>), kde se mimo jiné nachází Mariánský kostel, věž staré radnice (zbytek byl bohužel během rekonstrukce zbořen) a Sukkiennice. Doporučuji navštívit podzemní <b>Muzeum pod Rynkem</b>.</p> <p>Další den se vypravujeme do <b>Továrny Oskara Schindlera</b> a do <b>Kaziměře</b> - křesťansko-židovskou čtvrť se 7 synagogami a 5 kostely. Nedaleko ještě doporučuji zajít na vyhlášenou zmrzlinu na ulici Starowiślna 83. Večer ještě kupujeme víno a jdeme si sednout k Visle s výhledem na Wawel, kam se chystáme zítra.</p> [fotos=842,843,844,845,846] <p>Třetí den využíváme služeb <b>Free Walking Tour</b> (v Krakově takhle operuje více společnosti, my si vybrali tu s dráčkem v logu :D). Několikrat denně čekají na záchytných bodech s vlaječkou lákající k prohlídce. Dobrá alternativa k placeným službám, provází také licencování průvodci, jen si na konci prohlídky řeknou o dobrovolný příspěvek. Procházíme s průvodcem Staré město - divadlo, hradby, náměstí, univerzitu, pak různá místa spojená s Janem Pavlem II. a prohlídku zakončujeme na <b>hradě Wawel</b>. Platíme si ještě rozšířený vstup do katedrály (zdarma se můžete podívat jen do hlavního sálu) a procházíme tak i hrobky, zvony, určitě to stojí za to. A pak už hurá zpátky TigerExpressem do Ostravy.</p> [fotos=847,848,849,850] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/nepovedeny-prechod-male-fatry/ https://www.pajanacestach.cz/nepovedeny-prechod-male-fatry/ 2016-02-22 00:00:00.000000 Původně plánovaný přechod hlavního hřeben malé Fatry se kvůli sněhovým podmínkách změnil jen na krátký úsek za Suchým. I tak ale povedený víkend. Původně plánovaný přechod hlavního hřeben malé Fatry se kvůli sněhovým podmínkách změnil jen na krátký úsek za Suchým. I tak ale povedený víkend.

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/672105986" target="_blank">Den první - Strečno až Chata pod Suchým</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/672998733" target="_blank">Den druhý - pokus o hřeben</a> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/672422801" target="_blank">Den třetí - zpátky a na hrad</a> </td> </tr> </table> <div class="text">[fotos=809,810,811,812,813,814,815,816,817,818,819,820,821,822,823,824,825,826,827,828,831,832,833,834,835,836,837,838,839,840]</div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/vanocni-prazdniny-v-beskydech/ https://www.pajanacestach.cz/vanocni-prazdniny-v-beskydech/ 2016-01-01 00:00:00.000000 Mých 11 dní volna kolem Vánoc jsem strávil výlety převážně na Lysou horu, ale i na jiné beskydské vrcholy. Mých 11 dní volna kolem Vánoc jsem strávil výlety převážně na Lysou horu, ale i na jiné beskydské vrcholy.

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/647503457" target="_blank">24.12. - Ostravice - Lysá hora</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/648618240" target="_blank">27.12. - Čeladná - Smrk</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/649575884" target="_blank">29.12. - Malenovice - Lysá hora</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/649983655" target="_blank">30.12. - Zlatník - Lysá hora</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/650374732" target="_blank">31.12. - Raškovice - Čupel - Prašivá - Malá prašivá - Raškovice</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/651184741" target="_blank">2.1. - Papežov - "Erbanov" - Lysá hora</a><br /> </td> </tr> </table> <div class="text">[fotos=801,802,803,804,805,806,807]</div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/muj-prvni-letosni-snih-na-lyse-hore/ https://www.pajanacestach.cz/muj-prvni-letosni-snih-na-lyse-hore/ 2015-12-01 00:00:00.000000 Sníh už sice byl nějaký ten víkend zpátky, ale já do hor vyrazil až teď. Na vrchol Lysé jsme dorazili zrovna, když sundávali ceduli Šantánu :( Sníh už sice byl nějaký ten víkend zpátky, ale já do hor vyrazil až teď. Na vrchol Lysé jsme dorazili zrovna, když sundávali ceduli Šantánu :(

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/638669912" target="_blank">Zlatník - Lysá hora - Zlatník</a> </td> </tr> </table> <div class="text">[fotos=795,796,797,798,799,800]</div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/prodlouzeny-vikend-na-jihu-izraele/ https://www.pajanacestach.cz/prodlouzeny-vikend-na-jihu-izraele/ 2015-11-18 00:00:00.000000 Pár dní před prodlouženým víkendem jsme rozmýšleli, kam se podívat. Slovensko? Belgie? Nebo někam na jih? Nakonec vyhrál Izrael, kam jsme se, já i Verča, chtěli podívat už delší dobu. Pár dní před prodlouženým víkendem jsme rozmýšleli, kam se podívat. Slovensko? Belgie? Nebo někam na jih? Nakonec vyhrál Izrael, kam jsme se, já i Verča, chtěli podívat už delší dobu.

