Bílé Karpaty

3. - 6. června 2016
Poprvé v Bílých Karpatech a naprosto mi učarovaly. I když nepříliš vysoké, přesto nemálo prudkých výšlapů a nádherných výhledů.
Účastníci: Pája, Lenka, Pavel, Vlaďka, Michale, Petr, Mirka
Nachozeno: 52 km
Endomondo: Den první - Velká nad Veličkou
Den druhý - Velká Javořina
Den třetí - Velký Lopeník
Den čtvrtý - zpátky do Bojkovic

Jako jediný Ostravák jedu sám autem do Bojkovic, cestou dělám ještě zastávku ve Vizovicích podívat se na místní zámek a k destilérce Rudolfa Jelínka. V Bojkovicích pak nechávám auto a ostatní mě odváží do Velké nad Veličkou, kde naše trasa začíná. Po modré značce přecházíme přes vrch Hradisko a kousek za ním se už za tmy na louce utáboříme. Večer ještě padne nějaká ta slivovička.

Ráno vedle nás nabíhají lesaři s motorovkama. Po nedobrovolném budíčku se přesouváme kousek vedle, kde teprve v klidu snídáme. Obcházíme Klokočník a napojujeme se na zelenou značku podél potoka. Cestou je několik studánek, tak aspoň můžeme doplnit vodu. Dále stoupáme k Šibeničnímu vrchu, odkud je nádherný výhled do okolí. Po pár kilometrech (doslova - 2 km dále) zastavujeme na oběd v přístřešku u Dibrovova pomníku (sovětský generál, který zde padl během SNP). Přes Durdu (842 m.n.m), na jehož úbočí leží nejvyšší vrchol Jihomoravského kraje, pokračujeme až k vysílači na Velké Javořině (970 m.n.m.), ta je zase nejvyšší horou Bílých Karpat. Kousek za vrcholem se nachází Holubyho chata, kde dáváme pivko a oběd (dá se platit českými korunami i eury). Rozhodně si nedávejte lívance, teda pokud nechcete suché něco více podobné koblize. Pokračujeme dále na Jelenec s 40m kovovou rozhlednou. Jelikož ale začíná bouřka, tak si to v půlce rozmýšlíme a lezeme zpátky dolů a schovat se do rozbořeného domu hned vedle. Jak dům tak i rozhledna dříve sloužila československé lidové armádě. Po dešti sestupujeme do obce Květná, kde si dáváme krátkou pivní pauzu. Tady Pavel zjišťuje, že na Holubyho chatě zapomněl hůlky. Vracet se mu už ale nechce. Pokračujeme teda kousek dál na Novou horu, kde u ohniště táboříme. V noci nás ještě překvapuje krátký déšť, tak narychlo stavíme stany.

Po snídani balíme stany a sestupujeme rozbahněnou cestou dále k pramenu Březové kyselky. Sirovodíková voda sice smrdí, ale chutná. Prý chutnala i Leoši Janáčkovi, alespoň to teda tvrdí cedule. Sestupujeme do Starých Dílů a stoupáme dále po zelené. Cesta je čím dál tím prudší, až od slovenských hranic stoupáme přímo kolmo na vrstevnice. Na Velkém Lopeníku (911 m.n.m.) se nachází rozhledna a velký přístřešek i s křesly :D Ze slabého pramenu nedaleké studánky doplňujeme vodu a chvíli tady odpočíváme. Přes Malý Lopeník a Kobylec jdeme dále až před Mikulčin vrch, kde končíme v restauraci Arnika. Původní plán pokračovat po jídle dále nám kazí bouřka, tak dáváme pár piv a po domluvě stavíme stany přímo na hřišti před hotelem (navíc nám dovolují využít sprchy v hotelu). Nabízí nám sice ubytování (prý 100 Kč/noc namísto klasických 300 Kč), ale s díky odmítáme. Večer ještě zjišťuji, že jsem na Nové hoře při vyklepávání stanu ztratil čelovku.

Po snídani jdeme ještě do restaurace na kafe. To dostáváme zdarma a k tomu navíc i džus z automatu pro snídaňová menu. Michal nemůže najít svou kolenní ortézu, takže další ztráta. Na Mikulčině vrchu se naše cesty rozdělují - já se odpojuji směrem k autu, zbytek ještě pokračuje dále na Slovensko. Nudnou asfaltkou sestupuji k Novému Dvoru, dále kolem andezitového lomu Bučník až ke zřícenině hradu Zuvačov. Tuto zříceninu zničenou někdy v 15.-16.století se aktuálně pokouší zvelebit obec Komňa, dochovaly se ale jen trosky věže a hradní příkop. Pokračuji dále a napojuji se zpátky na zelenou. Široká lesní cesta je totálně zničená od těžařů dřeva, takže často musím jít mimo lesem. Před Bojkovicemi se ještě zastavuji u zámku Nový Světlov, který jsem v den příjezdu obdivoval jen z dálky. Teď už jen hurá k autu, cestou dělám zastávku v lázeňském městě Luhačovice nabrat vodu z místních pramenů.

Podobné články
© 2017 Pavel Třupek