Prodloužený víkend na jihu Izraele
Pár dní před prodlouženým víkendem jsme rozmýšleli, kam se podívat. Slovensko? Belgie? Nebo někam na jih? Nakonec vyhrál Izrael, kam jsme se, já i Verča, chtěli podívat už delší dobu.
- Prodloužený víkend na jihu Izraele
- Timna poprvé a Kibutz
- Timna podruhé
- Bezpečnost na letišti
- Mapa fotek a míst
Prodloužený víkend na jihu Izraele
| Účastníci: | Pája, Verča |
|---|---|
| Endomondo: |
15.11. - cesta do Timny 16.11. - na kole Timnou 17.11. - krátký výšlap v masivu Eilatské přírodní rezervace |
V sobotu ráno odlétáme z Krakowa a za čtyři hodiny už přistáváme na letišti Ovda nedaleko Eilatu. Následuje krátký pohovor, kde budeme spát a jaké máme plány a už nás veze Shuttle bus na pobřeží. První den jen procházíme okolí a koupeme se v moři. Utáboříme se na útesu hned vedle majáku.
Hned ráno jdeme natěšeni kouknout na delfíny, ti jsou ale skryti za plotem a cedule s cenou asi 70 NIS nás od návštěvy odrazuje. Vracíme se zpátky a v místní Diving village půjčujeme masku a šnorchl za 30 NIS, stačí je vrátit až další den ráno. Skrze úzký vykolíkovaný pruh vstupujeme do moře, aniž bychom poničili korály. Všude kolem nespočet rybek různých barev a velikostí, sasanek a korálů. Myslel jsem, že takový pohled se poštěstí jen některým a ne běžným turistům kousek od města.
Timna poprvé a Kibutz
Dnes jsme si jako cíl vytyčili Red Canyon, první stop tama ale odmítá jet, že prý je to hned u hranic s Egyptem, a proto příliš nebezpečné. No, hlavně, že jsme kolem toho projížděli busem na letiště. Volíme náhradní plán a necháváme se zavézt do Yotvaty, kde máme domluvený couchsurfing. Ještě je ale docela brzo, tak stopujeme asi 15 km zpět, na křižovatku k národnímu parku Timna. Po asi 3 km procházce se dovídáme, že dneska není možno v parku přespat. Takže stopujeme zpátky a za pár desítek minut jsme zase v Yotvatě. Kontaktujeme našeho hosta z místního kibutzu Yossiho a během chvíle už se u něj zabydlujeme. Po krátkém tlachání nás zve na večeři do společné jídelny, mám trochu strach, ať není nějaké maso, nechce se mi vysvětlovat, že jsem vegetarián. Nakonec je večeře komplet bezmasá, švédské stoly plné zeleniny, různých pomazánek, navíc luxusní mrkvová polévka. Po jídle nás Yossi provází celým kibutzem a vypráví o jeho chodu. Jsem z toho nadšený - asi 500 lidí se společným majetkem, všichni pracují tady v kibutzu. Hodně věcí se sdílí, potřebujete třeba někam zajet autem? Půjčíte si společné, jen zaplatíte benzín. Hlavním zdrojem příjmů je mlékárna, kde teď i Yossi pracuje. Obrovský rozdíl oproti ČR, krávy mají relativní volnost, žádný smrad, všude čisto, ... Procházíme dál kolem školy, fotbalového i basketbalového hřiště a bazénu. Když míjíme strážní věž, Yossi nám vypráví, že tady kdysi někdo držel stráž. Když se otočil, uviděl, jak se blíží několik lidí. Začal po nich pálit. Poté zjistil, že šlo o několik kamenů, které siluetou připomínali malou skupinu.
Timna podruhé
V pondělí ráno opět společná snídaně a loučíme se s Yossim. Půjčujeme si jeho kola a vyrážíme na druhý pokus do parku Timna. Dole u brány z kibutzu zjišťujeme, že jedno je píchlé. Tak tedy stopujem, zase čekáme maximálně pár minut a zastavuje nám týpek, který kolem nás už dříve projel a vrátil se zpátky. Háže nás až k bráně do Timny. Za odměnu dostává lízátko s krtečkem :D U brány se diví, že chceme jít pěšky, ale platíme díky tomu nižší vstupné (12 místo asi 60 NIS), navíc nám detailně popisuje, kam zajít, a zastavuje nám auto s místními pracovníky, kteří nás zavezou k asi 10 km vzdálenému jezeru. Tady půjčujeme kola a skrze šílený vítr projíždíme pustinou. I když pořád stejné prostředí, každá skála nám přijde úchvatná a svým způsobem jiná, ale to se špatně popisuje. Zastavujeme u různých magmatických zvětralin (Mushroom and a half, Mushroom), kamenných oblouků a bývalých měděných dolů. Cesta zpátky po větru už pak ubíhá celkem rychle. U jezera vracíme kola a po svačině se jde Verča zeptat nedalekého busu, jestli nás hodí zpátky k bráně. jedou přímo do Eilatu, tak nás na celou cestu přibírají. Procházíme celým městem zase ke korálovým útesům a naposledy si jdeme zaplavat. Při vracení masek se týpek se vyptává, jaké to bylo a odkud jsme. Říkám, že pro nás šílený zážitek, že doma máme leda kalné rybníky s kapry :D Nechce ani doplatit půjčovné za celý další den. V supermaketu kupujeme místní piva a vymýšlíme, jak se ráno dostat do vysněného Red Canyonu. Docela se hádáme, pivo tomu asi taky docela pomáhá :D Ale nakonec zjišťujeme, že asi nic kloudného nevymyslíme. Balíme saky paky a jdeme kousek směrem do hor, kde kempíme.
Bezpečnost na letišti
Po budíčku se jdeme naposledy projít do hor, míjíme hodně velkou a ještě více hlučnou skupinu mladých amerických židovek. Na hřebeni zastavujeme, uděláme pár fotek a obracíme to zpátky, abychom stihli autobus na letiště. Po hodině a půl nabírání ostatních z různých hotelů ve městě konečně vyjíždíme ven a dorážíme na letiště. Jdeme do řady a koukáme, že poláka před námi docela solidně dusí, asi 15 minut se ho vyptávají, vyslýchající už dává ruce v bok, tváří se fakt hnusně. Nakonec ho berou bokem, kde mj. kontrolují i jeho foťák. Jsme na řadě, po pár otázkách, kde jsme byli, kde jsme spali, čím jsme si řezali chleba, jestli jsme nechávali zavazadla bez dozoru, jestli vše, co jsme kupovali, balili před námi, následují osobní dotazy a mě posílá bokem. Verču dusí dále, kvůli razítkům z Maroka a Tuniska. S kým tam byla, kde byli ubytovaní, proč zrovna tam, vždyť teplo a moře je i v Izraeli. Nevím už, co přesně, ale docela nepříjemné. Pak zavazadla do RTG, berou nám vzorky z bot, pasu a zavazadel a kontrolují na výbušniny a drogy, další sken zavazadel, další kontroly pasů, ... Po asi hodině a půl je po všem a jsme na letišti!