<table class="stats"> <tr><th>Účastníci:</th><td>Pája, Verča</td></tr> <tr><th>Endomondo:</th><td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/633075870" target="_blank">15.11. - cesta do Timny</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/633322421" target="_blank">16.11. - na kole Timnou</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/633663877" target="_blank">17.11. - krátký výšlap v masivu Eilatské přírodní rezervace</a> </td></tr> </table> <div class="text"><p>V sobotu ráno odlétáme z Krakowa a za čtyři hodiny už přistáváme na <strong>[foto=742]letišti Ovda[/foto]</strong> nedaleko <strong>Eilatu</strong>. Následuje krátký pohovor, kde budeme spát a jaké máme plány a už nás veze Shuttle bus na pobřeží. První den jen procházíme okolí a koupeme se v moři. <strong>[foto=743]Utáboříme se na útesu[/foto]</strong> hned vedle majáku.</p> <p>Hned ráno jdeme natěšeni kouknout na delfíny, ti jsou ale skryti za plotem a cedule s cenou asi 70 NIS nás od návštěvy odrazuje. Vracíme se zpátky a v místní Diving village půjčujeme <strong>[foto=755]masku a šnorchl[/foto]</strong> za 30 NIS, stačí je vrátit až další den ráno. Skrze úzký vykolíkovaný pruh vstupujeme do moře, aniž bychom poničili korály. Všude kolem nespočet rybek různých barev a velikostí, sasanek a korálů. Myslel jsem, že takový pohled se poštěstí jen některým a ne běžným turistům kousek od města.</p> <h2 id="kibutz">Timna poprvé a Kibutz</h2> <p>Dnes jsme si jako cíl vytyčili <strong>Red Canyon</strong>, první stop tama ale odmítá jet, že prý je to hned u hranic s <strong>Egyptem</strong>, a proto příliš nebezpečné. No, hlavně, že jsme kolem toho projížděli busem na letiště. Volíme náhradní plán a necháváme se zavézt do <strong>Yotvaty</strong>, kde máme domluvený <strong>couchsurfing</strong>. Ještě je ale docela brzo, tak stopujeme asi 15 km zpět, na křižovatku k <strong>národnímu parku Timna</strong>. Po asi <strong>[foto=749]3 km procházce[/foto]</strong> se dovídáme, že dneska není možno v parku přespat. Takže stopujeme zpátky a za pár desítek minut jsme zase v Yotvatě. Kontaktujeme <strong>[foto=752]našeho hosta[/foto]</strong> z místního kibutzu Yossiho a během chvíle už se u něj zabydlujeme. Po krátkém tlachání nás zve na večeři do společné jídelny, mám trochu strach, ať není nějaké maso, nechce se mi vysvětlovat, že jsem vegetarián. Nakonec je večeře komplet bezmasá, švédské stoly plné zeleniny, různých pomazánek, navíc luxusní mrkvová polévka. Po jídle nás Yossi provází <strong>[foto=757]celým kibutzem[/foto]</strong> a vypráví o jeho chodu. Jsem z toho nadšený - asi 500 lidí se společným majetkem, všichni pracují tady v kibutzu. Hodně věcí se sdílí, potřebujete třeba někam zajet autem? Půjčíte si společné, jen zaplatíte benzín. Hlavním zdrojem příjmů je mlékárna, kde teď i Yossi pracuje. Obrovský rozdíl oproti ČR, krávy mají relativní volnost, žádný smrad, všude čisto, ... Procházíme dál kolem školy, fotbalového i basketbalového hřiště a bazénu. Když míjíme strážní věž, Yossi nám vypráví, že tady kdysi někdo držel stráž. Když se otočil, uviděl, jak se blíží několik lidí. Začal po nich pálit. Poté zjistil, že šlo o několik kamenů, které siluetou připomínali malou skupinu.</p> <h2 id="timna">Timna podruhé</h2> <p>V pondělí ráno opět společná snídaně a loučíme se s Yossim. Půjčujeme si jeho kola a vyrážíme na druhý pokus do <strong>parku Timna</strong>. Dole u brány z kibutzu zjišťujeme, že jedno je píchlé. Tak tedy stopujem, zase čekáme maximálně pár minut a zastavuje nám týpek, který kolem nás už dříve projel a vrátil se zpátky. Háže nás až k bráně do Timny. Za odměnu dostává lízátko s krtečkem :D U brány se diví, že chceme jít pěšky, ale platíme díky tomu nižší vstupné (12 místo asi 60 NIS), navíc nám detailně popisuje, kam zajít, a zastavuje nám auto s místními pracovníky, kteří nás zavezou k asi 10 km vzdálenému <strong>[foto=756]jezeru[/foto]</strong>. Tady <strong>[foto=790]půjčujeme kola[/foto]</strong> a skrze šílený vítr projíždíme pustinou. I když pořád stejné prostředí, každá skála nám přijde úchvatná a svým způsobem jiná, ale to se špatně popisuje. Zastavujeme u různých magmatických zvětralin (<strong>[foto=769]Mushroom and a half[/foto]</strong>, <strong>[foto=770]Mushroom[/foto]</strong>), <strong>[foto=773]kamenných oblouků[/foto]</strong> a bývalých měděných dolů. Cesta zpátky po větru už pak ubíhá celkem rychle. U jezera vracíme kola a po svačině se jde Verča zeptat nedalekého busu, jestli nás hodí zpátky k bráně. jedou přímo do Eilatu, tak nás na celou cestu přibírají. Procházíme celým městem zase ke korálovým útesům a naposledy si jdeme zaplavat. Při vracení masek se týpek se vyptává, jaké to bylo a odkud jsme. Říkám, že pro nás šílený zážitek, že doma máme leda kalné rybníky s kapry :D Nechce ani doplatit půjčovné za celý další den. V supermaketu <strong>[foto=787]kupujeme místní piva[/foto]</strong> a vymýšlíme, jak se ráno dostat do vysněného <strong>Red Canyonu</strong>. Docela se hádáme, pivo tomu asi taky docela pomáhá :D Ale nakonec zjišťujeme, že asi nic kloudného nevymyslíme. Balíme saky paky a jdeme kousek směrem do hor, kde <strong>[foto=781]kempíme[/foto]</strong>.</p> <h2 id="letiste">Bezpečnost na letišti</h2> <p>Po budíčku se jdeme naposledy <strong>[foto=785]projít do hor[/foto]</strong>, míjíme hodně velkou a ještě více hlučnou skupinu mladých amerických židovek. Na hřebeni zastavujeme, uděláme pár fotek a obracíme to zpátky, abychom stihli autobus na letiště. Po hodině a půl nabírání ostatních z různých hotelů ve městě konečně vyjíždíme ven a dorážíme na letiště. Jdeme do řady a koukáme, že poláka před námi docela solidně dusí, asi 15 minut se ho vyptávají, vyslýchající už dává ruce v bok, tváří se fakt hnusně. Nakonec ho berou bokem, kde mj. kontrolují i jeho foťák. Jsme na řadě, po pár otázkách, kde jsme byli, kde jsme spali, čím jsme si řezali chleba, jestli jsme nechávali zavazadla bez dozoru, jestli vše, co jsme kupovali, balili před námi, následují osobní dotazy a mě posílá bokem. Verču dusí dále, kvůli <strong>razítkům z Maroka a Tuniska</strong>. S kým tam byla, kde byli ubytovaní, proč zrovna tam, vždyť teplo a moře je i v Izraeli. Nevím už, co přesně, ale docela nepříjemné. Pak zavazadla do RTG, berou nám vzorky z bot, pasu a zavazadel a kontrolují na výbušniny a drogy, další sken zavazadel, další kontroly pasů, ... Po asi hodině a půl je po všem a jsme na letišti!</p> [fotos=741,742,743,744,745,746,747,748,749,750,751,752,753,754,755,756,757,758,759,760,761,762,763,764,765,766,767,768,769,770,771,772,773,774,775,776,777,778,779,780,781,782,783,784,785,786,787,788,789,790,791,792,793] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/odpoledni-vyslap-na-prasivou/ https://www.pajanacestach.cz/odpoledni-vyslap-na-prasivou/ 2015-11-08 00:00:00.000000 Po sobotní práci za barem se ráno nikam nechtělo, takže jsem vyrazil až po poledni. Původní nápad na Travný padl, protože vše dále na jih bylo pod mlhou, tak nakonec zvítězila Prašivá. Po sobotní práci za barem se ráno nikam nechtělo, takže jsem vyrazil až po poledni. Původní nápad na Travný padl, protože vše dále na jih bylo pod mlhou, tak nakonec zvítězila Prašivá.

