Přechod Nízkých Tater

2. - 6. července 2016
Dva svátky v úterý a středu přímo lákaly vzít si volno i v pondělí a během pěti dnů tak pohodlně přejít celý hřeben Nízkých Tater.
Účastníci: Pája, Lenka
Nachozeno: 105 km
Endomondo: Den první - Donovaly - útulna Ďurková
Den druhý - přes Chopok na chatu M.R.Štefánika
Den třetí - Ďumbier a na Ramžu
Den čtvrtý - do Andrejcovej
Den pátý - do Telgártu

Vyrážíme z Donoval

V sobotu v 5 ráno vyrážíme přes BlaBlaCar (dříve Jízdomat, ten název se mi stejně líbí více) směr Donovaly. Slečna nás nakonec zaveze až přímo na místo, takže jsme ušetřili asi hodinu času. Sedáme na louku a po snídani chci udělat první fotky. Jenže ouha, sice mám dva objektivy, tři baterky, přisvětlovací blesk i dálkové ovládání, ale jaksi jsem zapomněl vzít SD kartu. Po chvilce obíhání obchodu, informací a turistů s foťákem (jeden byl dokonce ochotný prodat mi i svoji přímo z foťáku, jen bohužel CF) to vzdávám a smiřuji se, že budu fotit jen na mobil. Vyrážíme do mírného kopečku a po asi třech hodinách pohodové chůze docházíme do Hiadeľského sedla. Krátká svačinka a čeká nás nejnáročnější stoupání dnešního dne. Část v lese je sice prudká, ale ve chvíli, kdy se vynořujeme z lesa a stoupáme na přímém slunci na ni ještě s láskou vzpomínáme. Na Prašivé (1673 m.n.m.) chvilku spočíváme a přes Malou (1719 m.n.m.) a Veľkou (1753 m.n.m.) Chochulu už celkem pohodlně pokračujeme dále po hřebeni. Přes Skalku (1549 m.n.m.) docházíme k Latiborskej Hoľi (1648 m.n.m.). Pomalu dochází voda, tak ještě v dalším sedle chceme doplnit vodu - prý má být asi 100 m jižně po žluté pramen. Nic tam není, jen se zbytečně vyšťavuji sestupem a následným stoupáním zpátky na hřeben. Tak už jen poslední stoupání na Ďurkovou (1751 m.n.m.) a krátký sestup k útulně pod ní. Po pivu domlouváme spaní uvnitř, stan jsme nebrali a v noci má pršet (a taky že byl pořádný slejvák) a u slivovice a Tatranského čaje se seznamujeme s dvěma holčinami z Rožnova a dvěma brňáky. Za 5E spíme na nafukovačkách na lavicích, stolech a vlastně kdekoliv je uvnitř místo.

Déšť přes nejvyšší vrcholy

Probouzíme se do mlžného chladného rána a po snídani vyrážíme zdolat nejvyšší vrcholy Nízkých Tater. Ještě před hřebenem začíná lehký deštík, který se po chvíli mění v regulérní vánici s deštěm. Totálně promočení (ani boty nevydržely suché) stoupáme na Chabenec (1955 m.n.m.) a přes Kotliská (1937 m.n.m) a Polanu (1889 m.n.m.) konečně po dlažděném chodníku docházíme na první dvoutisícovku Dereše (2003 m.n.m.). Od tama už jen kousek na Chopok (2024 m.n.m.), kde rovnou zapadáme do chaty. U piva, čaje a smažáku čekáme, až se trochu umoudří počasí a sestupujeme dolů. Nejvyšší vrchol Ďumbier (2046 m.n.m.) dneska vynecháváme, z výhledů bychom stejně nic neměli. Cestou si Lenka na kamenité cestičce lehce vymkne kotník, naštěstí pár set metrů od chaty. V chatě M.R. Štefánika chytáme ještě dvě místa za 21E vč. snídaně. Bohužel už několik dní neteče teplá voda (to se dá přežít, studená sprcha fajně osvěží), ale navíc jako bonus v sušárně netopí.

Na Ramžu

Ráno s holkama z Rožnova na lehko vycházíme na Ďumbier, dnešní počasí nám přeje, takže nás vítají super výhledy do okolí. Zpátky na chatě ještě dáváme pivo a na slunci dosoušíme věci. Holky se svěřují, že se jim vybil foťák, čehož hned využívám a půjčuju si jejich kartu! Štěstí v neštěstí. Krátkým stoupákem vycházíme na Králičku (1807 m.n.m) a spočíváme na slunci. Najednou se za námi objevuje velká skupina mladých maďarů, tak se narychlo zvedáme a vyrážíme dále. Nahoru dolů se přes Panskou holu (1635 m.n.m.) a Rovienky (1602 m.n.m.) dostáváme strmým svahem dolů na Čertovicu. V motorestu dáváme halušky a pivo a pokračujeme ještě asi 2 hodiny do útulny Ramža. Po příjemném večeru u ohně uleháme venku před chatkou.

Přes Veľkou Vápenicu do Andrejcovej

Ráno z Ramži vycházíme a špatně odbočujeme (což prý udělal skoro každý :D) tak scházíme asi sto výškových metrů níže. Cesta ubíhá celkem rychle, nebýt vyvrácených stromů, jdeme ještě rychleji. Přes Zadnů hoľu (1620 m.n.m), Oravcovou (1544 m.n.m.) docházíme na Kolesárovou (1508 m.n.m.), odkud je nádherný výhled na celé Vysoké Tatry. Následuje už jen lehce nepříjemný sestup do sedla Priehyba. Tady se rozdělujeme a část lidí stoupák obchází, část jde klasicky po červené na Veľkou Vápenicu (1691 m.n.m.), odkud jsou hezké výhledy do celého okolí. Ze sedla pak ještě malé stoupání na Krivuľu (1586 m.n.m.) a za chvíli jsme v útulně pod Andrejcovou. Ubytování zdarma, polévka zdarma (zdarma = kasička na dobrovolný příspěvek), pivo levné, chatár i obsluha příjemní lidé. Tahle útulna se mi zamlouvá nejvíc - žádný byznys, ale čiré nadšení. Večer dáváme nějaké Demänovky a uleháme v podkroví.

Do Telgártu

Poslední den přechodu vstáváme poprvé relativně brzo, abychom stihli přejít zbytek hřebene a neujel nám autobus. Hned ze startu nás čeká stoupák na Andrejcovou (1520 m.n.m) a Bartkovou (1790 m.n.m.). Pak už není převýšení tak velké, tak pořád nahoru dolů přecházíme přes Orlovou (1839 m.n.m.), Strednú hoľu (1876 m.n.m.) a užíváme nádherné výhledy. Na Králové hoľi (1946 m.n.m.) chvilku odpočíváme a vydáváme se nejdřiv po zelené, pak po červené strmým klesáním směrem na Telgárt. Klesání je to opravdu výživné - 1100 výškových metrů na několika kilometrech. Dole už jen svlažíme nohy v potoce a busem vyrážíme přes Poprad domů. Nízké Tatry za námi.

Podobné články
© 2017 Pavel Třupek