Orlí stezka podruhé, Veľký Choč poprvé

27. - 30. srpna 2015
Loni to nevyšlo kvůli počasí (sníh, ...), letos nám počasí více než přálo. Údajně nejnáročnější značená stezka Tater.
Účastníci: Pája, Tomáš, Kuba, Roman, Janča
Endomondo: Den první - na schronisko Pięciu Stawów
Den druhý - Orlí stezka
Den třetí - na Mořské oko
Den třetí - sestup
Den čtvrtý - Veľký Choč

Ve čvrtek v podvečer dorážíme na parkoviště a skrze davy lidí vracející se z Mořského oka stoupáme na chatu v dolině Pięciu Stawów Polskich. Natěšený na večeři si objednávám smažák a protože brambory jim došli, dostávám ho s pohankou. Nádhera. Steleme si venku v zákrytu chaty a nařizujeme budíky na 4 ráno, abychom se vyhli slunci i té spoustě lidí, kteří mají stejný cíl cesty.

V pět ráno vycházíme a u posledního zdroje vody snídáme, předbíhá nás jedna trojice, jinak nikde nikdo. Až po Kozi Wierch fajná cesta, možná až moc řetězů a kramlí, ale když už tam jsou, proč je nevyužít. Na Kozim Wierchu končí jednosměrná cesta a zárověň s ní i přehnané zajištění. Čím více se blížíme konci, tím více pociťujeme únavu, tím méně vody nám zbývá a tím nudnějšími se stávají sestupy po šotolině. Ke konci cesty už potkáváme nějaké lidi v protisměru, v tu chvíli jsem fakt rád, že jsme vstávali brzo a nemuseli je míjet v průběhu celé trasy. Konečně úspěšně v cíli, Orlí stezka "pokořena". Ze sedla Krzyżne sestupujeme zpátky k chatě, hurá do sprchy a na pivo. Uleháme opět na stejném místě.

Ráno žádný spěch a vyrážíme na kratší tůru na Mořské oko a zpátky přes Szpiglasowou Przełęcz. Naštěstí žádné krpály, celkem pohodová a příjemná cesta, i slunce se schovává za mraky. Jen sestup ze sedla je náročnější - psychicky - spousta lidí a řetězy, takže se člověk musí pořád vyhýbat. Tohle nemám rád. U chaty bereme věci a po chvilce odpočinku vyrážíme kolem vodopádu Siklawa zpátky k autu. Ještě přejíždíme na Slovensko k Liptovské maře, kde se utáboříme v kempu.

Ráno přejezd do Valaské dubové a po modré stoupáme na Veľký Choč. Na vrcholku hezké výhledy na Tatry i Fatry, které bohužel trochu kazí mlžný opar. Sestup chceme mít co nejrychleji za sebou, tak částečně sbíháme. Dole ještě dáváme oběd v místní Jánošikově krčmě a vyrážíme zpátky do Česka.

Podobné články
© 2017 Pavel Třupek