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/629810604" target="_blank">Kamenité - Prašivá - Kamenité</a> </td> </tr> </table> <div class="text">[fotos=734,735,736,737,738,739,740]</div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/gc-prochazka-na-skalku/ https://www.pajanacestach.cz/gc-prochazka-na-skalku/ 2015-10-28 00:00:00.000000 Státní svátek, venku hezky, tak jsem vyrazil odlovit sérii kešek cestou z Čeladné na Skalku a něco málo i nafotil. Státní svátek, venku hezky, tak jsem vyrazil odlovit sérii kešek cestou z Čeladné na Skalku a něco málo i nafotil.

<table class="stats"> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/624561650" target="_blank">Čeladná - Skalka - Čeladná</a> </td> </tr> </table> <div class="text">[fotos=703,704,705,706,707,708]</div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/inov-8-beh-sulovskymi-skalami/ https://www.pajanacestach.cz/inov-8-beh-sulovskymi-skalami/ 2015-10-18 00:00:00.000000 Počasí nic moc, já nachlazený, tak jsem alespoň vytáhl foťák a cvakl pár fotek na krátké trati. Většina vyfocena špatně, ale aspoň pro příště vím, co bylo špatně :D Počasí nic moc, já nachlazený, tak jsem alespoň vytáhl foťák a cvakl pár fotek na krátké trati. Většina vyfocena špatně, ale aspoň pro příště vím, co bylo špatně :D

<div class="text">[fotos=606,609,611,612,613,614,615,616,617,618,620,621,622,623,624,625,626,627,628,629,630,631,632,633,634,635,636,637,638,639,640,641,642,643,644,645,646,647,648,649,650,651,652,653,654,655,656,657,658,659,660,661,669,670,671,672,673,674,675,676,677,678,679,680,681,682,683,684,685,686,687,688,689,690,691,692,693,694,695,696,697,698,699]</div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/bobr-cup-2015/ https://www.pajanacestach.cz/bobr-cup-2015/ 2015-10-03 00:00:00.000000 Po roce opět na Bobr Cupu, tentokrát jen jako fanoušek. Po roce opět na Bobr Cupu, tentokrát jen jako fanoušek.

<div class="text">[fotos=285,289,346,365,388,391,427,428,436,441,467,478,528,529,530,531,543,583,587,590,593,596,597,601,732]</div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/ostravsky-maraton/ https://www.pajanacestach.cz/ostravsky-maraton/ 2015-09-10 00:00:00.000000 Rok se s rokem sešel a já opět vyrazil na půlmaraton v rámci Ostravského maratonu. Bez tréninku :D Rok se s rokem sešel a já opět vyrazil na půlmaraton v rámci Ostravského maratonu. Bez tréninku :D

<table class="stats"> <tr> <th>Čas:</th> <td> 1:59:06 </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/596469781" target="_blank">Ostravský půlmaraton</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Na <strong>půlmaraton</strong> jsem se poctivě přihlásil hned v první vlně, příprava už ale tak poctivá nebyla - během dvou měsíců před závodem jsem vyběhl přesně dvakrát. Z toho jednou pro kešky a podruhé na <strong>"rozběhání"</strong> pár dní před závodem. Splnění svého osobního limitu dvou hodin jsem moc optimisticky neviděl, v hlavě už mi vznikal nový plán - nějak to doběhnout.</p> <p>Hned po startu jsem se zahákl za vodiče na 2h s myšlenkou, že se ho budu pořád držet, ať nepřepálím start. A to byl nejlepší nápad za poslední dobu. V místech, kde bych ubral, mě lehce potáhl, jinde zase brzdil, abych nevystartoval. Super. Zhruba na čtrnáctém kilometru se "trhám" (= vybíhám před vodiče a běžím pár metrů před ním :D) a pomalu přidávám, běží se mi fajně. Asi 4 km před cílem už ale začínají <strong>křeče do stehen</strong>, tak se docela plahočím, naštěstí už zbývá jen kousek. Na cílové rovince lehce přidávám a dobíhám těsně před svým původním limitem 2h. Podle endomonda mi na 21km vychází čas 1h:57m:47s, na téhle trati čip "hlásí" 1:59:06. Super, cíl splněn! Příští rok přípravu nepodcením a budu poctivě naběhávat. Určitě. Možná. Snad.</p> [fotos=174,175,176,177] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/orli-stezka-podruhe-velky-choc-poprve/ https://www.pajanacestach.cz/orli-stezka-podruhe-velky-choc-poprve/ 2015-08-31 00:00:00.000000 Loni to nevyšlo kvůli počasí (sníh, ...), letos nám počasí více než přálo. Údajně nejnáročnější značená stezka Tater. Loni to nevyšlo kvůli počasí (sníh, ...), letos nám počasí více než přálo. Údajně nejnáročnější značená stezka Tater.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, <a href="http://www.vtrampu.cz" target="_blank">Tomáš</a>, Kuba, Roman, Janča </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/591457148" target="_blank">Den první - na schronisko Pięciu Stawów</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/591456895" target="_blank">Den druhý - Orlí stezka</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/592505324" target="_blank">Den třetí - na Mořské oko</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/592505510" target="_blank">Den třetí - sestup</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/592505476" target="_blank">Den čtvrtý - Veľký Choč</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Ve čvrtek v podvečer dorážíme na parkoviště a skrze davy lidí vracející se z <strong>Mořského oka</strong> stoupáme na <strong>chatu v dolině Pięciu Stawów Polskich</strong>. Natěšený na večeři si objednávám smažák a protože brambory jim došli, dostávám ho s pohankou. Nádhera. Steleme si venku v zákrytu chaty a nařizujeme budíky na 4 ráno, abychom se vyhli slunci i té spoustě lidí, kteří mají stejný cíl cesty.</p> <p>V pět ráno vycházíme a [foto=152]u posledního zdroje vody snídáme[/foto], předbíhá nás jedna trojice, jinak nikde nikdo.</p> [fotos=151,152,153,154,155,156,157,158] <p>Až po <strong>Kozi Wierch</strong> fajná cesta, možná až moc řetězů a kramlí, ale když už tam jsou, proč je nevyužít. Na Kozim Wierchu končí jednosměrná cesta a zárověň s ní i přehnané zajištění. Čím více se blížíme konci, tím více pociťujeme únavu, tím méně vody nám zbývá a tím nudnějšími se stávají sestupy po šotolině. Ke konci cesty už potkáváme nějaké lidi v protisměru, v tu chvíli jsem fakt rád, že jsme vstávali brzo a nemuseli je míjet v průběhu celé trasy. Konečně úspěšně v cíli, <strong>Orlí stezka "pokořena"</strong>. Ze sedla <strong>Krzyżne</strong> sestupujeme zpátky k chatě, hurá do sprchy a na pivo. Uleháme opět na stejném místě.</p> [fotos=159,160,161,162,163,164] <p>Ráno žádný spěch a vyrážíme na kratší tůru na Mořské oko a zpátky přes <strong>[foto=166]Szpiglasowou Przełęcz[/foto]</strong>. Naštěstí žádné krpály, celkem pohodová a příjemná cesta, i slunce se schovává za mraky. Jen sestup ze sedla je náročnější - psychicky - spousta lidí a řetězy, takže se člověk musí pořád vyhýbat. Tohle nemám rád. U chaty bereme věci a po chvilce odpočinku vyrážíme kolem vodopádu Siklawa zpátky k autu. Ještě přejíždíme na Slovensko k Liptovské maře, kde se utáboříme v kempu.</p> [fotos=165,166,167,169] <p>Ráno přejezd do Valaské dubové a po modré stoupáme na <strong>Veľký Choč</strong>. Na vrcholku hezké výhledy na Tatry i Fatry, které bohužel trochu kazí mlžný opar. [foto=168]Sestup[/foto] chceme mít co nejrychleji za sebou, tak částečně sbíháme. Dole ještě dáváme oběd v místní Jánošikově krčmě a vyrážíme zpátky do Česka.</p> [fotos=168] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/hradec-nad-moravici/ https://www.pajanacestach.cz/hradec-nad-moravici/ 2015-08-22 00:00:00.000000 V práci byla odstávka proudu, tak jsme vyjeli užít volna na Hradec nad Moravicí a posbírat pár okolních kešek. V práci byla odstávka proudu, tak jsme vyjeli užít volna na Hradec nad Moravicí a posbírat pár okolních kešek.

