Babia Góra a Roháče

9. - 10. července 2016
Původně jsme plánovali přechod Roháčů na dva dny, ale kvůli počasí měníme plány a v sobotu vyrážíme na Babia Góru, v neděli pak Roháčskou dolinu.
Účastníci: Pája, Lenka
Endomondo: Den první - Babia Góra
Den druhý - Roháče

Babia Góra

O půl deváte parkujeme v Oravské Polhoře u Slané vody a vyrážíme po žluté asfaltkou pozvolna nahoru. Za muzeem Hviezdoslavovej Hájnikovej ženy se cesta stáčí doleva a přecházíme do terénu. Prostředí se postupně mění - od smrkového pralesa, přes kleče až po alpské šutry. Kousek pod vrcholem odbočuji ze značky a traverzuji k bývalé chatě Beskidenverein, která roku 1949 vyhořela. Dnes jsou na místě už jen základy a zbořený sklep.

Od tama už jen pár minut po zelené a jsme na vrcholu nejvyšší hory Beskyd - Babí hory (1725 m.n.m.).

Dáváme rychlou svačinu a kvůli přemíře turistů sestupujeme do sedla, kde začíná poprchávat. Než dorazíme na Malou Babí horu (1515 m.n.m.), je z toho solidní slejvák. Rychle teda odbočujeme dolů po červené a za asi dvě hodiny už sedíme v autě a vyrážíme do autokempu v Oravici.

Západní Tatry - Roháče

Ráno dorážíme na parkoviště Pod Spálenou mezi prvními a po modré začínáme stoupat na Brestovou. Chvíli po sjezdovce, pak se stáčíme do lesa a chvíli jdeme i mimo značku korytem potoka. Cesta ubíhá celkem rychle a po zhruba dvou hodinách stojíme na vrcholu Brestové (1934 m.n.m.).

Po krátkém sestupu do sedla zase stoupáme na Salatín (2047 m.n.m.), kde jsem byl zatím jen v zimě na skialpech. Na vrcholu v závětří svačíme a pokračujeme dále na Spálenou (2083 m.n.m.), cesta už není obyčejný choďák a začínají se objevovat první skalky a řetězy. Zdá se to sice jako kousek, ale právě takové úseky dokáží docela zpomalit.

Já pokračuji ještě na Pachoľu (2167 m.n.m.) a sestra traverzuje rovnou do Baníkovského sedla. Její chyba, z vrcholu jsou nádherné výhledy na všechny strany.

Ze sedla pak krátký prudký výstup a za pár minut už stojíme na nejvyšším vrcholu Roháčů - Baníkov (2178 m.n.m.). Z něj pokračuje hřeben skalkami, které jsou částečně jištěny řetězy, počítejte s tím, že se tady můžete na chvíli seknout, senzacechtivých turistů je tady požehnaně a někteří postupují opravdu pomaličku. Za posledním prudším výstupem na Hrubou kopu (2166 m.n.m.) následuje zase "lezecká" část přes Tri kopy (2136 m.n.m.) a Smutné sedlo. Odtud sestupujeme dolů po modré, obcházíme Roháčská plesa a za Ťatliakovou chatou už se napojujeme na asfaltku vedoucí skoro k parkovišti. Cestou zpátky ještě zastavujeme v lékárně pro Panthenol, protože opalovací krém jsem nechal nachystaný v autě.

Podobné články
© 2017 Pavel Třupek