Mallorca GR221 - Ruta de pedra en sec
Mallorcu jsem vždy přehlížel jako destinaci plnou letovisek a koupání chtivých turistů. Až Verča mi ji ukázala v jiném světle a já se tam letos vydal "pokořit" GR221 - trail skrze pohoří Serra de Tramuntana.
- Mallorca GR221 - Ruta de pedra en sec
- Málo vody!
- První kopečky
- Stopování a kaňoning
- Plážoví turisti
- Mapa fotek a míst
Mallorca GR221 - Ruta de pedra en sec
S Davem vyrážíme z Krakowa, zatímco Verča do Plamy přiletěla už o dva dny dříve ze Španělska, kde je na Erasmu. Přespáváme na letištní terase a ráno se v centru Palmy setkáváme s Verčou (letiště->centrum za 3E). Ze zastávky Catedral vyrážíme do Port d'Andtrax, cesta ubíhá celkem rychle, stejně jako víno, které průběžně upíjíme.
V cíli kupujeme další a po chvilce relaxu na molu vyrážíme na GR221! Po několika hodinách přecházíme hřeben a v městečku Sant Elm odpočíváme u pláže. Na koupání to ale není, tak se přesouváme kousek dál k ruinám baráku asi 2km za městem.
Málo vody!
Ráno vstáváme až po plánovaném budíčku, z čehož si v průběhu celého tripu děláme jakousi tradici :) Kousek do kopečka a otevírají se nám krásné výhledy na nedaleký ostrov Dragonera, kde se nachází NP a je možné se tam podívat lodí.
My ale pokračujeme dále, chceme dojít do La Trapa, abychom doplnili vodu. Jaké je naše překvapení, když zjišťujeme, že chata ještě není dokončena! Procházíme teda alespoň okolí, fotíme na vyhlídce a prohlížíme starý mlýn. Vodu nakonec nabíráme z vodní nádrže na dešťovku. Pokračujeme dále a procházíme kaskádami zídek, které se staví už od nepaměti, aby místní získali alespoň trochu úrodné půdy. Potkáváme jezdce na koních a docela jim to v tom vedru závidíme!
Po chvilce už jsme na kopci na Mirador d'en Josep Sastre, odkud se nám naskytá výhled zase na Dragonera.
Po dvou hodinách scházíme k parkovišti, kde, jak doufáme, bude voda. Taky že je, ale jen z kaluže. Co už, alespoň příležitost vyzkoušet vodní filtr Sawyer/Care Plus.
Dále pokračujeme po asfaltce a v refugiu Ses Fontanelles dáváme zasloužené pivko a dokupujeme vodu.
Stoupáme asi 600 výškových metrů po kamenité cestičce, která se nám občas ztrácí, občas obcházíme spadlé kmeny a občas jdeme prostě rovnou za nosem. Na rozcestí pod vrcholem necháme btťohy a utahaného Dava a na lehko jdeme kousek výše, k ruině observatoře a na vrchol Moleta de s'Esclop (926 m.n.m.).
Už za tmy docházíme k další chatě - Coma d'en Vidal, která je zase nečekaně zavřená. Uleháme tedy pod stříšku.
Vstáváme zase pozdě! Po krátkém sestupu se ocitáme v městečku Estellencs, kde dáváme rychlý oběd a potkáváme prvního českého turistu.
Dále do Esporles volíme jinou cestu, která sice ještě není oficiálně otevřena, ale co se dá dělat. Přelézáme plot a pokračujeme. U kostela v Esporles Verča nachází na zemi 20E bankovku, tak alespoň dáváme pivko a tapas. Obchody jsou dnes zavřeny, tak stoupáme kousíček nad městečko, kde táboříme. V noci nás zastihne první déšť.
První kopečky
Pátý den začínají kopečky. Nejdříve pozvolna stoupáme k cisterně de Son Ferrandell, fajné místo na táboření - kryté spaní, zásoba vody i studna.
My ale pokračujeme dále a před Mola de Sa Comuna (714 m.n.m.) opět přelézáme plot.
Za vrcholem už jen klesání a dorážíme ke krásnému historickému městu Valldemossa.
Odpočíváme u Cartoixa de Valldemossa, ale po svačině pokračujeme dále.
U nástupu do hor nás zastavuje týpek v kiosku s tím, že naše plánovaná trasa je částečně zavřena (denně pouští jen 50 turistů, takže je třeba rezervovat předem). Navrhuje nám ale náhradní trasu, která je zhruba stejně dlouhá.
Po necelých dvou hodinách stoupání dorážíme na vrchol Es Caragolí (944 m.n.m.). Horší než stoupání se ale ukazuje klesání - cikcak cestička skoro až k moři, chodidla bolí.
Docházíme do Deià - dneska spíme v chatě! Večeři už sice nestíháme, tak vaříme venku, dáváme rychlou sprchu a za 11E spíme ve společné místnosti na patrových postelích.
Vyrážíme směr Soller! Celkem pohodová cestička, fajný odpočinek. Cestou potkáváme psa, který se narodil v těle ovce. Prostě se ovečka chová jak pes, přibíhá k nám, chce krmit a nechává se drbat za ušima.
Míjíme dráhu historického vláčku a na kraji Solleru dáváme oběd (těstoviny + pití za 8.50E).
Krátce procházíme nádherné úzké uličky města, tak úzké, že skoro každé auto má větší či menší šrám.