<div class="text">[fotos=139,141,143,149,150]</div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/prechod-male-fatry/ https://www.pajanacestach.cz/prechod-male-fatry/ 2015-08-11 00:00:00.000000 Asi nejteplejší víkend v roce a my se vydali na dva dny po hřebeni Malé Fatry ze Strečna do Vrátné doliny. Asi nejteplejší víkend v roce a my se vydali na dva dny po hřebeni Malé Fatry ze Strečna do Vrátné doliny.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, Mates </td> </tr> <tr> <th>Nachozeno:</th> <td> 37.3 km </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/577626434" target="_blank">Den první - Strečno až Chata pod Chlebom</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/577626434" target="_blank">Den druhý - Chata pod Chlebom až Štefanová</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>5:58 vyrážíme s Matesem vlakem z hlaváku do <strong>Strečna</strong>. Kolem 9 vyrážíme, ale po asi 2km dáváme nucenou pauzu, kdy musíme počkat, až vrtulník dosváží spadlé kmeny z nedalekého svahu dolů na louku, kolem které chceme přejít. Za chvíli odbočujeme z asfaltky a prudce stoupáme ke Starému Hradu, od tama dále na <strong>chatu pod Suchým</strong> (solidní stoupák), kde dáme aspoň po pivku a polívce. Studánka je bohužel úplně vyschlá, tak nám vodu doplňují na baru. Kolem půl jedné dorážíme na <strong><span class="gal_link" data-foto="4">Suchý (1468m.n.m)</span></strong>! Nejtěžší část za námi a teď už "jen" přejít hřeben. Po šutrech se škrábeme na <strong><span class="gal_link" data-foto="7">Biele skaly (1448 m.n.m)</span></strong> a přes <strong>Stratenec (1513 m.n.m.)</strong> pak na <strong>Malý Kriváň (1671 m.n.m.)</strong>.</p> [fotos=4,5,7,8,9,10] <p>Mě začíná z toho vedra (a asi i únavy) bolet hlava, ale zatím nic strašného, spíš se obávám úpalu. Chvilku spočneme a přes <strong><span class="gal_link" data-foto="11">Pekelníka (1609 m.n.m.)</span></strong> dorážíme po 5 hodině na <strong><span class="gal_link" data-foto="12">Velký Kriváň (1709 m.n.m.)</span></strong>.</p> [fotos=11,12,13] <p>Teď už jen sestup do Snilovského sedla a na <strong>Chatu pod Chlebom</strong>, kde dáváme pár piv, halušky a kolem 10 uleháváme vedle zídky před chatu.</p> [fotos=14] <p>Ráno zvoní budiček ve 4, sice se nechce, ale před třičtvrtě na 5 vyrážíme na <span class="gal_link" data-foto="15">východ slunce</span> na hřeben. Nestíháme, tak nechávám Matese kousek za mnou a nasazuju tempo, ať to stihnu aspoň nafotit. Zakempíme na vrcholku mezi <strong>Chlebem</strong> a <strong>Hromovým</strong>, snídáme a kocháme se. Slunce je sice ze startu trochu za mraky, ale i tak super.</p> [fotos=15,16] <p>Pak se vydáváme přes <strong>Hromové (1636 m.n.m.)</strong>, jižní (1572 m.n.m.) a severní (1535 m.n.m.) vrchol <strong>Sten</strong> na <strong>Poludňový grúň (1460 m.n.m.)</strong>. Nepaří slunce, takže se jde fajně. Následuje výstup na <strong><span class="gal_link" data-foto="2">Stoh (1608 m.n.m.)</span></strong>, který nám dává zabrat, přecejen se jde přímo k vrcholu. Chvilku spočíváme a sestupujeme do sedla <strong>Medziholie</strong>, sestup klasicky ještě větší záhul než nahoru :D V tomhle vedru už se nám na Rozsutce nechce, tak sestupujeme po zelené do Štefanové. Tam dáváme oběd a vyrážíme do <strong>Terchové</strong>. Cestou stopuju a po pár minutách nám zastavuje pražská SPZ :D Vyhazují nás u prodejny sýrů, nakupujem korbačíky a stopuju. Zase během pár minut staví poloplné auto (rodinka se 2 dětmi), ale nějak se přeskládáme a bez problému se vlezem. Sympatičtí lidi, kecáme o horách a cestování. Vyhodí nás přímo na nádraží a zjišťujeme, že vlak jede asi za 20minut!</p> [fotos=1,2,3,14,17,18,19] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/stopem-po-strednim-norsku/ https://www.pajanacestach.cz/stopem-po-strednim-norsku/ 2015-08-11 00:00:00.000000 Norsko vždy bylo jednou z mých vysněných destinací. Po zvažování, kam se podívat, zvítězil Trondheim a poté na jihozápad, trasa se ale odvíjela od stopů, které se podařilo chytit. Norsko vždy bylo jednou z mých vysněných destinací. Po zvažování, kam se podívat, zvítězil Trondheim a poté na jihozápad, trasa se ale odvíjela od stopů, které se podařilo chytit.

