Via Ferrata - Leopoldsteiner See

5. - 6 července 2014
Narychlo jsem se přidal na víkend do Štýrských alp v okolí jezera LeopoldSteiner. Ferraty KFJ a Rosslochhöhlen, Hochblaster a Kaiserschild.

Původně jsem sice měl pracovat na festivalu Beats for Love, Michalova nabídka se ale nedala odmítnout. Tak si za mě Palec na poslední chvíli shání náhradu a já můžu nahradit odpadlíka Hutína na cestě do Rakouska. Petr mi půjčuje tlumič pádu i helmu a v pátek ve 3 vyrážíme. K jezeru dorážíme kolem 10 večer už za tmy a se všemi věcmi se přesouváme k pláži, kde si na punk steleme pod širákem. V noci sice trošku poprchává, ale plachta od stanu to jistí.

Kaiser - Franz - Joseph, Rosslochhöhlen Klettersteig a Hochblaster

Ráno v klidu posnídáme a přesouváme se pod stěnu KFJ (C/D). Má první ferata, tak nevím, co čekat. Nejtěžší část je prý ale hned ze startu, což mě dost uklidňuje. No, čekal jsem to horší - ve skále je relativně dost stupů a kde chybí, jsou stupy kovové. Cestou nás stihly dvě přeháňky, což nebylo moc příjemné - nepříliš silný déšť pocitově moc nevadí, ale docela rozklouže skálu a stupy. Po dešti přichází i mlha - pohled dolů, kdy vidíte jen pár metrů pod sebe a pak už je jen hustá smetana, je k nezaplacení a pro mě i silnější zážitek než nějaké výhledy. Zhruba v polovině začínám zjišťovat, že cyklistické rukavice nebyly zrovna šťastná volba - puchýře okamžitě slézají a prsty jsou rozdrápané čím dál tím více. Po cca 6hodinách dorážíme na vrchol ferraty. Tam je možnost přejít krátky lanový most, který ale vynecháváme a vydáváme se o kousek výše. Tam už na nás šeká Monča s Lukšem, kteří šli turistickou cestou.

Popocházíme kousek k další ferratě - Rosslochhöhlen Klettersteig – obtížnost D/E. Ze startu hned C/D sestup, za kterým následuje A/B část, která na mokru šíleně klouže a fakt víceméně slaňuji na ocelovém laně :D Chvilku spočíváme a pokračujeme krátkým lanovým mostem, za kterým následuje D/E komín. Michal nastoupil celkem blbě, tak mu to dalo docela zabrat. Já a Ondra už víme, jak na to, tak nám to nedělá větší problémy. Prolézáme kolem hnízda nějakého ptáka, který pořád řve (ani se mu nedivím, když jsme od jeho hnízda tak 30 čísel) a přicházi pro mě nejtěžší část - sice označena jen "D", ale mě už dochází síly a dodřené ruce bolí, takže se tak tak drápu nahoru.

Jako sestupovku volíme delší trasu - přes vrchol Hochblaster (1771 m.n.m.), odkud je nádherný výhled na jezero i nedaleký lom. Ze začátku je cesta nic moc a má kolena na vysokých kamenech docela trpí (a navíc jsem si minulý týden na Orlí stezce dvakrát vymknul kotník, tak nechci riskovat), tak se pomaleji táhnu za ostatníma. Po několika hodinách cesty dorážíme k jezeru, kde se už Michal s Ondrou otužují. Ledová voda mě moc neláká, tak se jen opláchnu a už za deště jdeme zptáky k autu. V "bistru" dáváme dvě rundy piv a děláme si jídlo. Kolem půl desáté odchází servírka, takže si leháme různě podél boudy a pod velký deštník, který nám nechala roztažený.

Kaiserschild

Kolem páté ráno začínají přijíždět auta, ale já chrápu skoro až do půl osmé. Posnídáme a vyrážíme na parkoviště u Gemeindealm. Na vrchol je to sice asi jen 4km, ale s asi 1000m převýšením. Část cesty je jištěná lany, ale výstup je dost náročný, tak mám docela strach ze sestupu, protože musíme stejnou cestou. Když dorázímě pod ferratu (asi 300 výškových metrů pod vrcholem), Michal už je na stěně. Sice mám s sebou set i helmu, ale na tohle se fakt necítím. Potkáváme slovenský páreček, kterým Ondra půjčuje smyčku, protože paní nemá čím svázat sedák s prsákem. Doškrábeme se na vrchol Kaiserschild (2084 m.n.m.) a za chvilku doráží i nadšený Michal, který konečně dal i nepálský most, který minule obcházel. Trošku závidím, ale dneska bych na to fakt neměl. Alespoň důvod se tady někdy vrátit. Chvilku spočíváme a jdeme zpátky k autu. Kupodivu je sestup relativně pohodový, cesta nahoru byla mnohem horší. V hospodě si dáváme pivka - Ondra si dělá srandu a prohlásí "fünf biere, aber schnell", což asi zaslechne i servírka :D Dopijem škopky, u auta si uděláme jídlo a vyrážíme zpátky do ČR.

Podobné články
© 2017 Pavel Třupek