Následuje oblíbený cikcak stoupák, který ale kupodivu ubíhá celkem příjemně. Nahoře krátká vyhlídka do údolí a pokračujeme dále.
Klesání nám zpříjemňuje setkání s osly a koni, kteří se volně pasou hned vedle.
Během chvilky dorážíme k vodní nádrži Cúber, u které se nachází i malá zavřená chatka. Steleme si pod stříškou. V noci fouká vítr a je zima. Taková zima, že se na nás zblízka přišla podívat i jedna z ovcí. Ráno přijíždějí správci chatky, ale bez problému nás nechávají nasnídat a v klidu se sbalit.
Stopování a kaňoning
Obcházíme nádrž a na zastávce kontrolujeme, kdy nám jede bus. Co chviličku, paráda! Jenže jsme trochu nepochopili místní jízdní řády a místo "co chviličku" je to ve skutečnosti jednou denně.
Takže stopujeme. Moc se nedaří, až po dvou hodinách nám zastavuje rakušák, který je na cestě vyzvednout manželku z plavby lodí. Kvůli nám ale zajíždí a vyhazuje nás až v Escorca - startovním místě pro Torrent de Pareis! Po obědě pomalu sestupujeme údolím do koryta (aktuálně) vyschlé řeky. Pozvolný kopeček se mění v klasický cikcak sestup :D
Samotný torrent je hodně členitý, musíme tedy hodně hledat správnou cestu, přelézat a podlézat balvany. Párkrát taky využijeme natažená lana pro "slanění", na jednom místě se bohužel s batohy neprotáhneme, tak je musíme spustit na okolo, ještěže jsem s sebou vzal aspoň repku.
Zastavujeme na svačinu a ostýchavě k nám přibíhá nový kámoš - kuna lesní, která žebrá o jídlo. Jde vidět, že na lidi je docela zvyklá.
Po pěti hodinách jsme dole!
Procházíme tunely do městečka, které nás vítá přemrštěnými cenami. To se nám moc nelíbí, tak ukecáváme francouzský pár, ať nás hodí někam dále. Opět super trefa, hážou nás až do Llucu.
Tam jen v rychlosti procházíme klášter a pokračujeme směrem k refugi. Kousek pod ní táboříme. V noci nás opět probouzí déšť, tak rychle stavíme pidi stan a tísníme se v něm ve třech.
Ráno čekáme, až ustane déšť a přesouváme se do chaty na ranní hygienu a kafe. Za mírného deště pak pomalu sestupujeme do dalšího města - Pollença. V místní chatě opět kafe a kolem starého římského mostu jdeme na bus.
Ten jede až za dvě hodiny, tak máme alespoň čas na oběd v nedaleké restauraci. V autobuse lidi zapínají větrání a ohrnují nosy, asi by nám docela bodla sprcha. Co už. V Port de Pollença zrovna probíhá rekonstrukce, tak bus zastavuje trochu mimo. Alespoň se procházíme po pláži a skrze celé město jdeme do kopců, kde je nedaleko strážní věž. Teda vypadalo to nedaleko, nakonec je to asi 10km :D Do staré věže lezeme asi 6m po žebříku a steleme si hezky v závětří jeho stěn.
Plážoví turisti
Naše ranní balení urychlují přicházející turisti. Scházíme kousek dolů na vyhlídku, kde stopujeme. Během chvilky zastavuje páreček z Německa (asi páreček, dva týpci, co vypadali, že k sobě mají hodně blízko ;) však víte, jak to myslím) a vezou nás až na nejsevernější mys Mallorcy - Cap de Formentor.
Je tu hezky, ale přeturistováno, tak se dlouho nezdržujeme a zkoušíme stopovat zpátky. Moc se nedaří, až nám zastavuje starší paní, doktorka, z Německa. Ze startu nás varuje, že jede hodně pomalu. To nám nevadí, ale ona i v 30km/h zvládá ohrožovat okolní cyklisty (těch je tu požehnaně), auta i nás! Je ale fajná, tak ji to odpouštíme. Vyhazuje nás zpátky v přístavu. Po luxusním obědě konečně jdeme na pláž a Dave jako první hecuje moře.
My dva se vzápětí připojujeme. Voda studená, ale koupačka být musí! Pak se stopem přesouváme do Pollençi, kde na chatě dáváme sprchu a pěšky pokračujeme kousek za město. Steleme si pod fajným převisem, který nás v noci alespoň ochránil před deštěm.
Ráno jdeme rovnou na bus, ještě, než jede, se nám ale podaří stoupnout místní auto, že taky jede do Palmy. Jenže jak se ukazuje, nejede, vyhazuje nás kousek dále u nájezdu na dálnici. Není moc kde stopovat, ale po chvilce nám zastavuje izraelský pár, který jede na letiště. Svezeme se s nimi a od tama zpátky do města. Verča už památky viděla, tak zůstává v kavárně a s Davem jdeme do místní katedrály La seu, moc hezká, ale jsme docela utahaní, tak není nálada na památkování.
Kupujeme nějaké suvenýry a po obědě (Paella) jdeme na pláž. Verča ještě mezitím skáče tisknout letenky. Na pláži poslední večeře a vyrážíme na letiště.
Verči to letí večer, my s Davem čekáme na ranní letadlo. Venku fouká, tak místo terasy spíme raději uvnitř. Přes 150km v nohách, unaveni, ale spokojeni.