<table class="stats"> <tr><th>Účastníci:</th><td>Pája, Verča</td></tr> <tr><th>Endomondo:</th><td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/568720343" target="_blank">15.7. - cesta na Rampestreken, Nesaksla</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/568767203" target="_blank">16.7. - z Isfjordenu do opuštěné boudy</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/568772794" target="_blank">17.7. - do hor na Svartvassbu</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/568782176" target="_blank">18.7. - sestup</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/568790258" target="_blank">19.7. - přechod v Innerdalenu</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/568802928" target="_blank">21.7. - za pižmoni v Dovrefjellu</a> </td></tr> </table> <div class="text"> <h2 id="postrehy">Postřehy z Norska</h2> <ul> <li>norové jsou ekologové, ale v kamnech pálí plasty</li> <li>v noci není tma, ale stejně si svítí baterkama a rozsvěcují světla na zápraží</li> <li>DNT (turisticky spolek) má u každé chaty záložní, kdyby se s tou originalní něco stalo</li> <li>placení v hotovosti je old-fashioned</li> <li>v Norsku znají krtka a jeho malé kamarády</li> <li>nezamykají kola, auta (někteří nechají uvnitř i klíče), ani byty - tady se nekrade</li> <li>skoro každý umí anglicky</li> <li>mají zálohované PETky i plechovky</li> <li>stežují si na ceny všeho, hlavně benzínu (v přepočtu 45Kc, u nás 32Kč)</li> <li>nesbírají <span class="gal_link" data-foto="187">lesní plody</span></li> </ul> <img src="/data/mapa_norsko.png" class="visible-lg"> <p class="hidden-lg"><a href="/data/mapa_norsko.png" target="_blank">Mapa cesty</a></p> <h2 id="prvni-dny">První dny</h2> <p>V úterý ráno vyrážíme směr <strong>[foto=181]Krakow[/foto]</strong>, cestou se sice lehce ztrácíme, ale nakonec jsme tam ještě s rezervou. V <strong>Trondheimu</strong> nás čeká fakt hezké letiště a vyrážíme do <strong>Hellu</strong> koupit bombu do vařiče. Ve svahu mají velký nápis HELL, podobně jak Hollywood, tak povinně fotíme :) </p> [fotos=181,201] <p>První stop trvá jen chvilku, kdy "nám" zastavuje německý pracovník, který si chtěl na odpočívadle jen přenastavit navigaci. Bere nás až do Trondheimu, cestou si ještě stěžuje, že mu na letišti ztratili box s nářadím. To potěší. Procházíme Trondheimem kolem nádherné katedrály <strong>Nidaros</strong> a za městem zkoušíme stopovat.</p> [fotos=202] <p>Nejdřív nás místní popoveze jen pár km na lepší místo, kde hned chytáme týpka s kolem na autě, který se vrací ze Švédska. Vyhazuje nás u benzinky v <strong>Orkangeru</strong>. Zkoušíme se ptát lidí i kamioňáků, ale nikdo nás nechce vzít nebo jedou opačným směrem. Tak jdem na cestu a zkoušíme stopovat. Zastavuje starší auto a v něm ještě starší pán, který nas jódlujícím hlasem vítá do svého auta s nálepkami "Israel is the best country" a ještě neco s bohem. Během cesty na nás ještě vychrlí, že ho před 21 lety zachránil Ježíš Kristus, spasitel a zve nás na večeři k němu domů, což raději odmítáme. Vyhazuje nás u svého domu u jezera <strong>Sovatnet</strong>, kde kousek dál stavíme stan.</p> <p>První brzké vstávání nevyšlo a tak až dopoledne vyrážíme stopovat, Verči se daří chytat mladý pár, který náas vezme až do <strong>Molde</strong>. Cestou kecáme a týpka ještě učím důležitá česká slovíčka, jako jsou "piča" apod. "Kurva" už znal z polštiny. V Molde zrovna probíhá jazzový festival, všude [foto=182]stánky[/foto], spousta lidí.</p> [fotos=203,182] <p>Sbíráme pár kešek, projdeme pobřeží a trajektem přeplujeme do <strong>Vestnes</strong>. Na parkovišti hned odchytneme dodávku. Řidič, polák, sice jede jen kousek, ale nemá prý co dělat, tak u něj jen přestoupíme do jiného auta a veze nás až do <strong>Andalsnes</strong> (asi o 40km dál).</p> [fotos=204] <p>Vyrážíme do hor, kde je přístřešek. Máme ale ještě spoustu času a energie, tak v dešti pokračujeme dál na vyhlídku <strong>Rampestreken</strong></p> [fotos=205,206,207] <p>Kousek nad ní na <strong>Nesaksla</strong> má být podle mapy taky místo k přespání. V totální mlze ale máme z vyhlídky prd a přístřeší taky nenachazíme, takže následuje sestup k tomu původnímu. Mezitím ho už ale někdo obsadil a postavil si v něm stan. Přeskládáváme aspoň lavičky a leháme na zem do spacáků, ještě se obalíme alu fólií. Je zima a prší.</p> [fotos=208] <p>Brzké vstávání opět nevyšlo! Jako dneční cíl jsme zvolili naši první norskou turistickou atrakci - <strong>Trolí stezku</strong>. Cestou ještě zajdeme pro kešku u opuštěné vojenské nemocnice, kde si hned vyhlížíme místečko na případné přespání další den. A hurá stopovat. Zastavuje nám sympatická paní s dětmi, cestou nám vykládá, že zná krtečka a vypráví o okolí. Po chvíli cesty se před námi objevuje klikatící se Trollí stezka! Zastavujeme u vodopádu na povinnou fotku, o kousek dál nám ukazuje "skrytou" trollí hlavu ve skále.</p> [fotos=209] <p>Nahoře se loučíme, baťohy necháváme v obchodě se suvenýry a nalehko vyrážíme mezi davy turistů. Naštěstí na okolních stezkách není nikdo, tak si užíváme krásné výhledy, přírodu a focení.</p> [fotos=210,211,212,213,214,215,216,217,218,219] <p>Zpátky jedem s francouzem a kolumbijkou, kteří nás vyhazují v <strong>Isfjordenu</strong>. Následuje [foto=183]několikakilometrový pochod asfaltkou v dešti[/foto].</p> [fotos=220,221,183] <p>Durch promočení nacházíme starou <strong>opuštěnou boudu</strong> poblíž louky. V ní jen 12let stará plechovka od coly, 3 náboje, plesnivý citrón a plíseň. Raději i uvnitř stavíme stan.</p> [fotos=222] <h2 id="hura-do-hor">Hurá do hor</h2> <p>Ráno ještě pár km po silnici a skrze ohradu s ovcemi už <span class="gal_link" data-foto="184">stoupáme do hor</span>. Všude ovčince (prostě ovčí hovna), terén se čím dal ztěžuje, od pohodvé pěšinky, přes všudypřítomné brody, sněhová i kamenná pole.</p> [fotos=184,223,224,225,226,227,228,229,185,230,234,232,231,233] <p>Po pár hodinách konečně <span class="gal_link" data-foto="185">na vrcholu</span> u chaty <strong>Svartvassbu</strong>! Chatka naprosto luxusní, 6 postelí, sporák, kamna, knížky, hry, ... Jdeme hrdinně prát věci. Totální zlo! Jezero komplet zamrzlé, jen na kraji je kosuek vody. Takže namočit oblečení, pořádně vyčvachat, vytáhnout ruce z vody a chvilku trpět bolestí z té zimy. A znovu.</p> [fotos=186,235,236,237,238] <p>Odpoledne ještě doráží norský pár, tak je necháváme o samotě a jdeme pro nedalekou kešku. Za celou dobu její existence jen 6 nálezů, od toho posledního uběhly už <strong>tři roky</strong>.</p> <p>Budíček, posnídáme a platíme za přenocování. Strašně se mi líbí tenhle systém, jen vyplníte formulář, kolik nocí jste tam strávili, vepíšete číslo karty a je to. Vše dobrovolně, bez nějaké kontroly. A celkem to funguje, prý neplatí jen asi 10% návštěvníků, většinou ti z východu. Kolem plesa sestupujeme k velkému jezeru v údolí a vyrážíme dále na sever.</p> [fotos=808,243,240,241,242,244,245,246,247,187,189,188] <p>Nedaří se [foto=190]stopovat[/foto], až nám zastaví auto s českou SPZ - dva týpci z Rohova. Vyhazují nás v <strong>Eidsvagu</strong> a dávají nám na cestu ještě <strong>dva Tuborgy</strong>. </p> [fotos=190,191] <p>Stopujeme kolem cesty <strong>[foto=191]666[/foto]</strong> do <strong>Sunndalsory</strong>, pak hned do <strong>Alvundeidu</strong>. Přemýšlíme, co dál, a jen tak na zkoušku mávneme rukou na projiždějící auto. Zastavuje a místní paní s náma projíždí kolem jejího domu a veze nás asi 10km dále ke vstupu do národního parku. Tam si u místního boháče dáváme na verandu nabíjet baterku do foťáku (samozřejmě s jeho svolením) a jdeme hledat místo na spaní. Během stavění stanu nám kolem probíhající týpek radí, že kousek dál je lepší místo, zavede mě tam (nasazuje šílené tempo, tak tak stíhám s dechem). Přesouváme se tedy k placku mezi stromy, vedle [foto=192]vodopádu[/foto] a s <strong>výhledem na Innerdalstårnet</strong>. Když běží zpátky, háže nám ještě [foto=194]pytlík oříšků[/foto]. Místní jsou fakt vstřícní.</p> [fotos=192,195,194] <p>Ráno vyrážíme kolem místních DNT chat na Innerdalstårnet.</p> [fotos=248,249] <p>Močály jsou proložené dřevěnými lávkami a kameny, procházíme kolem nádherného vodopádu až do sedla.</p> [fotos=250,251] <p>Bohužel se kazí počasí, tak se výšlap na Innerdalstårnet nekoná. Procházíme dále, durch promočení, z cestičky se [foto=197]místy stává potok[/foto].</p> [fotos=252,196,197] <p>Po několika hodinách dorážíme k okraji údolí a lepší se počasí. Následuje náročný sestup (=rozuměj cik-cak rovnou dolů). Kempíme u řeky a jdu na nedalekou farmu pro noviny na usušení bot. Farmář nám radí, že kousek v lese je <strong>DNT chata</strong>, ale na klíč. Stejně se přesouváme k ní. Stan stavíme na zápraží, rozvěšujeme věci a děláme oheň.</p> [fotos=253] <h2 id="necekane-na-pizmone">Nečekaně na pižmoně</h2> <p>Dneska si dáváme odpočinkový den - na sluníčku dosoušíme boty a oblečení. Odpoledne vyrážíme zpátky do civilizace a stopem míříme do <strong>Oppdalu</strong>, kde nakoupíme a přemýšlíme, kam dál. Vydáváme se na sever najít nějaký kemp, ale pak si to rozmýšlíme (=hádáme se) a obracíme to na jih za pižmoněma! Stopování opět nic moc, ale nakonec se pro nás vrací auto, že mu nás bylo líto a veze nás až do <strong>Kongsvollu</strong>. Jdeme asi kilometr do hor, kde je placek na postavení stanu.</p> [fotos=254] <p>Ráno pořádná snídaně - musli s mlékem a jdeme do hor. Klasicky zase prší, tak to asi po 7km u kešky obracíme a smutně se vracíme zpátky ke stanu. V půli cesty ale vidíme pár lidí a kousek před nimi prchající <strong>telátko pižmoňů</strong>. Beru foťák a utíkám blíže, ale zbíhá z cesty za svou rodinkou. Z dálky alespoň fotíme a pozorujeme je kukátkem.</p> [fotos=255,256,257] <p>Vedle nás přichází Musk ox safari, kteří vytahují dalekohledy. Balíme stan a jdeme na parkoviště, stopování se moc nedaří, ale volá si nás týpek ze safari, že má 2 místa volná, super! Jedeme ještě se starým párem z <strong>Namibie</strong>, hlavně paní je strašne ukecaná a zve nás i k sobě na farmu, Verči dává vizitku. V Oppdalu stopneme týpka, který se stará o pižmoně (prý už je jich cca 280 místo uváděných 135 všude na cedulích a musí je už i odstřelovat), který nám nabízí přespání v <strong>lovecké chatce</strong>. Zkoušíme ale ještě stopovat a po chvíli se daří. Děda nás bere až do Trondheimu a vyhazuje nás přímo u ubytovny v centru města. Konečně postel.</p> <p>Ráno nás mile překvapuje bohatá snídaně formou švédského stolu, baťohy necháváme na ubytovně a jdeme na kešky a projít město. Přes starou pevnost a nádherné dřevěné domky na břehu jdeme do přístavu, odkud jezdí loďka na nedaleký ostrůvek s <strong>pevností Munkholmen</strong>.</p> [fotos=258,259,260] <p>Procházíme se, ale dovnitř samotného opatství už nejdeme. Cestou zpátky se zastavujeme na [foto=200]pořádné jídlo[/foto]. Dva hamburgery, hranolky, kola a pivo a 400 NOK zmizelo během chviličky. Ale stálo to za to. Teď už jen bereme flybus na letiště, kde přespíme a v 7 ráno už letíme zpátky do Krakowa, kde nás čekají teploty skoro o 20 stupňů vyšší, než tady.</p> [fotos=199,200] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/mala-fatra-v-mlze/ https://www.pajanacestach.cz/mala-fatra-v-mlze/ 2015-10-30 00:00:00.000000 Státní svátek, tak vyrážíme se sestrou a jejím přítelem projít malou Fatru přes Kraviarske, kudy jsem ještě nešel. Státní svátek, tak vyrážíme se sestrou a jejím přítelem projít malou Fatru přes Kraviarske, kudy jsem ještě nešel.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, Lenka, Smejči </td> </tr> <tr> <th>Fotky:</th> <td> Lenka </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/513819696" target="_blank">Vrátná dolina - Velký Kriváň - Chata pod Chlebom - Vrátná dolina</a> </td> </tr> </table> <div class="text">[fotos=727,728,729,730,731]</div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/nacvik-ledovcovych-technik/ https://www.pajanacestach.cz/nacvik-ledovcovych-technik/ 2015-08-11 00:00:00.000000 V rámci příprav na Mont Blanc jsme si zaplatili i kurz nácviku ledovcových technik. V rámci příprav na Mont Blanc jsme si zaplatili i kurz nácviku ledovcových technik.

<div class="text"><p>Po příchodu na chatu u Popradského plesa jsme dali bagáž do úschovny a navázáni se vydali na svah. Tam jsme zkoušeli [foto=73]brždění cepínem[/foto] (docela sranda :D), budování štandu ve sněhu a způsoby tahání z trhlin. Večer povinné pivko a v neděli ráno ještě znovu tahání z trhlin, [foto=76]slaňování[/foto] (trochu nezvyk v rukavicích) a prusíkování. Sice jsem hodně věcí věděl, ale dobré opáčko i dost nových věcí.</p> [fotos=71,72,73,74,75,76] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/skialpy-na-male-fatre/ https://www.pajanacestach.cz/skialpy-na-male-fatre/ 2015-08-11 00:00:00.000000 Několik jednodenních skialpových výletů na Malou Fatru. Několik jednodenních skialpových výletů na Malou Fatru.

<table class="stats"> <tr><th>Endomondo:</th><td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/472825855" target="_blank">15.2. Poludňový grúň</a><br> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/469125819" target="_blank">7.2. Velký Kriváň</a> </td></tr> </table> [fotos=52,54,61,64,109,112,113,114,116,117,119,120] ]]> https://www.pajanacestach.cz/zapadni-tatry/ https://www.pajanacestach.cz/zapadni-tatry/ 2015-08-11 00:00:00.000000 Super počasí, které se za Barancem změnilo v mlhu a vítr. Na Plačlivé zase nádherný výhled na mlžné Tatry. Super počasí, které se za Barancem změnilo v mlhu a vítr. Na Plačlivé zase nádherný výhled na mlžné Tatry.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, Pája, Mates, Makina, Honza </td> </tr> <tr> <th>Nachozeno:</th> <td> 22.8 km </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/426852830" target="_blank">Západní Tatry</a> </td> </tr> </table> [fotos=709,710,711,712,713,714,715,716,717,718,719,720,721] ]]> https://www.pajanacestach.cz/vecerni-ondrejnik-a-skalka/ https://www.pajanacestach.cz/vecerni-ondrejnik-a-skalka/ 2015-08-11 00:00:00.000000 Malá keškovací procházka s Verčou v okolí Skalky a Ondřejníku, která večer poskytla nádherný výhled. Malá keškovací procházka s Verčou v okolí Skalky a Ondřejníku, která večer poskytla nádherný výhled.

[fotos=67,68,69,70] ]]> https://www.pajanacestach.cz/hefaiston-setkani-umeleckych-kovaru/ https://www.pajanacestach.cz/hefaiston-setkani-umeleckych-kovaru/ 2015-08-12 00:00:00.000000 Docela na poslední chvíli jsme zjistili, že je Hefaiston. Narychlo jsme se teda s Pajulí a Pepou domluvili a vyrazili. Na místě spousta lidí, jídla, pití a hlavně povedených soch! Docela na poslední chvíli jsme zjistili, že je Hefaiston. Narychlo jsme se teda s Pajulí a Pepou domluvili a vyrazili. Na místě spousta lidí, jídla, pití a hlavně povedených soch!

<table class="stats"> <tr><th>Většinu fotek nafotila:</th><td><a href="https://www.facebook.com/PajulkaWildphoto?fref=ts" target="_blank">Pajulka Wild photo</a></td></tr> </table> <div class="text">[fotos=79,80,81,82,83,84,85,86,87,88,89,90,91,92,93,94,95,96,97,98,99,100,101,102,103,104,105,106,107,108]</div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/via-ferrata-leopoldsteiner-see/ https://www.pajanacestach.cz/via-ferrata-leopoldsteiner-see/ 2014-02-16 00:00:00.000000 Narychlo jsem se přidal na víkend do Štýrských alp v okolí jezera LeopoldSteiner. Ferraty KFJ a Rosslochhöhlen, Hochblaster a Kaiserschild. Narychlo jsem se přidal na víkend do Štýrských alp v okolí jezera LeopoldSteiner. Ferraty KFJ a Rosslochhöhlen, Hochblaster a Kaiserschild.

<div class="text"><p>Původně jsem sice měl pracovat na festivalu Beats for Love, Michalova nabídka se ale nedala odmítnout. Tak si za mě Palec na poslední chvíli shání náhradu a já můžu nahradit odpadlíka Hutína na cestě do Rakouska. Petr mi půjčuje tlumič pádu i helmu a v pátek ve 3 vyrážíme. K jezeru dorážíme kolem 10 večer už za tmy a se všemi věcmi se přesouváme k pláži, kde si na punk steleme pod širákem. V noci sice trošku poprchává, ale plachta od stanu to jistí.</p> <h3>Kaiser - Franz - Joseph, Rosslochhöhlen Klettersteig a Hochblaster</h3> <p>Ráno v klidu posnídáme a přesouváme se pod stěnu <strong>KFJ (C/D)</strong>. Má <strong>první ferata</strong>, tak nevím, co čekat. Nejtěžší část je prý ale hned ze startu, což mě dost uklidňuje. No, čekal jsem to horší - ve skále je relativně dost stupů a kde chybí, jsou stupy kovové. Cestou nás stihly dvě přeháňky, což nebylo moc příjemné - nepříliš silný déšť pocitově moc nevadí, ale docela rozklouže skálu a stupy. Po dešti přichází i mlha - pohled dolů, kdy vidíte jen pár metrů pod sebe a pak už je jen hustá smetana, je k nezaplacení a pro mě i silnější zážitek než nějaké výhledy. Zhruba v polovině začínám zjišťovat, že cyklistické rukavice nebyly zrovna šťastná volba - puchýře okamžitě slézají a prsty jsou rozdrápané čím dál tím více. Po cca 6hodinách dorážíme na vrchol ferraty. Tam je možnost přejít krátky <strong>lanový most</strong>, který ale vynecháváme a vydáváme se o kousek výše. Tam už na nás šeká Monča s Lukšem, kteří šli turistickou cestou.</p> [fotos=124,127,129,125] <p>Popocházíme kousek k další ferratě - <strong>Rosslochhöhlen Klettersteig</strong> – obtížnost D/E. Ze startu hned C/D sestup, za kterým následuje A/B část, která na mokru šíleně klouže a fakt víceméně slaňuji na ocelovém laně :D Chvilku spočíváme a pokračujeme krátkým lanovým mostem, za kterým následuje D/E komín. Michal nastoupil celkem blbě, tak mu to dalo docela zabrat. Já a Ondra už víme, jak na to, tak nám to nedělá větší problémy. Prolézáme kolem hnízda nějakého ptáka, který pořád řve (ani se mu nedivím, když jsme od jeho hnízda tak 30 čísel) a přicházi pro mě nejtěžší část - sice označena jen "D", ale mě už <strong>dochází síly</strong> a dodřené ruce bolí, takže se tak tak drápu nahoru.</p> [fotos=121] <p>Jako sestupovku volíme delší trasu - přes vrchol <strong>Hochblaster (1771 m.n.m.)</strong>, odkud je nádherný výhled na jezero i nedaleký lom. </p> [fotos=126,128] <p>Ze začátku je cesta nic moc a má kolena na vysokých kamenech docela trpí (a navíc jsem si minulý týden na Orlí stezce dvakrát vymknul kotník, tak nechci riskovat), tak se pomaleji táhnu za ostatníma. Po několika hodinách cesty dorážíme k jezeru, kde se už Michal s Ondrou otužují.</p> [fotos=122] <p>Ledová voda mě moc neláká, tak se jen opláchnu a už za deště jdeme zptáky k autu. V "bistru" dáváme dvě rundy piv a děláme si jídlo. Kolem půl desáté odchází servírka, takže si leháme různě podél boudy a pod velký deštník, který nám nechala roztažený.</p> <h3>Kaiserschild</h3> <p>Kolem páté ráno začínají přijíždět auta, ale já chrápu skoro až do půl osmé. Posnídáme a vyrážíme na parkoviště u <strong>Gemeindealm</strong>. Na vrchol je to sice asi jen 4km, ale s asi 1000m převýšením. Část cesty je jištěná lany, ale výstup je dost náročný, tak mám docela strach ze sestupu, protože musíme stejnou cestou. Když dorázímě pod ferratu (asi 300 výškových metrů pod vrcholem), Michal už je na stěně. Sice mám s sebou set i helmu, ale na tohle se fakt necítím. Potkáváme slovenský páreček, kterým Ondra půjčuje smyčku, protože paní nemá čím svázat sedák s prsákem. Doškrábeme se na vrchol <strong>Kaiserschild (2084 m.n.m.)</strong> a za chvilku doráží i nadšený Michal, který konečně dal i nepálský most, který minule obcházel. Trošku závidím, ale dneska bych na to fakt neměl. Alespoň důvod se tady někdy vrátit. Chvilku spočíváme a jdeme zpátky k autu. Kupodivu je sestup relativně pohodový, cesta nahoru byla mnohem horší. V hospodě si dáváme pivka - Ondra si dělá srandu a prohlásí "fünf biere, aber schnell", což asi zaslechne i servírka :D Dopijem škopky, u auta si uděláme jídlo a vyrážíme zpátky do ČR.</p> [fotos=132,130] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/orla-perc-orli-stezka/ https://www.pajanacestach.cz/orla-perc-orli-stezka/ 2014-02-12 00:00:00.000000 Totalní zmatky s účastí a nakonec na poslední chvíli sháním Moniku, která pořádně neví, do čeho jde. Totalní zmatky s účastí a nakonec na poslední chvíli sháním Moniku, která pořádně neví, do čeho jde.

<table class="stats"> <tr> <th>Účastníci:</th> <td> Pája, Monika </td> </tr> <tr> <th>Nachozeno:</th> <td> 30 km </td> </tr> <tr> <th>Endomondo:</th> <td> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/365054945" target="_blank">Den první - na chatu 5 stawow</a><br /> <a href="https://www.endomondo.com/users/4627125/workouts/365054953" target="_blank">Den druhý - Orlí stezka a sestup</a> </td> </tr> </table> <div class="text"> <p>Po totálním zmatku s účastí a odjezdem jsme vyrazili v sobotu ráno směr Slovensko. U Třince zjišťuju, že jsem doma <strong>zapomněl pohorky</strong>. Tak v Žilině hurá do Tesca a kupuju kecky za 30E. Lepší, než mé roztrhané Conversky :D První den bungee na Štrbském plesu, luxusní zážitek, musím někdy zopakovat.</p> [fotos=132] <p>Pak sestru a Mattea necháváme ve <strong>Smokovci</strong> a jen ve dvojko přejíždíme do <strong>Lysé Polany</strong> (parkovné 20zl/den). Následuje pohodový výšlap kolem vodopádů [foto=131]Siklawa[/foto] na <a href="http://www.piecstawow.pl/">chatu 5 Stawów Polskich</a>.</p> [fotos=131,133] <p>Monča, jak cestou viděla Kozi Wierch, zaperlila “Tam se jede část lanovkou, že?”. Spíme na zemi za 20zl. Asi 10min se bavím s týpkem anglicky, když v tu k němu někdo přijde a začnou mluvit Slovensky. A já jen “Ty vole, proč nemluvíme česky?” :D Tak lopnem trochu "slivovice" (prostě něco jako palénka za 2.50E z Tesca) a jdem spát.</p> <p>V 6 ráno budíček a my přes sedlo <strong>Zawrat</strong> (cestou jsme potkali horské kozy a sviště) nastupujeme na Orlí stezku.</p> [fotos=134,135] <p>Kousek jdou s náma i slováci ze včerejška, ale na Zawratu se odpojují a pokračují na Świnici. Nám foukal šílený vítr, některé úseky (hlavně sedla) byly ještě pokryté vrstvou sněhu a řetězy zamrzlé pod ním.</p> [fotos=136] <p>Tak raději přes <strong>Kozi Przełęcz</strong> sestupujeme dolů k chatě a přes <strong>Mořské oko</strong> zpátky k autu. Při pohodovém sestupu z hřebenu si samozřejmě ještě nezapomenu dvakrát vymknout kotník.</p> [fotos=137,138] </div> ]]> https://www.pajanacestach.cz/jugoslavii-autem/ https://www.pajanacestach.cz/jugoslavii-autem/ 2015-08-11 00:00:00.000000 Autem po Bosně a Hercegovině, Černé hoře a Chorvatsku. Města, památky, národní parky i něco málo hor a moře. Autem po Bosně a Hercegovině, Černé hoře a Chorvatsku. Města, památky, národní parky i něco málo hor a moře.

<div class="text">[fotos=1039,1038,1037,1036,1035,1040,1041,1042,1043,1044,1045,1046,1047,1048,1049,1050,1051,1052,1054,1055,1056,1057,1061,1062,1063,1064]</div> ]]>